Prosím nebreč. Škemrala brunetka v duchu, když ze země zvedala malého zrzka. Chlapec jí neohroženě a nedůvěřivě hleděl do očí. Nevydal však ani hlásku. Brunetka jej pevně, ale zároveň jemně, držela ve své náruči. Vykročila do chodby, ve které se zastavila. "Hm... A kudy teď?" zeptala se sama sebe a kousla se do rtu. "Tu." ukázal zrzek na schody. Dívka zmateně zamrkala. Dobře, Percy. Budu ti věřit. Řekla si Nel ve svých myšlenkách a vyrazila po schodech do prvního patra. Nic jiného mi asi ani nezbývá...

K jejímu obrovskému překvapení a radosti zároveň, ji Percy opravdu ukazoval správnou cestu. Když totiž otevřela druhé dveře v prvním patře, na něž drobeček v její náruči ukazoval, naskytl se jí pohled na dětský pokojíček s postýlkou. "Šikulka." pochválila chlapce a vstoupila do pokoje. Odhrnula peřinku, poté chlapce posadila do postýlky a čekala, jestli si lehne. To se však nestalo. Zrzek pohledem hypnotizoval malou knihovničku. Za pokus nic nedám. Vzala první knihu, jež jí přišla pod ruku. Usadila se do křesla vedle dětské postýlky, otevřela knihu a zhluboka se nadechla.

Než však stačila přečíst byť jen první slovo, Percy ji zadržel zavrtěním hlavy. Prstíkem jedné ruky ukázal na dívku. "Já? Mám vyprávět?" zeptala se nejistě. K jejímu zděšení chlapec přikývl. "Tak dobře." vydechla brunetka, zavřela knihu a vrátila ji zpět. "Bylo nebylo, v jedné daleké zemi žila dívka, která byla strašně moc smutná. Neměla žádné kamarády, se kterými by si mohla hrát, ani sourozence, kteří by jí mohli pomoci, kdyby je potřebovala. Byla sama proti celému světu." Zrzavý chlapeček hltal každé dívčino slovo. Jeho hnědé oči ji se zájmem pozorovaly.

Nadechla se a pokračovala. "Jedné hodné čarodějce bylo dívky líto, a tak ji poslala do jiného světa, kde měla dívka najít lásku. Bylo to však daleko a vše, co v tom neznámém světě dívka znala, byla jedna jediná osoba. Časem však dívka poznala úžasné kamarády, díky kterým zlepšovala své kouzelné schopnosti a také se zamilovala. Brzy zjistila, že tento svět není tak růžový, jak doufala. Tížil jej strach ze zlého černokněžníka. Dívka musela čelit nástrahám, zlým snům a další překážkám, jež jí stáli v cestě k vítězství. Ona se však nikdy nevzdala. Měla důvod bojovat. Měla své nové přátele a ženu, jež jí vždycky ochránila. Společnými silami zlého čaroděje zahnali, na nebe vystoupilo ranní slunce a všechny smutky byly zapomenuty..." pohlédla na chlapce, který už spal tvrdým spánkem. Vstala ze židle a naklonila se k zrzkovi. "Svět není jen černobílý, Percy. Záleží jen na tom, jak se na něj díváš. Jednou možná poznáš, že i boj, který se zdá jako předem prohraný, se ještě vyhrát dá. Člověk se však nesmí vzdát." smutně se usmála a drobečka přikryla. "A já se nevzdám." zašeptala neslyšně. Vyšla z pokoje a zavřela za sebou dveře. "Ten příběh..." Brunetka nadskočila leknutím.

"Molly." vydechla a chytila se za hrudník v místě, kde se nacházelo její srdce. "Tohle mi nedělej." "Promiň, zlatíčko." zasmála se baculka. "Děkuju za pomoc." "Nemáš za co." "Půjdeme do kuchyně? Arthur by se měl každou chvílí vrátit. Konečně ho poznáš." "Už se těším." Společně došly do kuchyně a posadily se naproti sobě. Molly však sezení brzy omrzelo. Postavila se kuchyňské lince a dala se do vaření. "Ten příběh..." "Co s ním?" "Je to tvůj příběh. Upravila sis ho, to je mi jasné. Podle toho, co mi říkala Minerva, se to podobá tvému životu." Brunetka si povzdychla. "Máš pravdu." přiznala. "Nebudu to z tebe páčit, zlatíčko. Až budeš chtít, jsem tu pro tebe." "Děkuju, Molly." za tohle jí byla dívka upřímně vděčná. "Zajímá mě jen jedna věc..." "Jaká?" Žena se šibalsky usmála. "Kdo je ten tvůj tajemný chlapec?" "Molly!" zasmála se brunetka. "Už jsem o něm mluvila. A teď si jdu dát sprchu." "Ale..." pokusila se něco namítnout žena. Dívka jí však nedala šanci. Rychle se vypařila z kuchyně a co nejrychleji se vydala do svého pokoje a poté do sprchy.