Všude bylo ticho, tma. Drobná brunetka procházela tmavými chodbami hradu a na cestu si svítila hůlkou. Upřímně litovala, že se tak dlouho zdržela v knihovně. Kvůli famfrpálovým tréninkům, jež se konaly obden a trvaly stále déle, nestíhala dělat úkoly do školy. Nechápala, jak je možné, že mohou být na famfrpálovém hřišti tak často. V podstatě se Nebelvír ve všední dny střídal jen se Zmijozelem. Bylo to, jako by to zbylé dva týmy vzdaly. Ale to se dívce mohlo pouze zdát. Nebelvíru to však mohlo být ukradené. Jediný, na koho se museli soustředit byl Zmijozel. Jejich poslední protivník. Kdyby jej Nebelvír dokázal porazit, vyhrál by Famfrpálový pohár. A přesně to si hráči přáli. Neměli Jamesovi za zlé, že je nutí trénovat čím dál déle. I oni si uvědomovali závažnost situace. I oni chtěli vyhrát. Stále však nezapomínali na to, že mají i jiné povinnosti a závazky, jako například školu, úkoly a eseje.

Dívka se natolik ztratila ve svých myšlenkách, že přestala dávat pozor na své okolí. Přeslechla blížící se kroky a to se ukázalo jako velká chyba. Ucítila něčí ruku na svém krku a pak zvláštní teplo, jež se jí přes záda rozlévalo do celého těla. Neviděla nic. Jen temnotu. Temnotu, jež ji děsila a uklidňovala zároveň. Přála si otevřít oči, ale nemohla. Její víčka byla příliš těžká a ať už dívka chtěla nebo ne, brzy se oné temnotě naplno odevzdala.

"Kde je?!" křičel dívčí hlas. "Má trest." "Jak to myslíš, že má trest?!" "Praštil prvního Zmijozelského hráče, který mu přišel pod ruku." "Cože?!" V pozadí se ozval smích. "Tohle není vtipný, Blacku! Co jí jako řeknu, až se probere?! Ten obvykle hodný ňouma, kterého miluješ tu není, protože se ten blbec popral?!" "Nevyšiluj, Evansová. Řekneš jí pravdu." "A tou je jako co?!" "To, že ji Remus miluje a obětoval by pro ni i život. Prostě se neudržel, když slyšel, jak se Regulus směje tomi, že je naše Odrážečka na ošetřovně tři dny před zápasem a k tomi ještě v bezvědomí." "Regulus?!" "Jo, Evansová, můj povedený bratříček." "Já tomu zmetkovi zakroutím krkem!" vykřikla další dívka. "Okamžitě si zase sedni, Sam! Tohle teď nepomůže navíc..." Drobná brunetka ležící na lůžku zamrkala. "Ticho." přerušil dívku další hlas. "Už se probouzí."

Brunetka znovu zamrkala. Ještě chvíli bojovala se svými ztěžklými víčky, než se jí podařilo oči úplně otevřít. Jako první spatřila svou černovlasou kamarádku s očima zarudlýma od slz. Za ní stála naprosto vyčerpaná Lily, upírající nebezpečný pohled na Siriuse. Sam stála u okna a její tvář byla ráda vzteky. Černovlásek starostlivě hleděl na dívku ležící na lůžku a poslední návštěvník si nervózně prohraboval své neposedné vlasy. "Elly, jak je ti?" "Bolí mě hlava, ale jinak to jde." "Elly, Remus nemůže..." "To je dobrý, Lily. Slyšela jsem vás. Přijde později." "Ale chtěl tu být, krásko. Bál se o tebe." Brunetka lehce přikývla. "Jak dlouho jsem byla mimo?" "Dva dny." odpověděla jí blondýnka. "Pamatuješ si něco?" Nel se zamyslela. "Šla jsem chodbou. Vracela jsem se do věže. Musela jsem si dodělat esej na Přeměňování, nestihla jsem to dřív, kvůli tréninku. Zamyslela jsem se. Nekdo mě chytil zezadu za krk, pak si už jen pamatuju hrozné horko a tmu. Víc nic." odpověděla Lily na její otázku a zavrtěla se na posteli. "Kdy mě pustí? Chci trénovat." pokusila se posadit, ale černovláska ji pohotově zatlačila zpět do polštářů. "Doufám, že si tě tu madam Pomfreyová nechá alespoň týden." "Týden?! Zbláznila si se, Lily? Čeká mě zápas! Nemůžeme prohrát a... Kdo bude hrát misto mě?" obrátila se vyděšeně na Jamese. "Hlavně ať to není ten idiot, co málem trefil Remuse, protože to bych nevydýchala." "Nebudu mít na výběr, Nel. Pokud nebudeš moc hrát, budu muset vzít jeho." "To nemyslíš vážně!" přidal se k dívce Sirius. "S tím blbcem se nikdy nesehraju! A už vůbec ne teď! Zbývají dva dny, Jamesi!" "Já to vím, Siriusi. Jenže nemám na výběr."