Remus spokojeně oddychoval. Nel si stále hrála s jeho vlasy a podrobně si prohlížela jeho tvář. Byl strašně bledý. Vypadal hrozně vyčerpaně a vyšťaveně. Od levého oka se mu táhla jedna jizva přes nos až na pravé líčko. Další jizvičky už byly mnohem menší. Některé dívky by možná odradily nebo by se jim hnusily. Nel mezi ně nepatřila. Ba naopak. Ji přitahovaly. Dodávaly mu na tajemnosti. A přesně takový Rem byl. Tajemný. Přesně to ji okouzlilo. Jeho tajemnost a ty medové oči, které neuměly lhát. Jeho loajálnost, oddanost a láska k přátelům byla nezměrná. Na všechny byl milý a to za každých okolností. Nezáleželo na tom, jak on se cítil. Za to si ho dívka neskutečně vážila. Byl jako anděl. Ne. On byl kouzelník. Kouzelník, který ji okouzlil jen tím, jaký byl.

Dívčin pohled padl na budík. Šest hodin pryč. Chlapec se neklidně zavrtěl. Jednou rukou pevně stikl tu její, kterou svíral v té své od chvíle, kdy usnul. Tu druhou položil na dívčino stehno. Tak tohle si pak budeš vyčítat. Pomyslela si dívka. A nepletla se. Znala jej jen chvíli, ale jeho stydlivost a rozpaků, když byl v její blízkosti, si nemohla nevšimnout. Sama na tom nebyla jinak. Tentokrát však zčervenala jen mírně. Nenechala se tím nijak zvlášť rozhodit a dál jej laskala ve vlasech. Chlapec něco spokojeně zamumlal a pak otevřel oči. "Neodešla si." zašeptal, když jí pohlédl do očí. "Slíbila jsem ti to. Jak ti je?" "Líp." chlapec si začal sedat. Přitom se opřel o její stehno. Jakmile si to uvědomil, pohlédl Nel do očí. Jako na povel oba zrudli. "Ehm, promiň." zašeptal a svou ruku rychle odtáhl. "Nic se nestalo." usmála se povzbudivě. Rudnutí však zastavit nedokázala. Její pohled sklouzl na jejich propletené prsty. "Nevadí to?" zeptal se jí Remus, když se posadil naproti ní. "Vůbec." usmála se na něj a poposedla si k němu blíž. Volnou rukou se dotkla jeho čela. Spokojeně si oddychla. Sice byl stále chladnější, ale i tak to byla velká změna. Už se neklepal, ani nepotil. "Cítíš se na chůzi? Jestli ne, tak skočím do Velké síně a večeři ti přinesu." To však Remus zamítl. Vyhrabal se z postele a odešel se do koupelny převléci. Pak společně zamířili vstříc lahodné večeři.

Od chvíle, co do Velké síně vstoupili, propalovala dívku pohledem její blonďatá kamarádka. "Vy jste se se Sam pohádaly?" zeptal se Rem, když si sedal vedle Siriuse ke stolu. "Asi se jí moc nelíbí, že kráska zrušila rande s jejími bratříčkem." poznamenal černovlásek. "Trefa, Siriusi. Jdu za holkama. Dobrou chuť." mrkla na kluky a už si to mířila k dívkám.

Elegantně se usadila na lavici vedle Sam. "Promiň mi to, Sam. Nemohla jsem ale odejít, když mu bylo tak špatně. Mrzí mě to, ale s Tedym půjdeme jindy, pokud o to samozřejmě ještě stojí." vychrlila ze sebe své pocity a nervózně se kousla do rtu. Blondýnka si ji kriticky prohlédla. Pak se její pohled rapidně změnil. Tvářila se omluvně. "Nemáš se za co omlouvat, Elly. Bereš ho jako kamaráda, chápu to. Lily mi to vysvětlila." kývla k zrzavé dívce, která se potěšeně usmívala. "Byla jsem na tebe zlá. Nezasloužila sis to." "Udělala bych to pro všechny své přátele." potvrdila tiše brunetka. "Já vím. Teď už to vím, Elly. A mrzí mě to." omlouvala se blondýnka. "Odpustíš mi?" "Není co, Sam. Pochopila jsem tvé rozhořčení. Jen si hájila svého bratra. Je to pochopitelné." Já bych to pro svého bratra taky udělala. Bez mrknutí oka. "Nezlobím se, Sam." usmála se a svou blonďatou kamarádku objala. "Merline, holky..." Lily se rozesmála. "Velice dojemné." ušklíbla se. "Nech si to, Lily. A spíš vyklop, proč jsi byla tak rozzuřená, když jsme se viděly ve společence." "Potter." Jasná a výstižná odpověď. "Urvu mu hlavu." chtěla vyskočit na nohy, ale Sam ji zadržela. "Prvně se najez. K obědu si skoro nic nesnědla. Bylo by ti akorát tak zle." "Ano mami." přikývla s úšklebkem Nel a skutečně se pustila do jídla.

Po večeři ji Lily zavedla do knihovny, kde si Nel vypracovala úkoly, které zatím zanedbávala. Zbytek večera strávila na pokoji s Lily a Roxy. Všechny byly zatčené do knížky. Sam v pokoji nebyla. Trávila čas se svým bratrem a jeho přáteli ve společence. Do pokoje se přiřítila kolem desáté. Ve stejnou chvíli se ozvalo zaklepání na okno. Nel se lekla a prudce sebou škubla. Bohužel seděla na kraji postele a spadla z ní. "Au." mnula si své naražené pozadí a uraženě se dívala na drobnou sovičku, kterou dovnitř pustila právě příchozí blondýnka. "Co děláš na zemi?" podivila se. Nel si jen odfrkla a převzala dopis od sovičky odměnila ji pamlskem a dala se ctění vzkazu, který jí sova předala.

Nellie, chtěl bych ti poděkovat, že si se mnou zůstala. Nemusela si a přesto si to udělala. Moc mě mrzí, že jsi kvůli mně, musela zrušit schůzku s Theodorem Woodem. Doufám, že se na tebe nezlobí. A stejně tak i Sam. Nerad bych, aby jsi kvůli mně měla problémy. Ještě jednou děkuji.

Remus

Nell se uculila. To je trouba. Nedělala by to, kdyby nechtěla. Natáhla se po kusu pergamenu a rychle chlapci odepsala. "Zanes to Removi." šeptla k sovičce. Otevřela okno a sledovala drobnou sovičku, která právě odlétala splnit jí zadány úkol.