"Oblékni si to." ozvalo se, jakmile dívka otevřela dveře a vstoupila do dívčích ložnic šestého ročníku. "Cože?" zamrkala brunetka překvapeně, když chytila kupku oblečení, jež po ní hodila její blonďatá spolubydlící. "P-Proč?" Jdeme do Prasinek!" houkla na ni Roxy z koupelny. Nel se praštila do čela. Jak sem mohla zapomenout?

Sam:

Lily:

Roxy:

Nel:

"Jdeme jíst." snažila se holky popohnat Lily. Bylo jí jasné, že jí její model Sam nikdy neschválí. Nehodlala se však převlékat. Proto se rozhodla, nedat dívce šanci protestovat. "Souhlasím." přikývla Roxy a už se hrnula ke dveřím. Lily v duchu poděkovala Merlinovi a už spěchala za černovláskou. Sam nad tím jen protočila očima. "Jdeme za holkami?" "Já s vámi nepůjdu." "Jako na snídani? To nevadí. Jestli si něco potřebuješ zařídit, tak na tebe počkáme. Nebo se můžeme sejít u brány. Než půjdeme do Prasinek, potřebuju si taky ještě něco zařídit, takže to pro nás asi bude lepší." Nel nestačila zírat. "Ne, Sam. Takhle sem to nemyslela. Já s vámi nepůjdu ani do Prasinek." "Cože?" Sam několikrát zamrkala. "Jak jako nepůjdeš?" "Chci se stavit za..." "Ne." zarazila ji blondýnka. "Neříkej mi to. Jinak bych se tě pokusila zastavit a akorát by sme se pohádaly. Bude lepší, když budu dělat, jako že o tom nevím." Brunetka se na ni vděčně usmála. V tuhle chvíli, to byla ta nejlepší varianta. "Ale aby sme v tom měly jasno, nesouhlasím s tím. Ani trochu se mi to nelíbí." "Já vím. Díky, Sam." Dívka přikývla. Chytla brunetku za ruku a už vedla ven z pokoje. "Nemůžu uvěřit tomu, že tě v tom podporuju." pokroutila nad sebou hlavou. "Jsem příšerná kamarádka." "Právě naopak, Sam." Dívka se uchechtla. "Kéž by, Nel." Vyšly otvorem, který se ukrýval za obrazem Buclaté dámy. Tam se jejich cesty rozdělily. Zatímco si trojice dívek zamířila do Velké síně naplnit prázdné žaludky, brunetka se vydala vyplnit prázdno ve svém srdci.

"Dobré ráno." pozdravila madam Pomfreyovou, jakmile po zaklepání vstoupila na ošetřovnu. Dobré, slečno McGonagallová. Přišla jste za panem Lupinem?" "Ano, madam." "Pan Lupin ještě spí." oznámila dívce žena, jež se jako obvykle tvářila přísně. "Smím počkat, až se vzbudí? Slibuji, že budu potichu." "Jistě. Tak mu pak připomeňte, že musí vypít lektvary. Připravila jsem mu je na noční stolek. Jsou očíslované." "Dohlédnu na to, madam Pomfreyová. Děkuji." s úsměvem na tváři obešla jednu z bílých zástěn. Okamžitě se cítila šťastná.

Posadila se na židli vedle chlapcova lůžka a chytila jej za ruku. Jemně mu palcem přejížděla po kloubech ruky. U toho si prohlížela jeho, už obvykle, bledou tvář. Kruhy pod očima pomalu mizely. Co však zůstávalo, byla bledá jizva, jež se usídlila nad chlapcovým pravým obočím. Brunetka si byla jistá, že je nová. Před úplňkem ji ještě neměl. Povzdychla si. Věděla, že jej nemá litoval. On o to nestál. Lítost byla k ničemu. Nic nezměnila. A tak se dívka slabě pousmála a volnou rukou chlapci po oné jizvičce přejela.

