"Klídek, krásko." "Já jsem naprosto klidná!" "To vidím." uchechtl se černovlasý chlapec, když přistál na hřiště těsně vedle ní. "Dej mi tu pálku, než ho tím praštíš." "Skvělý nápad, Siriusi! Alespoň by se mu v tý jeho palici rozsvítilo!" vykřikla brunetka. "Já s tebou naprosto souhlasím, ale jsem si jistej, že takhle řeším problémy já a ne ty. Takže mi tu pálku dej." natáhl k ní ruku. "Být tebou, Siriusi." zavrčela dívka výhrůžně. "Tak na mě nesahám. Mohlo by se totiž stát, že bys to za toho tupce schytal ty!" Sirius zvedl ruce v obranném gestu. "Co vyřešíš tím, že ho praštíš?" zeptal se jí s úšklebkem. "Uleví se mi?" hádala brunetka. Klouby pravé ruky měla bílé z pevného sevření Odrážečské pálky. "A navíc, jsem si jistá, že by mu modřina šla k tomu frajerskému stylu." uchechtla se. "To neposoudím. Ale mně by sekla určitě." Dívka se zvonivě zasmála. "Neprovokuj nebo ti dám příležitost to posoudit." vyplázla na něj jazyk. "Klídek, krásko." mrkl na ni chlapec a objal ji kolem ramen. Nel se ani nebránila. Stisk kolem pálky povolil a její prsty se začaly prokrvovat.

Když došli k tribunám, čekali tam na ně tři Nebelvírky s mladým vlkodlakem. "Nejradši bych mu jednu vrazila." ulevila si Nel. "Jestli bude takhle provokovat nadále, tak mu jednu vrazím já." procedil skrz zuby hnědovlasý chlapec. Dívka se spokojeně zaculila. Líbilo se jí, jak jí Remus brání. Vždy bylo příjemné, když alespoň na chvíli otevřeně a bez obav projevil své pocity. I kdyby to byla jen zlost. Jeho obvykle klidná povaha ji občas vyváděla z míry. "To je od tebe hezký, ale byla bych radši, kdybych to udělala sama. Mám takové nutkání mu ten jeho frajerský ksichtík zmalovat." Blondýnka s černovláskou se dívčině zlosti zasmály, zatímco Remus s Lily nad tím protočili očima. "To už trošku přeháníš." poplácal ji po rameni Sirius. "Možná maličko. Ale stejně... Nedivila bych se, kdyby mu někdo jednu třísknul." "To ani já." souhlasil Remus, jako pravý gentleman vzal Nel koště, volnou rukou si s ní propletl prsty a už ji vedl do hradu.

Sprcha. Přesně na to dívka celou cestu do Nebelvírské věže myslela. Jakmile se dostala do pokoje, obsadila koupelnu. Zalezla si do sprchového koutu, pustila vodu a nechala teplé kapky dopadat na její citlivou a bledou pokožku. Byla vděčná, že ten den bylo hezky. Pokud něco na famfrpálu nesnášela, byly to tréninky v dešti. Kdo je taky měl rád, že?

Proletět se za jemné přeháňky, při které se nad Bradavicemi vytvoří duha, to bylo něco jiného. Ale takhle? Nel nenáviděla bouřky samotné. Natož, když se musela udržet na koštěti s pálkou v druhé ruce. Moc dobře si pamatovala na jeden takový trénink minulý rok. Nebylo to nic, na co by ráda vzpomínala. V hlavě zaslechla hrom, jež byl předzvěstí, že její jasnovidecká část je připravena jí vzpomínku přehrát. Ne. Pomyslela si dívka. Okamžitě toho však litovala. Ucítila bodnutí ve spáncích, jež se šířilo její hlavou. Kolena se jí podlomila a ona dopadla na podlahu sprchového koutu, kde se schoulela do klubíčka. Hlavu si schovala do dlaní. Teplá voda dopadala na její třesoucí se tělo, zatímco jí po tvářích stékaly slané slzy a z jejích úst vycházel tichý sten.