Nel překvapeně vyvalila oči. "C-Co jsi to řekl?" Remus se na ni shovívavě usmál. "Jak bych mohl litovat chvílí s tebou, když jen tehdy jsem doopravdy šťastný?" zopakoval chlapec klidně. Stále ji hladil po tváři a svýma medovýma očima se vpíjel do jejích oříškových. "Myslíš to vážně?" "Říkal bych to jinak?" "Já... Jen... Máš Poberty a tak..." "Přátelství není všechno, Nellie." přisedl si blíže k ní. "Někdy jen mít rád nestačí." zašeptal a políbil ji na čelo. "Jsem zrůda, Nellie. Nikdy jsem nevěřil, že by někdo mohl mít víc než rád někoho, jako jsem já." "A teď?" "Díky tobě už vím, že i někoho, jako jsem já, můžou mít lidé doopravdy rádi." "Ale James, Sirius a Peter, a taky Lily..." "Já vím, Nellie." přerušil brunetku chlapec. "Ale ani do jednoho z nich... Ani do jednoho z nich..." slova se mu zasekla v krku. Někdy slova prostě nestačí. "Asi to chce ještě čas." usmála se na chlapce předtím, než mu lípla pusu na líčko a schoulila se mu do náruče.

Jídlo. Na to jediné byla brunetka schopna myslet, když sbíhala schody směrem k Velké síni. Přímo zuřivě jí kručelo v břiše. "Nellie! Zpomal!" křičel za ní Remus, ale ona ho neposlouchala. Chlapec ji rychle doběhl a pohotově chytil kolem pasu, aby mi neutekla. "Hej!" vypískla dívka naštvaně. "Já mám hlad." zaprotestovala. "A já to chápu. Ale nehodlám tě znovu odnášet na ošetřovnu, až se zase zhroutíš z vyčerpání." "Tak já si řeknu Siriusovi." bojovně vystrčila bradu. Chlapec jí věnoval pobavený pohled, který se ovšem během vteřiny změnil ve smutný. "Nebo Teddymu." "T-To... To bys neudělala" "Vsadíme se?" provokovala Nel a laškovně zakmitala řasami. "Celou dobu si děláš srandu, že?" Brunetka přikývla. Odtrhla jednu chlapcovu ruku ze svého boku a propletla si s ním prsty. "Myslíš, že po tom, co jsem od začátku roku čekala, až alespoň trochu projevíš své city, poběžím za jiným? Asi mě moc neznáte, pane Lupine." "Nebo vás naopak znám až moc, slečno McGonagallová."

Ve Velké síni se usadili vedle sebe k Nebelvírskému stolu. "Ne." zaprotestovala dívka, když jí chlapec podal na ochutnání špenát. "Ne?" povytáhl chlapec tázavě obočí. "Nezlob se na mě, Reme, ale můžu tě mít ráda sebevíc, ale tohle..." ukázala znechuceně na špenát na chlapcově talíři. "Tohle do mě nedostaneš." zavřela odmítavě hlavou. "Ani to nechutnáš?" "Ne." "Nevíš, co je dobrý." ozvalo se jí u ucha a ona polekaně naskočila. "Právě že vím." vyplázla na černovláska jazyk. "Opravdu, krásko?" "Jo. A špenát to není." mrkla na Siriuse předtím, než se natáhla pro šlehačku. "Budeš mít cukrovku." varoval ji pobaveně Remus. "Co je cukrovka?" "Nemoc, Jamesi. Tak jí říkají mudlové." Jamesi? Kam se poděl Potter? "Aha. Tak mě napadá... Co takhle druhé rande, Evansová?" Ale ne. "Nebylo první a nebude ani druhé, Pottere." Tady je! To to trvalo... Hádky těchto dvou mladých kouzelníků nemohli nikoho vyvést z míry. Všichni je brali jako součást Bradavic. Bez neustálého dohadování Jamese a Lily by to nebylo ono. "Ale dneska..." "To nebylo žádné rande!" Lily už pomalu vrčela. V těchto chvílích to nebyla ta křehká zrzka. Naopak. Stávala se z ní hotová saň. A kdo by se jí divil?

_______________________________________
#2 ve fan fikci? Jak? Nechápu... Když jsem tenhle příběh začínala psát, ani ve snu by mě nenapadlo, že se dostane do stovky... A teď? U Merlina! Děkuju! Opravdu moc vám děkuju. 😘😍💖💋