"Ty černé!" ozvalo se z ložnice dívek sedmého ročníku. "Černé?" zaváhala zrzavá dívka, jež stála před zrcadlem v koupelně. "Nebo bys raději růžové?" "Ne, Sam. To opravdu ne. Jen... Nebudou ty tmavě zelený lepší?" "Lily, jestli chceš, tak si je vem." "A nejsou moc společenské?" Blonďatá dívka rozhodila zoufale rukama. "Děláš si..." "Klid, Sam." poplácala ji po rameni drobná Nebelvírka a pootevřenými dveřmi nakoukla do koupelny. Lily se opírala o umyvadlo a pečlivě zkoumala svůj obličej. "Dneska to bereš nějak vážně." podotkla brunetka, načež se odvážila vstoupit do místnosti. "Myslíš, že bych neměla?" pohlédla na kamarádčin odraz v zrcadle. "Ale ne. Tak jsem to nemyslela. Určitě bys měla. Jen... Kdyby šlo o ples nebo o Křiklanův večírek, tak to beru. Ale tohle je jen obyčejná párty. Všichni na ní tě znají..." "Jako tu, co si na ní Potter dělá nároky." odfrkla si zrzka. Tak tohle jí trápí?

Brunetka nesouhlasně zavrtěla hlavou. Objala svou kolem ramen, přičemž ukazováčkem volné ruky ukázala na zrcadlo, jež odráželo jejich odraz. "Lily Evansová. Jsi krásná, chytrá Nebelvírka, jež má na všechno odpovědět. Přesto, že žerty Pobertů odsuzuješ, a nejsi jediná, máš smysl pro humor. Ráda se bavíš, ale znáš hranice. Nikdy víc, než se sluší a patří. Spousta lidí tě možná zná jako tu, co si na ní Potter dělá nároky." imitovala zrzčin hlas. "Zároveň ale ví, že ty jej odmítáš. A nic nenamítej, protože je to pravda. Kolikrát jste se hádali ve společenské místnosti? A kolikrát v učebně nebo dokonce ve Velké síni? Nespočetněkrát. Lidi tě znají jako tu, jíž James neustále rozčiluje, jako knihomolku, nehoráznou šprtku, ale taky jako holku, jež je ochotná komukoli pomoci." všimla si Roxy se Sam, které opatrně nakukovaly do místnosti, jako by žádaly o povolení vstoupit. Brunetka na ně kývla.

Blonďatá dívka objala kolem ramen Nel, načež Roxy objala zrzku. A tak tam společně stály a společně hleděly na svůj odraz. "A skupina tří dívek ze sedmého ročníku tě zná jako tu nejlaskavější a nejmilejší bytost pod sluncem." Po zrzčině tváři se skutálela slza dojetí. "Takhle tě vidí tvé okolí, tak tě vidíme my, tak tě vidím já. Na tom všem ale nezáleží. Hlavní je to, jak se vidíš ty." promluvila tiše Nel, načež Lily pustila a společně s Roxy a Sam se vrátila do pokoje, kde se nechala od blondýnky nalíčit. Zrzavá dívka mezitím bojovala sama se sebou. Bojovala s tím, kým byla. Eleanor měla pravdu v jedné věci. Nezáleželo na tom, jak ji viděli ostatní. Záleželo na tom, jak se viděla ona. S hlubokým nádechem naposledy pohlédla do zrcadla, načež se vrátila do pokoje v osušce, otevřela skříň a po slepu hmátla až úplně do zadu, kde se ukrývaly šaty, jež si kdysi koupila, ale nikdy je neměla na sobě. Doteď se neobjevila vhodná příležitost, aby si je oblékla. Právě teď přišel čas, ukázat je světu, stejně jako tu dívku, jež se cítila být.

_______________________________________

#21 místo? Děkuju moc. 🤗💖 Nejen za podporu, přečtení, hlasy a komentáře u této knihy, ale i u prvního dílu, který má již více než 80k přečtení a 11k hlasů, což je... Neskutečný a naprosto fantastický!

Díky! ❤️

💋🤗💖