Chlapec se pod jejím dotekem zavrtěl. Zamrkal a pohlédl na ni. "Ahoj." pozdravila jej dívka jemně. "Ahoj, Nellie." oplatil jí chlapec. Stiskl její dlaň a mile se na ni usmál. "Vypadáš unaveně." poznamenal. Brunetka přikývla. "Povíš mi o tom?" "Asi se budeš divit..." zasmála se. "Ale povím." Remus vyvalil oči. "Jsi si jistá?" Odpovědí mu bylo přikývnutí. "Nejdřív ale vypiješ tohle." vzala do ruky bublající lektvar s číslem jedna a podala jej chlapci. Ten si povzdychl, ale poslechl.

Jakmile byly všechny skleničky na lektvary prázdné, chlapec se posunul na posteli, aby si k němu dívka mohla přisednout. "Prvně chci říct, že si byl rozkošný dítě." mrkla na něj. Koutky jí zacukaly, když uviděla chlapcův nechápavý úsměv. "Tak nějak jsem zahlédla Siriusovi vzpomínky. Přísahám, že jsem se o to nesnažila. Popravdě ani netuším, jak se to dělá." Remus se zasmál. "Co přesně si viděla?" zeptal se se zájmem. "Vaši první cestu do Bradavic, zařazování a napadnutí Petere." Chlapec se nepřítomně usmíval. Nel bylo jasné, že vzpomíná na zmíněné chvíle. "To kluci ještě nevěděli, co jsem zač." "Změnilo se něco, když se to dozvěděli?" Na to chlapec zavrtěl hlavou. "Jen jsme si pak byli tak nějak blíž." "Nikdy by tě nezavrhli." "A ty?" vylétlo z něj nečekaně. "Co já?" "Zavrhneš mě?" zeptal se roztřeseným hlasem. Brunetka však zavrtěla  hlavou. "Nikdy." Chlapec vydechl úlevou. Tolik v to doufal. A teď se přání stalo skutečností.

Pohrával si s dívčinými prsty. "Povíš mi, proč si nespala?" Dívka se zhluboka nadechla. "V noci mě trápí noční můry a ve dne vidiny" odpověděla nervózně. "Zdá se mi o louce..." převyprávěla chlapci celý děj. Remus ano nedutal. Poslušně mlčel a pozorně poslouchal každé dívčino slovo. "Jak často se ti zdají?" "Každou noc jedna." "A ty vidiny máš jak často?" "To nevím. Někdy jednou nebo dvakrát za den a jindy je třeba dva dny nemám. Taky teď čím dál častěji vídám úryvky ze života lidí." "Jako si viděla mě za úplňku a Siriusovi vzpomínky na nás?" ujišťoval se chlapec. "Přesně tak." "Páni..." vydechl Remus. "Tohle je..." "Šílený?" zašklebila se brunetka. "Úžasný." dopověděl větu klidně chlapec. "Je neuvěřitelný, co dokážeš. Ale pravdou je, že ti to ani trochu nezávidím. Musíš se hrozně bát." "Strašně. Vždycky si přijdu neskutečně slabá. Jak už sem ti řekla, mohla sem vidět to tělo, ale příliš sem se bála. Zavřela sem oči." povzdychla si nad vlastní hloupostí. "Chápeš to? Jsem tak blbá." "Chápu." To brunetka zaskočilo. "Taky bych je zavřel. Tomu, co se stane, nezabráníš. Možná si říkáš, že by ses na to tak mohla připravit, ale to je hloupost. Na některé věci se připravit nedá." To brunetka věděla. Nedovedla si však představit, že by ztratila další milovanou osobu. Nejdřív Kevin, pak mě babička pošle sem a já přijdu o zbytek své rodiny a teď tohle? Byla si jistá, že až to přijde, tak to neustojí. Čím si ale už tak jistá nebyla, bylo to, jestli dokáže znovu vstát.