Dalšího dne ráno se drobná Nebelvírka probouzela s pocitem, že ji čeká něco velkého. Netušila, jestli to bude dobré nebo špatné, každopádně na to byla připravena. Oblékla si pruhované tričko, světlé džínové kraťásky a na nohy si nazula bílé tenisky s černým zdobením. Rozčesala si vlasy a s hřebenem v ruce přišla s prosbou za svou blonďatou kamarádkou. Ta poklepala vedle sebe na postel. Dívka se tedy posadila, podala blondýnce hřeben a nechala si od ní zaplést vlasy do dvou francouzských copů.

S učebnicí lektvarů v ruce, scházela po boku svých třech Nebelvírských kamarádek na snídani. Ve Velké síni bylo toho málo studentů. Je sobota. Vzpomněla si Nel a s tím se posadila k Nebelvírskému stolu. Copánky si přehodila přes ramena a natáhla se po tácu s palačinkami. Než si však stačila nějakou vzít, tác popojel o kus dál. Brunetka se naštvaně podívala na své kamarádky. Sam vypadala zmateně a Lily s Roxy si toho ani nevšimli. Dívka nad tím nakonec jen pokroutila hlavou, vstala od stolu a vydala se k oné sladké pochoutce. Ve chvíli, kdy byla až u ní, tác opět uhnul. V tu chvíli se už v Nel vařila krev. Naštvaně se rozhlédla kolem. U Havraspárského stolu spatřila dvojici chlapců, jež jeden z nich jí byl až příliš povědomý. Vesele se na ni usmíval a ona bojovala s touhou mu jednu vrazit. "Elly!" zavolala brunetku Lily,čímž její zlost aspoň na chvíli opadla."Copak?" usadila se Nel zpět na své místo. "Nevšímej si ho." "To nejde! Viděla si to? Odsunul ode mě palačinky! Palačinky, Lily." stěžovala si zoufale dívka. "Tak si dej prostě něco jiného a ukaž mu, že tě tímhle nedostal." poradila jí zrzka. Nel musela uznat, že na tom něco je. A tak se její snídaně po dlouhé době skládala z míchaných vajíček a zeleninového salátu. Alespoň je to zdravější.

Hned jak dojedla, zvedla k odchodu. Potřebovala se ještě převléknout na nábor do týmu, a tak se vydala ven z Velké síně. U dveří se akorát střetla s Alexandrem. "Ahoj, Eleanor." "Alexandře." kývla na pozdrav a pokusila se jej obejít. Chlapec ji však pohotově zachytil za ruku. "Jak ti chutnala snídaně?" zeptal se provokativním tónem. Brunetka se na něj sladce usmála. "Byla vynikající, jako obvykle. Miluju míchaná vajíčka. Možná bych do nich dala trochu pažitky, ale i tak to byla skvělá snídaně." pokusila se chlapci vytrhnout. Svíral ji však příliš pevně. "Opravdu? Měl jsem dojem, že obvykle máš k jídlu palačinky." "To ale neznamená... Počkat." zarazila se. "Jak to víš?" "Všiml jsem si toho." "Paráda. Kdo vlastně jsi? Nějaký stalker?" uchechtla se. "Stalker? Ne, jen mě mrzí, že si kazíš zdraví. Neměla bys jíst tolik sladkého." upřeně jí hleděl do očí a za ruku ji přitahoval blíž k sobě. Brunetka se nechala. Jakmile byly jejich obličeje jen kousek od sebe, věnovala mu svůj okouzlující úsměv. "Trhni si." vytrhla svou ruku z jeho sevření a s hlavou hrdě vztyčenou mířila do Nebelvírské věže.