Uplynulo několik vteřin, než černovlasý chlapec konečně promluvil. "Vždy když vstávám, myslím na to, že tu na mě čekáš, že čím dřív vylezu z postele, tím dřív tě uvidím." začal sladkým tónem promlouvat k hnědovlasé dívce, jež se po dobu jejich divadla stala středem jeho vesmíru. "Můj den může být sebehorší, ale jakmile spatřím tvou tvář, jež zdobí ten nejkrásnější úsměv, jaký znám, vždy se začnu usmívat a mé srdce začne o poznání rychleji bít. Čas s tebou utíká neskutečnou rychlostí a já ho toužím tak moc zastavit jen proto, abych se mohl ještě chvíli utápět c tvých očích, které nikdy nelžou. Můžeš mít svá tajemství, neříkat mi vše a já i přesto vím, že ti můžu věřit. Nikdy jsem si k sobě žádnou dívku nepustil ze strachu, že mi ublíží a využije má tajemství proti mně. Nikdy jsem netoužil po tom, někomu se otevřít a sdílet s ním jak to dobré, tak i to špatné. S tebou je všechno neskutečně snadné a já netuším, jak je to možné, ale na tom přeci nezáleží. Jde o to, že to tak je. Že s tebou konečně mohu být sám sebou bez strachu z odsouzení. Nejsem dokonalý a ty to víš. Víš to, a přesto si neutekla." vydechl.

Brunetka překvapeně hleděla do jeho očí. I kdyby v tu chvíli chtěla promluvit, nebyla by schopna ani jediného slova. A jak se zdálo, Sirius ještě neskončil. "Zůstala si. Zůstala si se mnou přes všechny mé chyby. Přesto, že někdy tě nutím sáhnout si až na samé dno. Opravuji tě a někdy stojím proti tobě. Přesto tu stále si. Vydržela si toho tolik, až si někdy říkám, jestli náhodou nejsi anděl. Pak se na tebe ale podívám a vím, že ty jsi mnohem víc. Nejsi obyčejná čarodějka, kráskl. Jsi to nejlepší, co se mi kdy stalo. Ten moment, kdy jsem tě potkal, se mi stal osudným." usmál se na ni smutně a pohladil ji po tváři.

"Od té chvíle jsem poznal, co to znamená bát se o někoho, kdo není jedním z mých nejlepších přátel. Jaké to je, když ti víc záleží na štěstí druhého, než na tom vlastním, a že i zdánlivě obyčejný okamžik se může proměnit v něco výjimečného a nenahraditelného. V něco, na co budu jednou s úsměvem vzpomínat. Když si představuji, jaká budoucnost mě asi čeká, tak vím, že chci, aby byla po tvém boku. Je mi jedno, kde skončím, co budu dělat, kolik budeme mít dětí... Jediné, co mě zajímá je to, jestli budu mít tu čest, zestárnout po tvém boku. Naučila si mě spoustu věcí. Ať už to byla větší trpělivost, obezřetnost, ale i bát se o něčí život víc, než o vlastní, udělalo to ze mě lepšího člověka." pohledem se vpíjel do jejích očí.

Nel byla jeho slovy naprosto okouzlena. Nechápala, jak někdo, jako Sirius, může něco tak dokonalého vymyslet. "Stal jsem se díky tobě člověkem, kterým jsem vždycky chtěl být. Člověkem, který si tě zaslouží. Stále nejsem perfektní a ty bys měla na víc, ale já jsem si jistý, že se mnou můžeš být šťastná. Udělám pro to všechno, co bude v mých silách. Protože si se mě naučila ještě jednu, velice podstatnou věc. Naučila si mě milovat. Milovat nejen sám sebe takového, jaký jsem, ale i jednu opravdu výjimečnou osobu." palcem jí něžně přejel po tváři.

Spiklenecky na ní mrkl a zářivě se na ní usmál. Dívka mu úsměv oplatila a tak chlapec pokračoval. "Miluju tě, Eleanor Heather McGonagallová. Miluju tě od první chvíle, co jsem tě minulý rok v tom zatraceném vlaku spatřil. A i když jsem si to dlouho nechtěl přiznat, teď už to vím. Miluju tě, krásko. Celý ten rok jsem tě miloval."