Kapitola 129: Holky odjíždí
Čtveřice chlapců hleděla na drobnou brunetku, jež stála naproti nim s rukama založenýma na prsou a neústupným výrazem ve tváři. "Tak?" povytáhla obočí. "Tohle záleží na tobě, Náměsíčníku." kývl na svého kamaráda Sirius. "No?" pohlédla na chlapce brunetka. "Necháte nás?" požádal chlapec své kamarády. "Máte pět minut. Pak jdeme doprovodit holky a Petera na nádraží." upozornil je James, když za sebou zavíral dveře.
"Takže?" otázala se dívka znovu. "Můžeš kluky ošetřit. Budu rád. Pokud mi slíbíš, že nikdy nepůjdeš za námi, tak souhlasím." natáhl k ní ruku, a jakmile ji dívka přijala, přitáhl si ji do objetí. "S tímhle já nesouhlasím." zamručela nespokojeně a hlavu si opřela o chlapcovu hruď. "S čím přesně?" "S tím, že nepůjdu za vámi." "Nellie..." "Alespoň mě vyslechni." požádala jej. Chlapec se opřel bradou o její hlavu a čekal. "Pokud nepřijdete ve stanovený čas, půjdu se po vás podívat." "To by asi šlo." zapřemýšlel chlapec. "No to by teda šlo." usmála se dívka, malinko se od chlapce odtáhla, aby mu mohla pohlédnout do očí. Zkoumala jejich barvu, přesný tvar a také to, s jakou láskou na ni pohlíží. "Co hledáš?" usmál se na ni chlapec. "Budoucnost." odpověděla prostě dívka vědoma si toho, že víc už říkat nemusí. Remus věděl, jak svá slova myslela. Nehledala jen tak nějakou budoucnost. Hledala jejich budoucnost. A z celého srdce doufala, že bude společná.
Než se brunetka nadála, stála v Prasinkách na nádraží a poprvé byla nucena se se svými kamarádkami rozloučit. Podruhé. Opravila se. Teď však ani jedna z nich nehodlala zmizet ze života ostatních navždy. Za šest dní se zase měly vrátit. Nel to však bylo líto. Byly to její první Vánoce v této době a ona je musela strávit bez nich. Naštěstí tu však nezůstávala úplně sama. Pořád tu byli Poberti. Sice jen tři z nich, ale to dívku nijak zvlášť netrápilo. Bohatě jí stačilo, že se ráno před Peterem prořekla, že je viděla jako Zvěromágy. Pochybovala však, že ji chlapec vůbec poslouchat. A i kdyby, stejně by mu nedošlo, že mluvila o vidinách. A to bylo jen a jen dobře.
Naposledy objala každou svou kamarádku a nakonec i chlapce, jež na ní vyjeveně koukal. "Asi nemá rád, když ho objímám." zamyslela se dívka, když chlapec nastoupil do vlaku. "Hloupost." usmál se na ni hnědovlásek. "Vždycky tak vyděšeně kouká." zakroutila dívka nechápavě hlavou. "Asi ví, že na cizí majetek se nesahá." uchechtl se Sirius. "Já myslela, že tohle už jsme si ujasnili, Siriusi. Nejsem ničí majetek. Ničí." zdůraznila poslední slovo a usmála se na dívky, jež stále ještě postávaly u dveří vlaku.
"Musíte jít." popohnala je brunetka. "Budeš mi chybět." špitla blondýnka a znovu ji objala. "Nebudeš mít koho oblékat, co?" rýpla si Nel a tím si vysloužila pohlavek. Vesele se na Sam zašklebila, a pak už sledovala, jak jedna podruhé nastupují do vlaku. Ozvalo se zapískání a vlak vyjel ze stanice. "Budou mi chybět." kousla se dívka do rtu. Chlapec se samolibým úsměvem ji objal kolem ramen. "Jdem do hradu, krásko. Jestli máš depku, skočíme něco vyvést Filchovi." Nad tím dívka jen protočila očima. "Nejsem Poberta, Siriusi." upozornila chlapce. "Takže ani do kuchyně na palačinky nepůjdeme?" Na to se dívka kousla do rtu. Tímto ji chlapec zahnal do kouta. Znal ji až příliš dobře.
_______________________________________
Ne, ne a ne... Tohle se vám nemohlo povést...😯 #1 ve fan fikci? Jak?! Merline! Strašně moc si toho vážím! Děkuju, děkuju, děkuju 💋🤗💖
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro