Štěstí, které dívka pociťovala, se vypařilo ve chvíli, kdy do Společenské místnosti sešla trojice jejích kamarádek. Ani jedna z nich nevypadala dobře. Blondýnčiny obvykle pečlivě upravené vlasy byly nyní rozcuchaná, po nádherném líčení nebylo ani stopy. Černovláska měla vlasy stažené v ledabylém culíku, popraskané rty. Tmavé kruhy poukazovaly na nedostatek spánku. Nejhůře na tom však byla zrzavá dívka. Ta se nejspíše ani nepokoušela své ohnivé vlasy rozčesat. Oči měla rudé od pláče, pleť bledou a celá se třásla.

Drobná brunetka, jež trojici Nebelvírek pozorovala, zděšeně zatajila dech. "Co se všechno v noci stalo?" zeptal se jí šeptem Remus. "Ani jedna z vás nevypadá dobře. Kruhy pod očima, jste bledší, než obvykle, propadlé tváře, smutné pohledy... Kde jsou ty usměvavé, veselé Nebelvírky, které všichni milujeme?" Nel se pokusila usmát. Vznikla z toho však jen děsivá grimasa. "Trpí." odpověděla tiše. "A nestalo se to všechno během jedné noci, Reme. Díky té se to jen projevilo. Tohle všechno mají na svědomí události, které se staly během prázdnin a celého tohoto týdne. Je toho prostě moc." "Nellie, jestli si chceš promluvit, tak..." "Děkuju, Reme. Ale ne. Rozhodně ne teď." šeptla a vydala se dívkám naproti.

Objala Lily kolem pasu, zatímco jí dívka přehodila svou ruku kolem ramen. Přidržovala ji, aby náhodou po cestě do Velké síně neupadla. Později přemýšlela, jestli mělo cenu na snídani vůbec chodit. Všechny se ve své porci pouze pohrabaly a pak se vrátili zpět do svého pokoje. Oběd rovnou vynechaly. Ani jedné z nich se nikam nechtělo. Radost, smích, štěstí... Vše to krásné, co ráno zažila bylo pryč. Jako lusknutím prstů to vše zmizelo.

Kolem třetí to už drobná Nebelvírka v pokoji nemohla vydržet. Ticho bylo pro její hlučnou mysl příliš tíživé. Proto popadla z nočního stolku svou hůlku a bez vysvětlení opustila dívčí ložnici. Ve společence se posadila do křesla. Netrvalo to ani pět minut a přisedli si k ní Poberti. "Co se s vámi děje?" zeptal se dívky černovlásek. "Máme své problémy a starosti, Siriusi. Jako všichni." tak zněla dívčina odpověď. "Něco není v pořádku, že jo?" "Nic není v pořádku, Jamesi. A bude ještě hůř." "Nebuď tak skeptická, krásko..." "Cítím to, Siriusi. Něco se blíží. Něco temného a nebezpečného. Čekají nás zlé časy." povzdychla si dívka a kolena si přitáhla k hrudníku. "Čarodějové toho už překonali spoustu, Nel. Překonají i tohle." snažil se ji uklidnit brýlatý chlapec.

Dívka však odmítavě zavrtěla hlavou. "Nechápeš to, Jamesi. Nikdo z vás. Já se o tomhle učila, jasný? Vím, co se má stát. Vím, jak to má všechno dopadnout. Už delší dobu čekám, kdy to začne. Čekám na nějaké znamení. A teď to cítím. Už přichází. A bude tu dřív, než si kdokoli z nás přeje." šeptla dívka vyděšeným hlasem. Nechtěla je strašit. Potřebovali to však slyšet. Brali to vše na lehkou váhu. "Co nebo kdo, se blíží, Nellie?" zeptal se jí hnědovlasý chlapec, když si sedl před ní na zem. Ruce jí položil na kolena a prsty ji v uklidňujícím gestu hladil po holé kůži. "Válka." špitla dívka. Cítila, jak se blíží vidina. Jedna z mnoha. Nestála však o ni. Proto stiskla víčka k sobě. A tehdy to znovu ucítila. Bolest.

_______________________________________

2k přečtení, 500 hlasů, 8 dní od vydání tohoto příběhu... Děkuju! 💖

Opravdu moc si toho vážím!

Pokud máte jakýkoli dotaz, stačí napsat a já vám odpovím. 🙃

Co si myslíte, že naše hrdinky trápí? 😶

💋🤗💖