"Ne!" vykřikla dívka, když se jí po pergamenu rozlil inkoust. "Kašlu na to!" praštila rukou do stolu. "Počkej." hnědovlasý chlapec mávl rukou a nepořádek uklidil. "Dvě hodiny. Dvě hodiny jsem to dělala." mumlala nevěřícně dívka. "Znova už to takhle dobře nenapíšu." Hnědovlásek ji jednou rukou objal koulem ramen a druhou vytvářel složité kruhy nad pergamenem. Po chvíli černá skvrna ustoupila do pozadí. Text se stal znovu čitelným. "Páni." vydechla brunetka. "Nemůžeš použít tenhle pergamen, ale můžeš to přepsat." Měl pravdu. Písmo bylo místy rozmazané a těžko rozpoznatelné. Stále to však bylo lepší, než kdyby to dívka musela vymýšlet celé znovu.

Do Nebelvírské místnosti se vrátili těsně před devátou. "Jestli mi Křiklan za tohle pojednání nedá jedničku, tak si půjdu stěžovat k profesoru Brumbálovi." zasmála se dívka. "To bys měla. Povedlo se ti." uznal Remus. "Děkuji, pane Lupine. Dopsala jsem to pouze díky vám." "Ach, to nestojí za řeč, má paní." "Má paní?" povytáhla obočí, načež oba Nebelvíři propukli v hlasitý smích. "Jdu si lehnout. Zítra se celý den nezastavím. Lily trvá na tom, že se musíme začít učit na ročníkové zkoušky." Chlapec se chytil za hlavu. "Malém jsem na ně zapomněl. Tenhle rok utekl hrozně rychle." "To tedy jo. Je duben, za chvíli bude květen, v červnu složíme ročníkovky, vy uspořádáte párty a bude konec." dívka smutně skopila zrak. "Jen na dva měsíce. Navíc se můžeme kdykoli sejít. Můžu si půjčovat sovu od taťky a psát ti. Tedy pokud budeš chtít." špitl stydlivě chlapec. "To bys udělal?" zeptala se dívka s nadějí v hlase. Tak moc pro ni tento návrh znamenal. Nedokázala si ani představit, že by musela většinu prázdnin strávit mezi cizími, aniž by neměla o tomto chlapci žádné zmínky. Potřebovala jej a dopisy se zdály jako ta nejlepší možnost, jak si i přes vzdálenost mohli zůstat na blízku.

Dalšího dne se od rána doopravdy nezastavila. Jen co skončilo vyučování a dívky se s plnými žaludky vrátily do jejich ložnice, popadla brunetka čisté pergameny pergameny, vložila si je do tašky a následovala svou zrzavou kamarádku do knihovny. Kde si našly klidný kout na učení.

Hodiny plynuly a kupičky knih kolem dívek neubývaly. Ba naopak. Rostly. Stránku za stránkou se jimi dívky prokousávaly a přesto, když přišel čas večeře, neměly přečtenu ani polovinu z toho, co si připravily. Někdy si sami udělujeme nemožné úkoly, a pak býváme zbytečně zklamaní z jejich splnění přesto, že náš neúspěch se dal poměrně snadno předpokládat.

Večeře proběhla v klidu. Po návratu do ložnice už drobná brunetka nechtěla o nějakém učení ani slyšet. Raději se zavřela v koupelně, kde si dopřála dlouho uklidňující sprchu. Už oblečená v pyžamu se vrátila do pokoje. Hned zalezla do postele odhodlaná z ní už nevylézt. Nezajímalo jí její okolí, tři dívky jež se hlasitě dohadovaly o tom, zda to už Lily s učením nepřehání, ani sova klesající zobáčkem na okno. Všechno šlo mimo ni a se postupně oddávala přicházející únavě, jež ji nakonec zavedla do říše snů.

_______________________________________

Pro informaci: ještě před Vánoci jsem plánovala dokončit tento příběh do konce roku a to 150 kapitolou. Nakonec jsem to navýšila na kapitolu 200... No, to mi asi také nevyjde a už vůbec to nestihnu do konce roku. Co z toho vyplývá?

Jen tak se mě nezbavíte! 😂🙃

💋🤗💖