Ráno. Rozhodně nejhorší část dne. V případě, kdy máte opustit svou milovanou školu a vrátit se domů, to platí dvojnásob. Člověk se těší na svou rodinu, avšak zároveň je mu líto, že musí opustit své přátele. Drobná brunetka však takový problém neměla. V tomto měla jasno. Nejradši by zůstala zde. Nic jí tu nechybělo. Rodina i přátelé po hromadě na tom nejlepším místě ze všech, co víc by si člověk přál? Avšak všechno někdy končí a tak dívka vycvakla budík, a jako první zmizela v koupelně.

Netrvalo dlouho a už stála po boku svých kamarádek u zrcadla a kontrolovala, zda vypadá dobře. "Miluju léto." rozplývala zrzavá dívka. "Jo, já taky. Ale jen když přes zimu nepřiberu..." zamyslela se blondýnka a pro jistotu se ještě jednou zkontrolovala v zrcadle. "Sekne ti to, Sam. Růžová je prostě tvoje barva." mrkne na ni brunetka, ve snaze svou kamarádku uklidnit. Povedlo se. A tak už dívkám nic nebránilo na cestě do Společenské místnosti, kde na ně už měli čekat Poberti.

Sam:

Lily:

Roxy:

Nel:

Jak se ukázalo, i Poberti umí chodit včas a holky pozdě. Samozřejmě se to neobešlo od všemožných narážek od černovlasého a brýlatého chlapce. Jejich hnědovlasý kamarád toho využil. Zařadil se vedle brunetky a do dlaně jí vtiskl kousek pergamenu. "Moje adresa. Kdyby si mi náhodou chtěla napsat." Dívka se zasmála a podala chlapci také útržek pergamenu. "A tohle je zase moje adresa." Remus se uchechtl. "My dokonce stejně přemýšlíme." "A taky jste chytří a nesnesitelně sladcí." "Zbývá nám jen doufat, že jejich dcera nebude po nich." přidal se k blondýnce Sirius, načež Nel pouze protočila očima a všímala si pouze dvojice, která šla před ní. James se opět snažil Lily pozvat na rande. Nikoho nepřekvapilo, že jej dívka znovu odmítla. Novinkou však bylo, že nekřičela. Naopak. Vypadalo to, jako kdyby jí to drásalo srdce. Tak teď se výslechu nevyhneš, Evansová.

Snídaně. Kontrola kufrů. Poslední pohled věnovaný zrcadlu. Dál následovala cesta do Prasinek na nástupiště. Dívky společně nastoupily do vlaku a hned se vydaly hledat volné kupé. Rozhodly se, že bude lepší, když si k nim Poberti nepřisednou. Nemusely se bát. Čtveřice chlapců okolo jejich kupé ani jedenkrát neprošla. Zalezli si totiž do krajního kupé, kde nikdo nebyl a v klidu začali plánovat žertíky pro další rok. A jak to tak u Pobertů bývá, jejich seznam byl delší, než původně plánovali. Už v tu chvíli bylo jasné, že je čeká perný rok.

Ten však nečekal jen na Poberty, ale i na jejich spolužačky. Na konci sedmého ročníku skládali OVCE a nikdo jim nemohl uniknout. S jejich posledním rokem v Bradavicích měla však začít i válka, jež si měla vybrat tisíce obětí. Jenže to by tu nesměla být dívka s klíčem k jejímu zastavení. Už od začátku jí bylo předurčeno uspět. Nikde však nebylo dáno, kdy se jí povede onu hrůzu ukončit. Nemohla si být jistá, že dokáže zachránit všechny. Válka s sebou přinášela slzy, bolest, utrpení... Nikdo tomu nemohl uniknout. Někdy v hloubi duše drobná brunetka cítila, že než přijde koenc, bude i ona muset něco obětovat. Něco. Ale co?

_______________________________________

V příští kapitole už nás čekají prázdniny! 💋🤗💖