Drobná žena přešla přes kuchyň a otevřela okno, na které klepala sova svým zobáčkem. Do váčku, jež měla sovička připevněný k nožce, vhodila požadovaný obnos peněz a převzala si od ní noviny. Jakmile sova odletěla, posadila se k jídelnímu stolu a nalistovala požadovanou stranu.

Cizinka v našem světě!

Eleanor Heather McGonagallová, později Lupinová. Žena, jež nepochází z naší doby. Eleanor se narodila 17. května v době, jež je od té naší poněkud vzdálená. Její příběh jsme vždy slýchali jen z vyprávění. Dnes vám však přinášíme exkluzivní rozhovor s naší záhadnou Cizinkou!

Eleanor, povězte nám, jak jste se do naší doby dostala?
"Byla jsem prokleta." odpověděla a ještě se tomu zasmála.

V Bradavicích jste byla zařazena do koleje statečných.
"Ano. A to dokonce dvakrát!"

Jak víme, nalezla jste v Bradavicích lásku a přátele.
"Ano, to je také pravda. Jedna z mých kamarádek mi byla svědkyní na svatbě."

Teď bych se ráda zeptala na to, jak se vám podařilo porazit samotného Pána zla.
"Mně? To je ovšem častý omyl. Já jej neporazila. Zničila jsem jeden z viteálů, což byly předměty nesoucí v sobě část duše již zmíněného černokněžníka, ale nebyla jsem to já, kdo jej porazil."

Ach, jistě. Profesor Brumbál a vaše teta.
"Přesně tak. Profesor Brumbál společně s profesorkou Minervou McGonagallovou nalezli viteály a přišli na způsob, jak je zničit."

Ale zničila jste je vy, pokud se tedy nepletu.
"Jen jeden z nich. Zbytek zničili mí přátelé. Například diadém zničil James Potter a Zmijozelův medailonek jeho žena, Lily Potterová."

Proč jste je nezničila vy?
"Protože bych to sama nikdy nedokázala. Nekonec jsem byla napadena hadem, po jehož zabití porazil profesor Brumbál Voldemorta. Zbytek už všichni znáte." usmívá se tato obdivuhodná žena.

Povězte mi ještě, Eleanor, vzala jste si toho pravého?
"To je jedna z věcí, o kterých jsem nikdy nepochybovala." odpověděla na mou otázku Eleanor se zasněným úsměvem.

A jak se vůbec vaší rodině daří? Pokud vím, máte dceru.
"Ano. Hope, tak se jmenuje. Je jí jedenáct let a letos poprvé pojede do Bradavic."

Ach, to je krásné! Určitě se už tě těší, až půjde po stopách svých rodičů. Takže Nebelvír bude mít novou studentku?
"To se teprve ukáže. Hope je velice chytrá, občas si říkám, jestli je vůbec moje." směje se hrdinka kouzelnického světa. "Takže bych nevyloučila ani Havraspár. Ovšem nám na koleji nezáleží. Ať se dostane kamkoli, je důležité, aby se tam cítila dobře."

A co říkáte na objev vlkodlačího lektvaru?
"Že je škoda, že se ještě nenašel lék. Ne, je to samozřejmě pozoruhodný objev a my jsme za každý pokrok vděční, ačkoli by samozřejmě bylo lepší, kdybychom pacientům pokousaným vlkodlakem mohli podat lék a oni nemuseli zakoušet ta otřesná muka."

Eleanor, je nějaká věc, které na výsledku války litujete?
"Ano." odpověděla žena bez zaváhání. "Lituji mladých životů, jež byli zmařeny."

Ztratila jste tehdy někoho?
"Ano. A ten člověk mi bude navždy chybět, protože..."

Hnědovlasá žena odložila výtisk Denního věštce na jídelní stůl. Ten rozhovor v ní vyvolal vzpomínky na události, na něž se už roky snažila zapomenout. S tichým povzdechem pohlédla na hodiny. Je čas. Pomyslela si. "Hope! Hope Roxanne Lupinová! Pojď se nasnídat, jinak to nestihneš. Vlak za hodinu odjíždí." křikla žena, aby jí její dcera, jež byla ve svém pokoji o patro výš, slyšela. Eleanor přistoupila ke kuchyňské lince, nandala na talíř dvě palačinky a položila je na stůl i s vidličkou a nožem. Její roky v Bradavicích skončily již před mnoha lety. Stále však vzpomínala na vše, co v této škole spolu se svými přáteli prožila. Nyní nastal čas, kdy Hope poprvé odjížděla z domova, aby se v Bradavicích učila kouzlům a zažívala svá vlastní dobrodružství. Kdo ví, třeba jednou bude společně se svou maminkou vyprávět své dceři, jaké bývaly Bradavice v dobách, kdy je navštěvovaly ony a co všechno se od těch dob změnilo. To vše bylo ale ještě daleko. Zatímco co čas, kdy se Nel učila v Bradavicích už dávno skončil, pro Hope teprve začínal.

_______________________________________

Je to tady. Konec! 💔

První díl jsem začala vydávat v říjnu. Teď je únor a já konečně dokončila i druhý díl!

Současně s touto kapitolkou vychází ještě jedna část, taková informační.

Každopádně vám chci strašně moc poděkovat za vaší podporu, komentáře, zprávy, hlasy, přečtení, tipy, rady... Za to všechno jsem vám hrozně moc vděčná.

Tento příběh by bez svých čtenářů nemohl existovat, byl by pouhé nic. Proto vám všem, kteří jste to se mnou vydrželi a dočetli až sem, mockrát děkuju! 😍

První díl dosáhl před pár dny 90k přečtení, tento má již 15k. Obojí to jsou naprosto šílená čísla a já stále nechápu, jak se nám to podařilo. K tomu ještě to #3 umístění... Prostě nechápu... 😱

Vím, že tento příběh byl strašně dlouhý. Někdy mě to už vyčerpávalo a stejně tak asi i vás. Jsem ráda, že jste to vydrželi. Společně jsme se prokousali až sem, na samý konec.

Upřímně se s příběhem Eleanor Brownové loučím jen těžko, ale všechno musí jednou skončit a tento příběh na tom není jinak. 🙄

Děkuju za vše❣️

MichaellkaB a Cizinka.

💋🤗💖