Hleděli si do očí. Oba toužili o tom druhém vědět víc, ale příliš se báli zeptat. Ani jeden z nich nechtěl zkazit tuhle chvíli. Byli si tak blízko a přesto daleko. Remus vzal její obličej do dlaní. Pomalu se k ní naklonil. Nel se postavila na špičky a s napětím očekávala, až se jejich rty setkají. Chyběl kousíček a už by ucítila jeho rty na svých. "Elly!" ozvalo se z hřiště. Dvojice Nebelvírů sebou polekaně trhla. Dívka okamžitě zrudla. Koutkem oka pozorovala hnědovlasého chlapce. I jemu se do tváří nahrnula krev. "Elly!" ozvalo se znovu a pohledem přejela přes hřiště. Dole, u tribuny, rozpoznala tři dívčí postavy. "Ahoj!" křikla a zamávala svým kamarádkám. "Létáš skvěle!" okomentovala její výkon Roxy. "Díky!" usmála se na černovlásku. Skousla si spodní ret a s očekáváním se otočila na Remuse.

Chlapec nerozhodně přešlapoval. Odhodlání, které před pár minutami cítil, bylo pryč. Teď ho ovládala nervozita a nejistota. "Reme..." promluvila dívka. To už se k nim blížily její kamarádky. "Nech to být, Nellie." uvidíme se na večeři." Než stačila brunetka cokoli namítnout, obešel právě příchozí dívky a už si to rázoval pryč z Famfrpálového hřiště.

Nechápal, co ho to popadlo. Vždycky si dívky držel od těla dál. Bál se, že by mu nějaká přirostla k srdci natolik, že by ji od sebe nedokázal odhánět. A teď se to stalo. Nedal si pozor a jeho obavy se naplnily. Přesto, jak moc si přál být s ní, věděl, že to se nikdy nesmí stát. Mohl jí ublížit. Mohl ji zranit, nebo dokonce i zabít. Nemohl by o ni přijít. Žádným způsobem. Musel ji udržet po svém boku. Ale jen jako kamarádku a nic víc.

Nel zmateně hleděla na chlapcova vzdalující se záda. Měla pocit, jako by něco pokazila. Neměla však čas se tím příliš zabývat, protože Sam měla spoustu důležitých novinek.

"No Black teď prý báli tu Havraspárku s těmi skoro až bílými vlasy..." "Grace?" "To je ona. Díky, Lily." Zrzka jen přikývla. Ani ji, ani Roxy nebo Nel drby nijak nezajímaly. Nechtěly však blondýnce kazit radost. "Jinak Matt začal chodit s jednou sedmačkou z Mrzimoru a Archie mě pozval na rande. Což jsem samozřejmě přijala. Ale popravdě... Nějak se na nějaký vztah necítím..." Nel nad svou kamarádkou zavrtěla hlavou. Ona by o nějaký ten vztah stála. Přesněji by stála o jednoho konkrétního chlapce. Bála se však, že on nestojí o ni. Byla tu ještě jedna věc, která ji trápila. A to budoucnost. Když spatřila záblesk Remusovi minulosti, vzpomněla si na několik věcí, které jí rodiče vyprávěli o kouzelnických válkách a lidech, kteří sehráli nějakou roli. O Removi věděla jen pár věcí. Že byl vlkodlak, měl syna s Tonksovou, oba zemřeli v druhé kouzelnické válce v bitvě o Bradavice, kdy Harry Potter porazil Pána Zla. Věděla samozřejmě o jeho nejlepších kamarádech, ale také i o tom, že většinu svého života prožil sám. Nemiloval, dokud nepoznal Tonksovou. Dívku pohltil pocit viny. Její přítomnost mohla ovlivnit budoucnost. Tohle si dívka nemohla nechat pro sebe. Musela si s někým promluvit. A to urychleně.

Celou cestu do hradu Sam neuzavřela pusu. Uvnitř se Nel od dívek oddělila se záminkou, že chce poděkovat tetě za to nové koště. Došla tedy ke kabinefu profesorky McGonagallové a zaklepala. Dveře se otevřely a z nich vykoukla žena s přísným výrazem. Jakmile však spatřila svou neteř oblečenou ve sportovním a s koštětem v ruce, usmála se. "Můžu dál?"

Vážný tón dívčina hlasu ženě napověděl, že se jedná o něco vážného. Uvařila jim tedy čaj a společně usedly ke stolu. "Děje se něco, Nel?" "Trochu?" odhadovala dívka. "V první radě ti chci poděkovat za to koště. Je nádherné." "Jsem ráda, že se ti líbí. A teď k tomu, co teď trápí." vybídla dívku. "Budoucnost." odpověděla brunetka prostě. "Víš, nejen, že bych ji svou přítomností mohla ovlivnit, já už ji ovlivňuji." "Ach tak. Co přesně tě trápí?" Nel si odkašlala. "Co když se dám dohromady s někým, kdo má v budoucnosti potkat někoho jiného?" "Máš strach, že změníš něčí život?" odhadovala žena. "Ano. A že se kvůli tomu někdo nenarodí." Minerva se na svou neteř zadumaně zahleděla. "Pojď se mnou." vstala od stolu a vyšla ze svého kabinetu. Nel ji napjatě následovala.

Zastavili se před obrovským chrličem. "Bertíkovi fazolky." pronesla žena a chrlič odskočil. Odhalil tak schody, vedoucí do ředitelny. To Nel věděla ze své doby. Minerva ji pobídla, aby šla dál. Dívka tedy vystoupala po schodech, zaklepala na dveře a po vyzvání vstoupila.

Posadila se do křesla naproti řediteli. "Co tě trápí, Nel?" "To, že svou přítomností měním budoucnost, pane řediteli. Kvůli mně by se nemuseli narodit lidé, které jaem znala." "Chápu." přikývl ředitel a v očích se mu mihly pobavené jiskřičky. "Ale narodí se díky tomu někdo jiný. Všechno má svou cenu." Toho si dívka byla moc dobře vědoma. "Poslyš, Nel. Neměla by si se zabývat tím, jak ovlivníš budoucnost. Kletba, kterou tvá babička použila, tě měla poslat do doby, kam patříš. Poslala tě sem. A je přirozené, že svou přítomností nějak ovlivníš osudy obyvatel této doby. Možná ovlivníš osudy nás všech." ředitel si dívku se zájmem prohlédl. "Vidíš budoucnost, že ano?" 'Jak se to vezme." odpověděla dívka. "Někdy minulost ,která stala před touto chvílí, jindy zase budoucnost pro tuto dobu a současně minulost pro mou dobu. Je to zmatené." "Ale vůbec ne. Když se nad tím zamyslíš, dává to smysl. Chci tě o něco požádat, Nel. Kdyby si viděla cokoli užitečného, přijď mi to říct." Dívka se zamyslela. Děkovala Merlinovi, že ovládala docela dobře dějiny první a druhé války. "Vlastně vám mohu něco říct už teď."

____________________________________

#33 ve fan fikci? Jste úžasní! 💖💋🎉