Sam:

Lily:

Roxy:

Nel:

"Tak to bychom měly." vysoká blondýnka nadšeně zatleskala, když pohledem přejela své tři kamarádky. "Sluší nám to." poznamela. "Děláš, jako by to někdy bylo jinak." napodobila dívčin hlas brunetka a provokativně si prohrábla své dlouhé vlasy. Zrzavá dívka se otřásla. "Nech toho, Elly. Jsi jak Potter." znechuceně pokroutila hlavou. "Nenávidíš ho?" oříškové oči se zaryly do smaragdových. Brunetka v nich  hledala pravdu. Pravdu, jež se zdálo naprosto nemožné odhalit. "Ano, Elly. Nenávidím ho." na malinký okamžik však zaváhala a uhnula pohledem. Díky tomu si Nel byla jistá, že nic není ztraceno.

V poslední době se začínala bát toho, co všechno svým příchodem změnila. Cokoli mohlo být jinak. Některé věci by ovlivnila ráda. Jiné zas až tolik ne. A tím byl vztah Lily a Jamese. Ať už zrzavá Nebelvírka cítila k tomuto Chytači cokoli, nebyla to čirá nenávist. Bylo v tom něco víc. Mnohem víc. Přesně tak to také mělo být. Pokud by si Nel nebyla schopna něco odpustit, bylo by to to, že by kvůli ní přišla o lásku její kamarádka. Děsilo jí to. Nikdy si nepřála pro vlastní dobro připravit někoho o jeho štěstí. Copak by nemohli být šťastní všichni? Ne. Někdy to prostě nejde. Ať se člověk snaží sebevíc, některé věci nezmění.

Dívky společně sešly do Společenské místnosti. Jak se během minulého roku stalo jejich zvykem, přišly až po oficiálním zahájení párty. Navzájem si pohlédly do očí. Brunetka se usmála, otočila se ke svým kamarádkám zády a bez jediného slova zamířila k chlapci, který stál v jednom temném koutě místnosti a zády se opíral o stěnu.

Mlčky se postavila vedle něj a rozhlédla se po místnosti. "Už jen jeden rok." vydechla po chvíli ticha. "Jeden máme za sebou, jeden před sebou. To zní fér." přikývl chlapec. Měl pravdu. Jeden společný rok už překonali. Teď je čekal ještě jeden. Jeden jediný. "Co bude pak?" zeptala se Nel bez přemýšlení. "Jednou jsem ti řekl, že tě na konci sedmého ročníku požádám o ruku. To stále platí." Dívka se tiše zasmála. "Vezmeme se v osmnácti?" "Proč ne? Čím dřív tím líp." odpověděl klidně chlapec. "Spěcháme někam?"

Remus se usmál a natáhl k ní ruku. Brunetka si s ním propletla prsty a nervózně se kousla do rtu. "Chci s tebou strávit svůj život, Nellie." pronesl vážným tónem. "A ani jeden z nás neví, jak dlouhý bude." "Remusi, jestli jde jen o tohle, jsem si jistá, že alespoň pět, deset let mít budeme." My snad ano. "Tak málo času." povzdychl si hnědovlásek a přitáhl si dívku do objetí. "Známe se jen rok, Reme." "Takže si mě nechceš vzít?" zasmál se mladý vlkodlak. Brunetka nad tím protočila očima. "Zeptej se mě až na konci ročníku." šeptla mu do ramene. "Až tehdy?" "Držme se hezky plánu, pane Lupine. Přeci jen se teď musíme věnovat škole a ne plánovat svatbu." vyplázla na něj jazyk, když se vymanila z jeho objetí. "Stejně se tomu nevyhneš." varoval ji chlapec s širokým úsměvem a ona v tu chvíli nemohla být šťastnější. "To doufám."

_______________________________________

#106 umístění a to během týdne. Moc, moc, moc, moc a moc vám děkuji! Jsem ráda, že i druhý díl Cizinky se vám líbí a doufám, že tomu tak bude i nadále. 😊

💋🤗💖