Rukama se chytila za hlavu a tiše zafňukala. "Nellie!" vyhrkl zděšeně hnědovlasý chlapec. Ať už by řekl v onu chvíli cokoli, bylo by to zbytečné. Brunetka nebyla schopna jej vnímat. Bolest se šířila její hlavou, omamovala její mysl, ochromovala její svaly a dělala jí bezmocnou. "Nellie, co se děje?" promluvil znovu chlapec. Jeho hlas se rozléhal její hlavou jako nekonečná ozvěna. Poberti přihlíželi jejímu utrpení, neschopni jí jakkoli pomoci.

Když dívce po rtu stekla kapka krve vyskočil Remus na nohy s úmyslem dívku odnést na ošetřovnu, vyklouzla mu z ruky jakási objemná kniha, jež tvrdě dopadla na podlahu. Při ráně, jež předmět při dopadu vydal, dívka prudce vzhlédla a několikrát zamrkala, aby se zbavila slz. Je pryč. Pomyslela si. Ale na jak dlouho?

Na tvářích se jí tvořily slané cestičky a ona se s hlubokým nádechem vrhla do náruče mladého vlkodlaka. Ten si ji, pokud to ještě šlo, přitiskl blíže k sobě. Hladil ji po zádech a tiše jí šeptal, že už je vše v pořádku. Oba však věděli, že nebylo. Remus tušil, že se to nestalo poprvé. Bylo to jedno z tajemství, která před ním dívka měla. Ani zdaleka však nebylo poslední. Drobná Nebelvírka doufala, že už se tato situace nikdy opakovat. Tušila však, že tahle bolest nepřichází sama od sebe. Něco jí vyvolávalo. Nějaký spouštěč. Stačilo jen zjistit, o jaký spouštěč se jedná. Pak by se té bolesti mohla zbavit. Nebo ji alespoň zmírnit...

Přesvědčování Pobertů, že nepotřebuje odvést na ošetřovnu, zabralo spoustu času. Když se konečně dostala do pokoje, špatná nálada už konečně vyprchala. Vše se pomalu vracelo do starých kolejí, i kdyby tomu tak bylo jen na okamžik, Nel za to byla ráda. Dopřála si teplou, po níž ji Sam ještě na chvíli odtáhla do Společenské místnosti. Společně se šli podívat prvně na nástěnku, na níž přibylo nové oznámení.

Nábor do famfrpálového týmu proběhne na všechna místa. Nezapomeňte si košťata a buďte plně připraveni.

Kapitán týmu,
James Potter.

"Takže to znamená, že na příští sobotu už máme plány." uchechtla se nepříliš nadšeně blondýnka. "Cože?" "Snad sis nemyslela, že tě nepůjdeme podpořit. Ne, že bys to potřebovala. Řekla bych, že místo v týmu máš jasné. Minulý rok jste nám se Siriusem vyhráli zápas. A co si budeme povídat... Jsi jediná dívka, která byla minulý rok v týmu a letos tu ještě je. Vypadalo by to jako diskriminace, kdyby Nebelvír neměl jedinou dívku v týmu. A navíc..." "Merline, Sam!" zasmála se brunetka. "Brzdi. Ani jsem ještě neřekla, že půjdu." pokrčila Nel rameny a posadila se do jednoho z křesel, jež stálo nejblíže k oknu. Sam se posadila naproti ní. Přehodila si nohu přes nohu a nespokojeně mlaskla. "Minulý rok si taky nechtěla jít a jak to dopadlo, co?" Sam se ušklíbla. Přejela svou hnědovlasou kamarádku pohledem a povzbudivě se na ní usmála. "Elly, miluješ to. Jak létání, tak famfrpál. Patří to k tobě." "Neříkám to často, Sam. Ale máš pravdu." "Já vím." blondýnka na ní spokojeně mrkla, načež zavřela oči, opřela se do křesla a užívala si paprsky slunce, jež pronikaly oknem do místnosti. Vypadala tak klidně a uvolněne. Brunetka jen doufala, že to není jen zdání. Pro své kamarádky si přála jen to nejlepší. Protože přesně to, si ony zasloužily.

_______________________________________

#47 umístění? Merline! Děkuju, jste úžasní! 😊😍