Jen co vstoupily do obchodu, dívka si přišla jako v ráji. Nadšeně pobíhala od klece ke kleci a prohlížela si každého tvora, jež se v obchodě nacházel. Její nadšení ani zdaleka nepolevovalo. Jsem jak Lily v knihkupectví. Poměrně přesné přirovnání. Dívka se zaměřila především na kočky. Hnědá s bílou náprsenkou, mourovatá s dlouhými chlupy, další byla krátkosrstá, a tak podobně. Každá byla něčím zvláštní, jedinečná. Žádná se však nezdála jako ta pravá pro brunetku, jež se chystala k lidem, které ani neznala.

"Tak co?" zeptala se dívky Minerva. "Já nevím." odpověděla upřímně brunetka. "Nemusí to být zrovna kočka. Byl to jen návrh." "Navíc, jednu kočku už doma mám, že? Ještě byste se o mě praly." zasmála se brunetka. "Nebuď drzá!" v profesorčině hlasu nebyl žádný náznak zlosti. Spíše se touto situací bavila, než aby to brala vážně. "Tak jo." chytila svou neteř za ramena a otočila ji tak, aby dívka viděla co největší část obchodu. Brunetka se rozhlédla kolem sebe. Pohled jí padl na jednu menší klec. Ve chvíli, kdy spatřila tvorečka, který se v ní nacházel, měla jasno. Tohle zvíře jí bylo souzeno.

Z obchodu vycházela s širokým úsměvem na tváři. "Je to prcek." uchechtla se žena při pohledu na drobečka, jež se choulel v kleci. "To já jsem taky." připomněla Minervě dívka. "To je pravda. A jak mu budeš říkat?" "Dee?" navrhla dívka. Na to zvířátko nespokojeně uhodilo do klece. "Asi se mu nelíbí." "Řekla bych, že máš pravdu." uznala Nel. "Chce to nějaké speciální jméno pro tak chytrého tvorečka." zauvažovala žena. Dívka zavřela oči a nechala průchod své mysli. Spatřila před sebou majestátního, moudrého vůdce a rádce. Měla jasno. "Ronnie." usmála se. "Bude to Ronnie." Malinká sovička spokojeně zahoukala. Drobná sovička pro drobnou dívku. "Jen já můžu jít do obchodu pro kočky a odnést si sovu." zasmála se brunetka. "No, tu kočku jsem v podstatě chtěla já, ne ty... Možná si po sově toužila spíš, než po kočce." "Asi máš pravdu. Navíc, alespoň po ní můžu posílat vzkazy přátelům. A co víc!" zvedla klec tak, aby do ní žena viděla. "Ronnie je neskutečně rozkošný." s tím se vydala směrem k hostinci. "To by kočka byla taky..." zamumlala si žena pro sebe, ale dívka ji stejně slyšela. "Možná, ale rozhodně by nedoručila nějaký dopis."

Cesta zpátky proběhla k dívčině odporu stejně. Pitomý letax. Nadávala si pro sebe, když odložila klec s Ronniem na stůl a pokoušela se oprášit své šaty. "Měla by ses převléknout. Jak se říká, první dojem je důležitý." "Rada nad zlato, teto. Jen, co je pravda." "Já vím. Kufr máš sbalený?" "Mám. Většinu jsem měla už z Bradavic." "Tak fajn. Převlékni se a potom přijď." Dívka přikývla a rozešla se ke schodům. "A neber si nic bílého." zasmála se žena. "Vtipné, teto. Opravdu." ušklíbla se dívka, načež se odebrala k sobě do pokoje.

Přehrabovala se ve své skříni a přemýšlela nad tím, jakou má Ronnie asi osobnost. Doufala, že nebude příliš paličatý. To by pak byla těžká domluva. Dva paličáci pohromadě, to není nic, o co by člověk stál. "Ellie!" "Ano?" Dveře do pokoje se otevřely. Minerva k dívce natáhla dlaň, v níž se ukrýval řetízek s drobným zlatým klíčkem. "Neztratit." "Co když se mi to přeci jen povede?" strachovala se brunetka. "Nepovede. Nelze jej ztratit." mrkla na ní žena a pověsila jí jej na krk. "A teď se převlékni. Vezmu ti dolů kufr. Budeme čekat v kuchyni." "Vy?" "Ano. Já a Ronnie." Dívka se se smíchem praštila do čela. No jasně, Ronnie. Jak jsem mohla zapomenout? Rychle si vyndala ze skříně kupičku oblečení. Zaujal ji zmuchlaný kousek, jež ležel na dně skříně, kam jej předchozího dne při vybalení a následném balení kufru odhodila. Usmála se, když si uvědomila, o co se jedná. Už bych mu to tričko měla vrátit. Zasmála se v duchu a s úsměvem na rtech zavřela skříň.

_______________________________________

Ronnie

😍💋🤗💖