Velkou síní se rozezněl potlesk. Nel zahřálo u srdce. Když jsi mě sem zařadil poprvé, myslela jsem si, že to byla jen náhoda. Teď už o tom pochybuji. Pomyslela si. Nebyla to náhoda, ale osud. Toť vše. Profesorka jí klobouk sundala z hlavy a Nel se zvedla ze židle.

Zamířila k Nebelvírskému stolu. "Krásko!" zavolal na dívku chlapec s delšími, černými vlasy. Nel se usmála, tohle gesto ji potěšilo. Spoustu lidí to však pobouřilo. Několik dívek se na dívku koukalo žárlivě, jiní jako by ji soudili. Nejhůř však zareagovala profesorka McGonagallová, která překvapeně vyjekla. Tím na sebe přitáhla nechtěnou pozornost. Nel se jí podívala do očí. Pohledem ji ubezpečovala, že bude v pořádku. Profesorka tedy přikývla a pokračovala v zařazování prváků.

"Ahoj kluci." pozdravila trojici chlapců, se kterými se ve vlaku seznámila. "Vítej." zazubil se na ni James. "Gratuluji." potřásl jí s vřelým úsměvem rukou Remus. "Děkuju, kluci. Mimochodem, Siriusi, příště tolik nekřič." pokárala rádoby přísným hlasem chlapce. "Nechceš přeci, aby poslední člen mé rodiny zemřel na infarkt." dodala s cukajícími koutky. Kluci vyprskli smíchy. "To opravdu nechci, já mám Minnie rád." prohlásil smrtelně vážně Sirius. Nel to nevydržela a protočila oči. "Chudák teta." zamumlala se škodolibým úsměvem. "Jaká teta?" Nel sebou škubla. Ten kdo promluvil totiž seděl přímo vedle ní. Nel si ho předtím nevšimla a to si sedla mezi něj a Siriuse. "Její teta, Červíčku." odpověděl chlapci Sirius. "Čí?" James se rukou praštit do čela, Sirius třískl hlavou do stolu. "Siriusi!" vyjekla překvapeně Nel. "Co blázníš?" nechápala. "Poznala si někdy někoho tak hloupýho?" zeptal se smutně dívky s hlavou stále položenou na stole. "Nebuď zlý." pokárala jej dívka. "Jak se jmenuješ?" zeptala se obtloustlého chlapce mile. "Kdo?" nechápal. Nel to poněkud vyvedlo z míry. "Ty, Červíčku!" vypískl Sirius a znovu hlavou praštil do stolu. "Siriusi!" okřikla chlapce dívka. "Promiň, dělám rachot, co?" ušklíbl se. "To mi je fuk, ale nerada bych tě pak léčila." mávla rukou Nel a znovu obrátila svou pozornost na chlapce, jehož jméno stále ještě neznala. "Ty." usmála se mile. "Co já?" nechápal chlapec. Sirius prudce zvedl hlavu ze stolu. "Ne!" vyhrkla Nel a rychle jej chytla za tvář. "Neblázni." požádala jej jemně. To černovláska očividně překvapilo. Zaraženě přikývl. Nel stáhla svou ruku a zhluboka se nadechla. "Remusi, mohl by si nás prosím představit." otázala se chlapce s prosbou v očích. Ten okamžitě přikývl. "Červíčku." oslovil chlapce, aby si získal jeho pozornost. Když se ujistil, že jej chlapec vnímá, dal se do toho. "Tohle je Eleanor McGonagallová, neteř Minnie. Eleanor, tohle je Peter Pettigrew." "Ahoj, Petere." pozdravila chlapce vesele dívka. Ten na ni jen vyjeveně zíral. "Asi nemá cenu mu podávat ruku, že?" obrátila se na zbylé tři chlapce. Ti jí nebyli schopni odpovědět. "Jasně, jen se smějte." ušklíbla se Nel a naoko uraženě se otočila čelem k profesorskému stolu.

