"Rád narážíš do lidí?" ušklíbla se, když se s chlapcovou pomocí vyhoupla na nohy. "Jen do krásných dívek." odpověděl a zářivě se na ni usmál. "Ooo, to je mi ale kompliment." "Nějaká drzá." "Já vždycky." mrkla na tmavovláska. "Jsem Alexander." natáhl k dívce ruku. "Eleanor." chlapcovu ruku rychle stiskla. "Já vím. Odrážečka Nebelvíru." přikývl chlapec. "Zazářila si." "Díky." "Letos už ale takové štěstí mít nebudete." "Vážně?" uchechtla se brunetka. "Vážně." "Nějak moc si věříš, Alexandře." "Já vždycky." opáčil chlapec sebevědomě. "Jak myslíš. Sbohem, Alexandře." pokusila se chlapce obejít. Zastavila ji však tmavovláskova ruka, jež se omotala kolem jejího zápěstí. "Copak?" pohlédla na Alexe překvapeně brunetka. "Utíkáš ode mě?" "Utíkám za svou kamarádkou." "Můžu tě doprovodit." navrhl chlapec. Než stačila brunetka cokoli namítnout, ozval se za jejími zády hlas dívky, kterou právě hledala.

"To nebude nutné." "Lily! Konečně! Mám chuť na čokoládové žabky." zazubila se na svou kamarádku, načež vzpurně pohlédla do zelených očí chlapce, díky němuž skončila už dvakrát na zemi. "Ráda jsem tě poznala." "Nápodobně, Eleanor." pustil dívčinu ruku a s hrdě vztyčenou hlavou odešel. "Fuuu." vydechla Nel a vděčně se podívala na svou kamarádku. "Je docela hezký. Říkala jsem si, že bych se měla vzdálit a nechat vás si popovídat... Ty si ale vypadala hrozně zoufale." "Divíš se? Vždyť je namyšlenej!" "To nemůžeš vědět, Elly. Nebyla si to ty, kdo nedával na první dojem? Vzpomeň si na Siriuse." Na to neměla brunetka co říct. Zrzka měla pravdu. "Z jaké je koleje?" "Nepamatuješ si ho? Má s námi Přeměňování." "Takže z Havraspáru." pochopila dívka. "Přesně tak. Navíc ses s ním už setkala i na hřišti." "To jsem si domyslela." přikývla brunetka. V hlavě si přehrávala tváře hráčů Havraspárského týmu. "Střelec!" vypískla najednou. "Je to Střelec! Teda... Myslím si to."

Cestou do kupé si dívky nakoupily čokoládové žabky, protože brunetka prohlásila, že bez cukru zbytek cesty v přítomnosti černovlásky a blondýnky nezvládne. Zrzka jí raději neodporovala. Nel otevřela dveře a jakmile vstoupila dovnitř, do někoho vrazila. Už ne. Zafňukala v duchu. Jakmile ji však objaly dvě silné paže, jež si ji přitiskly k sobě, obklopila ji vůně, která jí byla dobře známá. V tu chvíli se brunetka uvolnila, usmála se a omotala hnědovláskovi své ruce kolem krku. "Chyběl si mi." zamumlala do chlapcova ramene, čímž si vysloužila polibek do vlasů. "Ty mně taky. Netušíš, jak moc." šeptl, zatímco dívku pevně držel ve své náruči.

"Ehm." odkašlal si další chlapec, jež podle Nel neměl v kupé co dělat. "To jste tu jako všichni?" zděsila se, když se od chlapce se zjizvenou tváří odtáhla. "Ale no tak, krásko. Nedělej, že nás nerada vidíš." "To sis vyložil špatně, Siriusi. Elly má jen špatnou náladu. Právě se seznámila s..." Brunetka do zrzky šťouchla loktem. "Jasně, že vás ráda vidím, Siriusi. Jen jsem doufala v poklidnou cestu." rychle chlapce objala, načež se usadila na sedačku vedle hnědovlasého kouzelníka.

Jak předpokládala, s příchodem Pobertů se naděje na klidnou cestu rozplynuly. "Ale Evansová..." "Ne! Co na tom nechápeš, Pottere? Nikam s tebou nepůjdu! A už vůbec tě nemiluji!" na to zrzka vyskočila na nohy a s třísknutím dveří zmizela na chodbě. "Nellie..." "Já vím, Reme. Jdu za ní." políbila chlapce na tvář a vstala. "A ty." ukázala prstem na brýlatého Chytače. "Ty si mě nepřej!"

_______________________________________

Další kapitola za námi. Já jen doufám, že už wattpad vyřešil veškeré problémy a já se už nebudu muset u každé kapitoly vztekat. 😅

💋🤗💖