Koutky úst brunetky poklesly. Dívka se tvrdě kousla do rtu, aby hlasitě nezaklela. V ruce svírala pozvánku, jež jí zaručovala báječnou zábavu na Předvečer všech svatých. "Proč?" zaúpěla. "Nemáš být tak dobrá." odpověděla jí Roxy s očima upřenýma do učebnice lektvarů. "Neboj, nebudeš v tom sama." mrkla na ni zrzavá dívka, jež v ruce svírala totožnou pozvánku, akorát se svým jménem. "Já měla za to, že jde jen o Vánoční večírky a sem tam jedno nebo dvě posezení." "To ano, ale Křiklan se chce očividně předvést, tak mu to nekaž." "To se ti řekne, Lily. Absolutně nestojím o to, poslouchat, koho učil a kdo se stal slavným. To není nic pro mě." pokroutila dívka hlavou. "Jednou takhle bude mluvit o tobě." Na to Nel vyprskla smíchy. "Jo? A proč by měl? Co já asi tak dokážu?" zasmála se dívka. "Nikdy nevíš, Elly. Občas se i ty nejméně pravděpodobné věci stanou skutečností." "Jako například?" "Jak velká je pravděpodobnost, že se do sebe zamilují vlkodlak s jasnovidkou?" Tak to byla podpásovka. "Jasně, chápu. Jenže to se přeci jen stalo. Jsem živý důkaz." zazubila se na zrzku. Teď už jen aby nám to vydrželo... "Jenže stát se slavnou..." "To je asi tak pravděpodobné, že se dáš dohromady s Potterem." vložila se do hovoru dívek Sam. Jenže to se jednou stane. Alespoň doufám. Zrzavá dívka ztuhla. "Zajdu si do knihovny pro jednu..." aniž by dokončila větu, vyběhla z pokoje. "Sam." oslovila blondýnku Nel. "Jo, Elly?" usmála se na ni dívka. "Občas bys měla raději mlčet."

Nechtěla být na blondýnku zlá, ale ta holka občas netušila, po jak tenkém ledě chodí. V tomto případě to sice nebyla tak úplně její chyba, ale stejně. Blížilo se k jedenácté hodině. Lily byla už více než dvě hodiny pryč. " Tak kde je?" brunetka přecházela po pokoji sem a tam. Nebyla však jediná, kdo se o zrzavou dívku bál. Roxy už před hodnou chvílí odložila učení a nervózně klepala prsty do desky nočního stopku. Blonďatá dívka si natáčela pramínek vlasů na hůlka a neklidně pohupovala nohou. "Ani trochu se mi to nelíbí." postěžovala si. "Ani mně ne." souhlasila se Sam Roxy. "Jo. Máte pravdu." zhluboka se nadechla. "Tak fajn." zavřela oči. Kde jsi, Lily? Kde sakra jsi...

Její mysl se odpoutala od jejího těla. Putovala přes Bradavický hrad a jeho pozemky až k Astronomické věži. Na jejím vrcholu spatřila zrzavou dívku, jak hledí na potemnělou krajinu pod sebou. Lenivě se opírala o zábradlí. Oči měla rudé, avšak tváře suché. Neplakala. Teď už ne. Co bylo nejdůležitější, byla v pořádku. Prostě jen potřebovala klid. Klid, kterého se jí v pokoji dívek sedmého ročníku nedostávalo. Člověk někdy prostě potřebuje být sám. Jen tak je schopen utřídit si všechny myšlenky a přijít na to, co ho vlastně trápí.

Někdy utíkáme tak dlouho, až nakonec zapomeneme, kým vlastně jsme a před čím se snažíme utéct. Před čím utíkala tahle zrzavá dívka? Před otázkami? Před svými kamarádkami? Před problémy? Nebo snad před Nebelvírským Chytačem? Někdy je odpověď natolik vzdálená, že si na ní člověk musí počkat. Jenže jak dlouho?

Prochladne. Proběhlo brunetce hlavou, načež se její mysl vrátila zpět do Nebelvírské věže. Popadla nějaké oblečení ze své skříně a rychle se převlékla z pyžama. "Co blázníš?" podivila se blondýnka. "Já? Lily se rozhodla, že je ideální čas vylézt na Astronomickou věž a kochat se výhledem." "Neměla na sobě jen tílko a džíny?" "Přesně tak, Roxy. Ta holka je magor!" "Ty se divíš? Je na pokoji s náma." zasmála se Sam. Brunetka nic nenamítala. Proč má zase pravdu? Otevřela zrzčinu skříň a popadla první huňatý svetr, jež jí přišel pod ruku. "Jdeš za ní?" To ti to došlo opravdu rychle... "Jo, Sam." vzala za kliku. "Šla tam proto, že nechtěla být s námi." Ne. Šla tam proto, že si jí připomněla, že miluje kluka, kterého by měla nenávidět. "Možná. Stejně jí tam ale nenechám jen v tílku. Dneska byla venku celý den šílený zima a teď v noci to nebude o moc lepší. Jestli mě tam nebude chtít, tak jí prostě dám ten svetr a půjdu pryč." "Proč?" zeptala se Sam přesto, že odpověď znala. "Protože bych to udělala pro kteroukoli z vás. Stejně, jako ona." s tím otevřela dveře a vyšla z pokoje.

Prošla společenskou místností, odklopila obraz Buclaté dámy a co nejrychleji zmizela v jedné z temnějších chodeb. Z kapsy u džínů vytáhla gumičku, kterou si stáhla své rozcuchané vlasy do neupraveného culíku. Snažila se jít co nejrychleji a zároveň co nejtišeji to šlo. V tuhle dobu měla na chodbě hlídkovat dvojice Prefektů. Tu však Nel nepovažovala za nějak zvlášť velký problém. Mnohem více se obávala setkání se školníkem a jeho drahou kočkou. To by znamenalo nejen ztrátu bodů pro její kolej, ale také školní trest a o ten opravdu nestála.

_______________________________________

Kapitola číslo 32. První díl měl 197 kapitol. Šílenost. 😅 Sice mě tento příběh opravdu baví a budu se sním loučit jen těžko, ale i tak doufám, že kapitola číslo 100 bude poslední. 😶

Chystám však další příběh, který doufám, že se vám bude líbit. 😊 A upřímně? Ke sté kapitole nás čeká ještě dlouhá cesta. Doufám, že jste na ni připraveni. Protože já rozhodně ano! 🙃

💋🤗💖