Jakmile byl zařazen i poslední nový student, usedla profesorka McGonagallová k profesorskému stolu. Ředitel školy všem popřál dobrou chuť. Tleskl. Na to se na stolech objevila lákavá hostina. Peter se okamžitě vrhl na nejbližší kuřecí stehýnka. Sirius si nandal vepřový řízek a James salát. Na to Nel vykulila oči. "Neptej se." varoval dívku Remus. Nel to přeci jen nedalo. "To není celá tvá večeře, že ne, Jamesi?" zeptala se chlapce. Ten se na ni dotčeně podíval. "Jistě že ne!" vykřikl. "Jen mám poslední dobou chuť na něco zelenýho." prohrábl si své neposedné vlasy. Sirius se pomalu dusil smíchy. Remus se už nadechoval, že něco pronese, ale Nel ho předběhla. "Nebudu se ptát." Chlapec se na ni jen děkovně usmál. "Tak co si dáš?" zeptal se Nel. "Asi palačinky." zamyslela se dívka. "Ano, palačinky, prosím." věnovala chlapci zářivý úsměv a počkala, než jí podá talíř s touto sladkou pochoutkou. Nejbližší tác s palačinkami byl totiž právě u Remuse. "Děkuji." usmála se a pustila se do jídla. Byly vynikající.
"Eleanor?" oslovil dívku Remus. "Ano?" "Jak ti vlastně máme říkat? Eleanor je poněkud dlouhé." Nel se praštila do čela. "Nedošlo mi to." ušklíbla se. "Ell, Ellie, Elly, Nell, Nellie, Nelly, Elen, ale klidně i Noro. Jsem zvyklá na spoustu zkrácenin. Vyberte si." mrkla na chlapce a natáhla se pro čokoládový pudink. Bohužel na něj nedosáhla. "Siriusi?" otočila se na chlapce, vedle kterého se misky s pudinkem nacházely. "Ano, krásko?" "Mám jméno, Siriusi. A mohl bys mi podat ten čokoládový pudink, prosím?" požádala jej. "Já vím, že máš jméno, krásko." ušklíbl se sebevědomě. "A za co?" "Jak jako za co?" "Co mi dáš na oplátku, když ti podám ten pudink?" zamrkal na ni flirtovně. Ozvalo se několik zalapání po dechu. "Facku?" hádala dívka. Siriusův sebejistý úšklebek se zkroutil do zvláštní grimasy. Tohle očividně nečekal. Jamesovi zaskočilo sousto, když se rozesmál. Remusovi pobavením cukaly koutky. "Ale no tak." "Myslím to vážně, Siriusi. Přestaň se mnou flirtovat, je ti to k ničemu." "Nebuď taková, krásko." Nel si povzdychla. Jak chceš. Pomyslela si. "Víš ty co? Fajn." zvedla se a elegantně se přes Siriuse natáhla. Dávala si pozor, aby si hábit neumazala od jeho talíře. Stále nedosáhla. Rozhodla se tedy pro řešení, u kterého mohla Siriuse trochu potrápit. Zvedla nožku a přehodila ji přes Siriuse tak, že si mu v podstatě sedla na klín, čelem k němu. Aniž by se mu podívala do očí, se natáhla pro svůj vytoužený puding a stejně elegantně se vrátila na své místo. Sirius ji zaraženě pozoroval. James se stále dusil smíchy, jenže teď se k němu přidal i Rem. Nel si všimla spousty vražedných a žárlivých pohledů.

Jeden pár očí se na ní však díval s neskrývanou hrdostí i přesto, že rty této osoby byly staženy do úzké čárky. Minerva McGonagallová pobaveně pozorovala celé Neliino počínání. Dívka dala mladému Blackovi co proto. Však už to taky bylo potřeba. Konečně se našla dívka, která mu odolala. Navíc si zachovala veškerou důstojnost, když ho odmítala. Byla drzá, statečná, odvážná, hrnula se do výzev. Byla to práva Nebelvírka. Minerva na ni byla doopravdy hrdá za ty dva měsíce prázdnin, co u sebe děvče měla, ji ta malá opravdu přirostla k srdci. Stala se její rodinou. Obě byly samy. Opuštěné. Jenže Minerva si to částečně vybrala. Nel ne. Ze dne na den o vše přišla. Vyrovnávala se s tím neskutečně statečně. Možná až moc. Minerva se obávala, aby Nel neodsouvala špatné pocity do pozadí. To by se jí mohlo vymstít. Přísně vyhlížející čarodějka se zhluboka nadechla. Nic špatného se té malé nestane. Ona ji ochrání. I před ní samotnou. Je přeci její teta. Její jediná rodina.