"Elly!" "Jo?" "Pojď už! Kluci už čekají dole!" Brunetka vyvalila své už tak velké oči. "Cože?!" "Slyšíš dobře!" zasmála se zrzka, která už čekala před pokojem. Brunetka si rychle oblékla bundu, kolem krku omotala šálu a zapla vysoké kozačky. Rychle vyběhla z pokoje, zavřela za sebou dveře, popadla Lily za zápěstí a rozběhla se.

Sam:

Lily:

Roxy:

Nel:

Dvojice dívek doběhla bez dechu na kraj Prasinek. "C-Co to mělo... Být?" zeptala se Lily, která sotva popadala běh. "Sice jsme na sraz přišly poslední, ale v Prasinkách jsme první." odpověděla jí bez problémů Nel a zářivě se na svou rudou a zadýchanou kamarádku usmála. "Jsi blázen... Víš to?" "To ti došlo až teď?" uchechtla se brunetka a poplácala zrzku po zádech. "Půjdeme někam nebo na ně počkáme?" touto otázkou si vysloužila Lilyin varovný pohled. "Dobře, počkáme na ně, ať se můžeš vydýchat." přikývla chápavě drobná dívka, jež toho dne přímo překypovala energií.

Byla ovšem jediná. Zatímco ona neustále poskakovala, nadšeně si prohlížela zboží v obchodech, ostatní chodili za ní a s nechápavým výrazem ji pozorovali. Dívce to však bylo jedno. Byla rozhodnuta užívat si každý okamžik, který mohla. Válka se blížila. Její konec byl nejasný. Jednou věcí si však byla drobná brunetka každým dnem více a více jistá. Pro ní a její přátele to neskončí dobře. Všechny je čekala nejistá budoucnost plná temnoty, strachu, obav a ztrát. Všichni budou muset něco obětovat. Zatímco tři Poberti, blondýnka, černovláska a zrzka se oddávali strachu a obávám, drobná brunetka byla odhodlaná si život užívat, aby si až dojde na konec mohla říct, že to za to stálo.

Večer trávily dívky ve společenské místnosti. Zatímco tři z nich seděly u rkbu a povídaly si s Poberty, jedna z nich seděla u okna nad kusem pergamenu a psala dopis. Tentokrát však nebyl adresovaný Molly Weasleyové.

Drahý Billy,

Všechno nejlepší! Vím, že máš narozeniny až zítra, ale já už to nemohla vydržet! Doufám, že to s maminkou, tatínkem a brášky pořádně oslavíte, a že dostaneš vše, co sis přál.

Dohlédni na všechny a postarej se, aby se mamince nic nestalo! Nevím, kdo ti můj dopis čte, ale vyřiďte tatínkovi, že Zmijozel proti Havraspáru vyhrál a nebyl to moc hezký pohled.

Doufám, že s Charliem moc nezlobíte, jinak jsem ty sladkosti, co jsou v balíčku společně s dárkem k tvým narozeninám, posílala zbytečně.

Mám vás všechny moc ráda, hrozně mi chybíte!

S láskou,
Eleanor.

Složila dopis a zanesla jej ho pokoje. Společně s balíčkem jej připevnila Ronniemu k nožce. "Už je venku zima, takže u nich odpočiň. Nemusíš spěchat." zašeptala, pohladila sovičku po křídlech a otevřela okno. Ronnie na nic nečekal, odrazil a během chvilky byl pryč.

Drobná brunetka se vrátila do Společenské místnosti, kde se bez zeptání usadila na klíně hnědovlasého chlapce. Bylo jí naprosto ukradené, jak se na ně ostatní studenti dívají nebo co si o nich myslí. Potřebovala cítit jeho přítomnost, to že je v tu chvíli s ní. Všechno ostatní šlo mimo ni. Zatímco ji chlapec objímal kolem pasu, ona se hlavou opřela o jeho rameno a se spokojeným úsměvem se zapojila do konverzace.