Ve své drobné ruce sevřela předmět, na nějž nebyla schopna pořádně zaostřit. Zhluboka se nadechla. "Dělej, Elly." popohnal ji dívčí hlas. "V klidu, Sam." odpověděla třesoucím se hlasem. "Tak jo." zhluboka se nadechla. Zatímco v pravé ruce křečovitě svírala neznámý předmět, levou si přidržela jakousi knihu. Napřáhla se. Zčernalo jí před očima. Když konečně znovu viděla, stála vedle Lily, která se právě chystala zabodnout neznámý předmět do medailonku. Těsně předtím, než stačila udeřit, nastala zase ona známá tma, po níž se nad zdobenou čelenkou skláněl James.

Ještě několikrát se postavy a předměty, jež se chystaly zničit změnily. Drobné brunetce se zamlžilo před očima. Několikrát zamrkala a pokusila se zaostřit na neznámého tvora, jež se blížil k ní. Viděla Petera, jež měl příležitost onoho tvora zabít stejným předmětem, jež Nel a její přátelé použili před několika okamžiky. V poslední chvíli však chlapec ztuhl. Ovládl jej strach. Strach, který byl v tu chvíli největším nepřítelem celého světa. Strach, kterému se podařilo vyhrát v tu nejméně vhodnou chvíli. To poslední, co drobná dívka spatřila, než ji opět pohltila temnota, byly ostré zuby, jež se jí měly během několika vteřin zabořit to bledé kůže.

S výkřikem na rtech se prudce posadila. Zatímco nepravidelně dýchala a snažila se poznat, kde se nachází, rozsvítila její zrzavá kamarádka světlo v pokoji. Společně s černovláskou a blondýnkou si vlezly k brunetce do postele. Lily vedle ní a Roxy se Sam naproti nim. "Co si viděla?" zeptala se opatrně černovláska, když se Nel alespoň částečně uklidnila. "Budoucnost?" odpověděla za brunetku Sam. "Jo... Ale..." zhluboka se nadechla a pohlédla do smaragdových očí. "Pamatuješ na náš rozhovor na Astronomické věži?" Lily přikývla. "Ne!" vykřikla hned na to. "Ne, tohle... Tohle si nemohla vidět..." do očí se jí nahrnuly slzy, srdce zachvátila panika. "Muselo to přijít, Lily. Věděla jsem to já, věděla si to i ty. Všichni víme, že válka se neobejde bez obětí. Vždycky někdo zaplatí. A pokud to mám být já, tak..." "Ne!" zopakovala třesoucím se hlasem dívka. "Neztratím tě! Nemůžu, já..." Brunetka si ji přitáhla do objetí. "Má to tak být, Lily. Pokud je tohle cena za lepší budoucnost pro vás všechny, tak ji zaplatím, rozumíš?" neplakala. Teď už ne.

Moc dobře si uvědomovala, co její vidina znamenala. Smrt. Její smrt. To ale nebylo všechno. Stihli zničit všechny viteály. Skoro všechny. Zbýval jeden. Jen jeden jediný. Nagini. Had, jež byl tím tajemným tvorem z její vidiny. Teď už to věděla. Doufala, že jakmile ji had napadne, někdo jej zabije. Tehdy by její oběť měla smysl. Tehdy by nezemřela zbytečně. Zemřela pro ty, které miluje. Ti, jež měli v budoucnosti zemřít za druhé války, by byli ušetřeni. A to bylo přesně to, co si dívka přála. Neměla příležitost zachránit jen své přátele. Mohla dopřát budoucnost dětem, které ještě nestačili vyrůst nebo se ani nenarodili. Jedním z těch dětí byla Caren nebo také Nelliin starší bratr Kevin. I on by mohl dostat svou šanci. Dospět. A to bylo víc, než v co kdy doufala.

_______________________________________

Tuhle kapitolku jsem původně chtěla vydat až zítra... 🙄

Když jsem si ale všimla, že je u tohoto dílu už 6k přečtení, řekla jsem si, že ji vydám teď a poděkuju vám. 😘

Stále nechápu, jak je možné, že to tak neskutečně letí! Strašně moc děkuju za přečtení, hlasy, veškeré vaše komentáře, upozornění na nějaké ty zásadní chyby (jako je špatné číslo kapitoly, což se mi stává příliš často 😅), za vaše zprávy a obrovskou podporu bez níž by Cizinka byla ničím.

Moc si toho vážím! Jste úžasní a já doufám, že se mnou a s Cizinkou zůstanete až do konce.

Děkuju za vše!

💋🤗💖