Sluneční paprsky ji lechtaly na tváři a ona konečně otevřela své oříškové oči. Posadila se na posteli a protáhla se. Celé tělo měla ztuhlé a unavené. Když si vzpomněla, že se jí podařilo usnout až kolem šesté hodiny ráno, ani se tomu nedivila. Vyhrabala se z deky a obsadila koupelnu. Vysprchovala se, usušila se a zabalená v osušce se vrátila do pokoje, kde se převlékla do čistého oblečení. Potichu se vykradla z pokoje.

Ve společenské místnosti zamířila rovnou ke krbu, u kterého na pohovce seděl zády k ní černovlasý chlapec. "Ahoj, Siriusi." pozdravila a přisedla si k němu. "Dobré ráno, krásko." chlapec se k ní naklonil, načež ji lípl pusu do vlasů a jednou rukou ji objal kolem ramen. "Ehm... Děje se něco?" šeptla zmateně dívka. "Ani ne. Jen se chci zbavit tý bloncky, co stojí u okna v pravo." "Prudí?" zeptala se, při pohledu na vysokou, na kost hubenou blondýnku, jež černovláska pozorovala s posvátnou úctou. "Jo. Nedokáže pochopit, že je mi ukradená." povzdychl si Sirius. "No, vypadá jako tvůj typ, takže jí docela chápu." pokrčila brunetka rameny. "Jako můj typ?" zasmál se chlapec. "Jo. Hubená, vysoká, blonďatá, namyšlená..." "Tak to je přesný opak dívky, která by se mi líbila." mrkl na ní černovlásek. "Můj typ je ve skutečnosti holka, jako si ty." Nel překvapením vyvalila své už tak velké oříškové oči. "Nekoukej tak. Je to pravda." uchechtl se Sirius. "Merline." zasmála se dívka. "Mně zase všichni říkají, že by čekali, že se mi budeš líbit ty a ne Remus. Jsme to ale dvojka." "To teda. Nechápu, jak tě mohlo napadnout, že se mi líbí něco takového." kývl hlavou k blondýnce, jež se nepohla ani o centimetr. "Určitě nejsem jediná, kdo si to myslel." bránila se dívka. "Trefa." povzdychl si chlapec.

"Siriusi, co si zahrát menší divadelní představení?" zeptala se Nel při pohledu na dívku stojící u okna. "Co navrhuješ? Já sem pro každou špatnost." "A já jsem zase dneska v dobré náladě, takže jsem ochotná ti pomoc tu holku trochu potrápit. Řekla bych, že momentálně tvoříme ideální pár." opáčila Nel s úsměvem a naklonila se k jeho uchu. "Výhoda je, že je tu jen ona a my. Alespoň nikomu nebudeme muset vysvětlovat, co to vyvádíme." šeptla. "Dobře. Jaký je plán?" chtěl vědět natěšený Sirius. "Žádný. Prostě improvizuj." uchechtla se dívka a vyskočila na nohy.

Elegantní chůzí došla až ke krbu. "Děje se něco?" zeptal se jí starostlivě černovlásek. Brunetka na něj pohlédla přes rameno. "Ne... Já jen..." zmlka a povzdychla si. "Krásko." oslovil ji chlapec, vstal z pohovky a došel až těsně k ní. Objal ji zezadu kolem pasu a letmo ji políbil do vlasů. "Jen mám pocit, jako by toho na mě už bylo moc. Tvrdíš, jak moc o mě stojíš a co z toho? Každou chvíli si někde fuč a já nevím, jak na tom vlastně jsme." vydechla a zoufale rozhodila rukama. Ta malá škodolibá holčička, jež žila někde hluboko v ní, právě nadšeně tleskala. Tohle ji bavilo. Možná nebyl Remus daleko od pravdy, když jednou říkal, že se naše role prohodily. Zauvažovala dívka a vytrhla se z chlapcova sevření. "Chceš vědět, jak na tom jsme?" zeptal se jí Sirius vážným tónem. "Jistě, že jo! Nesnáším tuhle nejistotu!" vykřikla. Byla na sebe pyšná, když koutkem oka zahlédla, s jakým zaujetím je blondýnka u okna pozoruje. "Tak fajn." vydechl chlapec a s malým úsměvem k ní přistoupil. Jeho oči zářily. Nel to ani nepřekvapilo. Tohle bylo jeho. Hrát si s někým, to bylo to, co ho bavilo. Nebylo divu. Byl to Poberta.

Černovlásek položil jednu svou ruku na dívčinu tvář, zatímco druhou ji chytil kolem pasu, aby si ji k sobě přitáhl blíž. Brunetka pohlédla do bouřkových očí a v očekávání povytáhla jedno obočí.

_______________________________________

Dobré ráno!

💋🤗💖