Prázdniny utíkala neskutečnou rychlostí. Přišel poslední týden. Molly už chlapcům řekla, že se Nel prvního vrací do školy, takže u nich bude posledních sedm dní. Nedalo se říct, že by to vzali dobře. Spíše naopak. Nejhůře na tom byl asi Charlie, který se rozplakal. Brunetce pohled na plačícího zrzka trhal srdce. Nedalo se však nic dělat. Bradavice čekaly.

Každým dalším dnem v dívce narůstala nejistota. Minerva se jí celé prázdniny ani jednou neozvala a ona se o ní hrozně bála. Mohlo se stát cokoli. Hlavně se ale mohla vyplnit dívčina noční můra, čehož se brunetka obávala ze všeho nejvíce. Uklidňovalo ji jen pomyšlení na to, že nevěděla, co se stalo pak. Minerva necestovala sama. Byla s největším čarodějem té doby. Pokud ji mohl někdo pomoci, byl to právě profesor Brumbál.

Blížil se konec dívčina pobytu u Weasleyových. Ve středu se dívka vypravila společně s Molly do Příčné ulice, kde si nakoupila vše potřebné a z trezoru vybrala nějaké peníze. Trpaslíky hlídal toho dne Arthur, který si vzal v práci schválně volno. Zrzka s brunetkou se do Doupěte vracely v dobré náladě. Ta však baculatou ženu přešla v momentě, kdy vstoupila do domu.

K její hrůze se všude válely knihy, pergameny, brky, místy byl rozlitý inkoust... Bylo to zkrátka pořádné nadělení. "To snad není možné. Čtyři hodiny. Čtyři hodiny jsem pryč a oni to tu obrátí vzhůru nohama!" rozčilovala se žena, zatímco prudce mávala hůlkou, aby co nejrychleji uklidila. "Zas tak moc se nestalo, Molly." dívce zacukaly koutky, když si všimla Arthura, který akorát vešel do místnosti s Percym v náruči a Billem a Charliem po svém boku. Tři zrzci stáli před ženou se skloněnou hlavou. Jeden ne. Nejmladší člen domácnosti měl svraštěné obočí, jako by se zlobil, stejně, jako jeho maminka. Natáhl ručky směrem k drobné brunetce. Ta si jej mlčky převzala od Arthura. "Ellie, jdi si dát tašky do kufru. Percyho vezmi sebou." baculka mávla hůlkou a tašky s nákupem zmizely. Nel přikývla a co nejrychleji se vypařila. Molly zuřila. A v takovou chvíli chtěla být dívka co nejdál od ní. Velmi statečné.

Posadila zrzka na zem, ze skříně vytáhla svůj kufr a začala si balit. Jakmile v kufru bylo bezpečně uloženo vše, co si toho dne koupila, dala se do balení oblečení, které už nepotřebovala. Nechala si venku pouze něco na ven a oblečení, ve kterém chtěla prvního září jít na nádraží.

Jakmile měla hotovo, sedla si na zem k Percymu. Chlapeček se usadil do jejího klína. Nel si kouzlem přivolala knihu a dala se do čtení. Netrvalo dlouho a chlapec v její náruči usnul. Dívka zavřela knihu a zády se opřela o postel.

Hleděla před sebe a přemýšlela nad tím, jaký bude poslední rok ve škole čar a kouzel. Měla nutkání nahlédnout do budoucnosti. Přeci, co by se mohlo stát? Bylo toho hodně. Člověk nikdy nevěděl, co zrovna spatří. Po krátké úvaze se rozhodla neriskovat. Kdyby bývala alespoň tušila, co všechno se v příštím roce stane, nikdy by na to ani nepomyslela. Občas je lepší nevědět a mít naději, že alespoň jednou budeme mít štěstí a všechny katastrofy se nám vyhnout. V dívčině případě se však jednalo jen o tu pouhou naději. Před svým osudem se schovat nemohla. Ani ona, ani její blízcí. Čekalo je toho spoustu. A ani zdaleka to nebylo jen to dobré. Zlé časy se blížili neskutečným tempem. Přicházela válka. Válka, která mohla pohltit celý svět bez výjimky. Válka, která měla rozhodnout o osudech všech.

_______________________________________

Kapitola číslo 196. Zbývá nám poslední kapitola Cizinky, která vyjde zítra společně s prvním dílem Cizinky 2.

Snad už nenastanou další komplikace. 😞

💋🤗💖