"Proti komu?" zeptala se dívka se světlými vlasy nového profesora Obrany proti černé magii. "Můžete si vybrat, slečno Woodová." rozmáchl rukama, aby obsáhl celou třídu. Drobná brunetka s očekáváním hleděla na svou kamarádku, která byla vyzvána profesorem, aby předvedla své schopnosti. Na řadu se měli dostat všichni. Sam však měla být první. Alespoň, že si mohla zvolit svého soupeře. Blondýnka předstoupila před třídu a rozhlédla se.  Její pohled se zastavil na dívce, na níž byla stále ještě naštvaná. Ovšem ne tolik, jak by si přála. "Tak co říkáš, Elly?" ušklíbla se. "Máš chuť poměřit síly?" Druhá dívka protočila očima. "Do toho." odpověděla a připravila si hůlku.

Profesor dívkám ještě vysvětlil pravidla a začal odpočítávat. "Tři. Dva. Jedna..." než stačil říct teď, Sam vyslala své první kouzlo. Brunetka rychle uskočila stranou a zasmála se. "Nebelvír." uchechtla se. "Připomínáš mi mou kolej?" "No, měla jsem dojem, že si možná na vteřinu zapomněla." "Jen tě udržuju ve střehu." namítla Sam s úsměvem a Nel bylo jasné, že už jí odpustila. "To je od tebe hezké." mrkla na dívku. "Sillencio!" vykřikla blondýnka. Její kamarádka tentokrát uskočit nestihla.

Několikrát otevřela ústa a překvapeně zamrkala. Jednu ruku si dala v bok a přimhouřila oči. Vážně? "To je ale změna. Mám pocit, že nikdy si nevydržela mlčet ani pár vteřin. A najednou to jde." škádlila ji blondýnka. Jak chceš, Sam. Jak chceš.

Klihando. Pomyslela si brunetka, načež z její hůlky vylétl paprsek světla a zasáhl její blonďatou soupeřku do hrudi. Dívka zmateně zamrkala a rychle se prohlédla. Samolibě se ušklíbla, když zjistila, že se jí nic nestalo. "Ho ho eho uhehah?" zamumlala, načež se zděšeně chytila za pusu. Její jazyk byl přilepen k patru zásluhou Nelliina kouzla. "Ehhy!" zasmála se dívka při snaze, vyslovit kamarádčino jméno. Brunetka povytáhla obočí, načež znovu zaútočila.

Expelliarmus! Pronesla v myšlenkách ve chvíli, kdy se Sam chytila za svou pokroucenou ruku potom, co ji brunetčino kouzlo odhodilo stranou. Blondýnce z ruky vyletěla hůlka. Její hnědovlasá kamarádka ji s vítězoslavným úsměvem zachytila. Finite. Zrušila své předchozí kouzlo, načež Sam úlevně vydechla. Vzala si zpět svou hůlku a vrátila brunetce zpět její hlas. "Fuuuu." usmála se spokojeně Nel. "Nejdelších deset minut mého života." postěžovala si. "Souboj se mnou tě nudil?" zatvářila se na oko uraženě Sam. "Ale vůbec ne! Jen nejsem zvyklá tak dlouho mlčet." "Co jsem říkala?!" rozesmála se vysoká dívka, načež svou drobnou kamarádku objala. "Promiň mi to, Sam. Jsem jen na to téma citlivá." "To já se omlouvám, Elly. Neznám tvou rodinu. Příště bychom to měly vyřešit v klidu, co ty na to?" navrhla Sam. Nel nemohla jinak, než souhlasit.

Hodina skončila. V kompletní sestavě vycházely dívky z učebny. Společně se smály tomu, že je pro jednu z nich nepředstavitelné, nemluvit delší dobu. "Copak to nechápete? Nemůžeš si stěžovat, nadávat, a tak... Hrůza." povzdychla si Nel. "Když už jsme u hrůzy..." pozvedla nejvyšší z dívek svou bolavou ruku. "Nemohla bys mi to už konečně vyléčit?"