"Ještě chvilku." přemlouval drobnou brunetka Remus. "Nemůžu. Musím na večeři." "Tak přijdeš později." uculil se hnědovlásek. Vysloužil si tím dívčin překvapený pohled. "Později?" podivila se. "A proč ne?" Nel protočila očima. "Děláš si srandu? Si jediný z Pobertů, kdo chodí včas a teď mě přemlouváš, abych někam přišla pozdě? To se vám nepodobá, pane Lupine." škádlila jej rádoby přísným hlasem. "Já za to nemůžu, slečno McGonagallová." hájil se Remus. "Nechci tu být sám." "Jo tak. Tak to si trhněte, pane. Můžete poprosit své kamarády. Ti vám dozajista vyhoví." hrála si na uraženou Nel. Vymanila se z jeho objetí a vyskočila na nohy. "Nellie!" vykřikl chlapec a rychle ji následoval. Zastoupil jí cestu. Před zrakem madam Pomfreyové je stále chránila bílá zástěna, kolem chlapcova lůžka. "Zůstaň, prosím." "Řekni Pobertům." "Nellie." zavrčel Remus varovně. "Ano?" zašvitořila. "Víš, jak jsem to myslel." "Nejsem si jistá." hrála si s ním. Nehodlala mu to dát zadarmo. "Nellie." zavrčel znovu, chytil ji za pas a přitáhl k sobě. Lehce se otřel rty o její čelo v letmém polibku. "Vím přesně, jak si to myslel." hrdě mu pohlédla do očí. "Ani si neuvědomuješ, jak mě to mučí, že?" Místo odpovědi ji chlapec objal. To byla dostatečná odpověď. Stále nebyl připravený něco měnit. Bude ale vůbec někdy? Ptala se brunetka sama sebe na otázku, která ji trápila už delší dobu. Odpověď však stále nepřicházela.

Byla už na odchodu z ošetřovny, když k ní doběhl onen hnědovlasý chlapec, jemuž věnovala celý den. Tázavě pozvedla obočí, když si všimla, že je oblečený ve vytahaném zeleném tričku a opraných džínách. "Madam Pomfreyová mě pustila." odpověděl na její nevyslovenou otázku chlapec. "Dohlédněte na něj, slečno McGonagallová!" "Jistě, madam." odpověděla dívka těsně před tím, než se za nimi zavřely dveře.

"No tohle." zakroutil dotčeně hlavou chlapec. "Copak?" "Vždycky kladla na srdce mně, abych dohlédl na kluky. Já jsem tu ten zodpovědný." Dívka se pobaveně ušklíbla. "Asi sem v tomhle lepší." s tím přidala do kroku. Do Velké síně přišli samozřejmě poslední. Proč se nedivím. Dívka se nechala od chlapce přemluvit a zůstala tam s ním déle, než měla původně v plánu. Co nejrychleji se vydali ke svým přátelům. K dívčin zklamání dnes seděly holky daleko od Pobertů. Nedalo se nic dělat. Naposledy se podívala na svého vlkodlačího kamaráda a zamířila k volnému místu vedle zrzavé dívky. "Ahoj." šeptla, aby nerušila proslov ředitelky Nebelvírské koleje. "Zabije tě." kývla Lily hlavou k přísně vyhlížející ženě, jež něco vykládala studentům a u toho pohledem vraždila svou neteř. "Tak na to sem nepomyslela." "Ne? A co si dělala tak důležitého?" zeptala se pohotově blondýnka. Brunetka se nadechla, aby jí odpověděla. Sam ji však zarazila zvednutím ruky. "Asi to ani nechci vědět." "Tak teď mě to opravdu zajímá." pozvedla Lily jedno obočí. "Ššš. Poslouchám." napomenula své kamarádky černovláska. "Všichni od čtvrtého ročníku výše, se jej samozřejmě zúčastníte povinně. Jde o utužení vztahů mezi kolejemi. Očekáváme od vás pouze vybrané chování. Od pondělí se budete učit tanci před večeří zde, ve Velké síni. Začne Nebelvír v pondělí, Havraspár v úterý, Mrzimor ve středu a Zmijozel ve čtvrtek. Hodiny jsou od čtvrtého ročníku povinné. Na ples smí i mladší studenti, pokud je pozve někdo ze starších." profesorka McGonagallová se odmlčela a odešla se posadit na své místo. "Děkuji paní profesorce za shrnutí informací. Nyní už nám zbývá si jen popřát dobrou chuť." usmál se Brumbál a v očích mu pohrávaly nebezpečné jiskřičky. Tleskl. Na stolech se objevila vytoužená večeře.

"O co šlo?" zeptala se holek mezi sousty brunetka. "O Vánoční ples." informovala ji nezaujatě Roxy. "Ples?" zeptala se Nel, aby měla jistotu, že se nepřeslechla. Bohužel ne. "Nemám šaty." "Do Vánoc je času dost." upozornila ji zrzka. Bohužel. "Musíme tam?" "To nemyslíš vážně!" zhrozila se blondýnka. "Musíme a i kdyby ne, tak by sme šly. Bude to paráda. Nalíčíme se, učešeme se, pomůžeme si s výběrem šatů. Bude to paráda!" Brunetka však dívčino nadšení nesdílela. Tohle byla temná doba. Podle dívky nevhodná doba na takovéto radovánky. Možná, že právě to zní dělalo tu správnou dobu. Všichni si potřebovali odpočinout. Potřebovali vypnout. Upnout se na něco příjemného. A právě to jim tento ples nabízel. Zapomnění.