"Nádhera." vydechli dva mladí lidé současně. Drobná brunetka byla okouzlena tou zvláštní výzdobou a atmosférou, kterou toto místo mělo. Tmavovlasý chlapec naopak obdivoval ji. Její eleganci, okouzlený výraz, upřímný úsměv, jiskry v očích, držení těla a to, co by nejspíše nazval jejím osobním kouzlem. Byl si vědom toho, že dívka k němu chová spíše nenávist, než sympatie. Přesto neodolal a vydal se k ní.

Jako první blížícího se chlapce zpozorovala zrzka. Pevně stiskla ruku své kamarádky. "Nikdy se nenecháváš ovlivnit předsudky. I kdyby sis je vytvořila sama." "Ať plánuješ udělat cokoli, už teď se mi to nelíbí." Lily se šibalsky usmála. "Buď milá." šeptla, pustila dívčinu ruku a hned na to se vydala vstříc tmavovláskovi. Nel ji pozorovala s nechápavým výrazem. Zrzka chlapci cosi zašeptala, načež zmizela mezi studenty, jež se zde nacházeli. Brunetce se zamlžilo před očima.

Několikrát zamrkala. Rozhlédla se kolem sebe. Už se účastnila večírku profesora Křiklana. Nacházela se ve společenské místnosti Nebelvíru. Silvestr. Blesklo jí hlavou. Akorát skončila jedna píseň, další začala. Tak to šlo nějakou tu chvíli. Nel pozorovala své dřívější já, jak tancuje po boku své zrzavé kamarádky. Brunetka sponzorovala, jak k nim míří brýlatý chlapec, zářivě se usmála na svou zrzavou společnici. "Ať plánuješ udělat cokoli, už teď se mi to nelíbí." pronesla smrtelně vážně zrzavá dívka. Brunetka se naklonila k jejímu uchu. "Buď milá." šeptla, chytla svou kamarádku za ruku a otočila ji čelem k přicházejícímu chlapci. Svět Nel zčernal před očima.

Probral jí až dotek na její paži. Moc dobře věděla, kdo na ní sahá. V první chvíli chtěla ucuknout. Lily tehdy s James tančila. Proběhlo jí hlavou. Proto otevřela oči a na chlapce se usmála. "Alexandře." kývla na pozdrav. "Eleanor." oplatit jí chlapec. "Bavíš se?" "Teď jsem přišla. Co ty?" "Já se bavím. Je to tu krásné, co?" "To skutečně ano. Výzdoba je překrásná." uznala dívka. "Ty jsi překrásná." Dívka překvapeně pootevřela ústa. Bojovala s touhou mu jednu vrazit, nebo mu alespoň odseknout. Netušila, kde se to v ní bere. Vždyť neřekl nic hrozného? Co blázním! Tiše vydechla, aby se uklidnila. "Děkuju." odpověděla. "Páni, čekal jsem nějakou peprnou poznámku. Obvykle, když se potkáme, tak na mě štěkáš a ta zrzka se za to omlouvá. Dneska vrčí ona a ty jsi milá." Já nevrčím ani neštěkám. Na téhle škole je jen jedn pes. A to je Sirius. "To víš. Já umím být milá. Když chci." mrkla na něj. "Co ti vůbec Lily řekla?" zeptala se zvědavě. "Že jestli ti ublížím, tak ze mě udělá ropuchu." chlapec se oklepal. "Nechutná představa." Brunetka jen mávla rukou. "Pavouci jsou horší." "Tak s tím souhlasím." Vážně? Podivila se. Nahlas však nic neřekla. Jen hleděla na všechny ty lidi kolem. Na to, jak málo studentů bylo v Křiklanově klubu, bylo v místnosti poměrně plno.

Všichni pozvání se podle všeho bavili. Povídali si s přáteli, jedli, pili, smáli se. K tomi všemu hrála v pozadí tichá, pomalá píseň. "Smím prosit?" požádal ji chlapec. Nel se musela hodně přemáhat, aby se zachovala správně. "Ano." odpověděla k Alexově překvapení. Přijala nabízenou ruku a nechala se odvést na parket.