Vstát. Asi nejtěžší úkol z celého dne. Trojice Nebelvírských šesťaček se ráno probudila s bolestí hlavy a nespokojeným žaludkem. Poslední z dívek pobíhala po pokoji a snažila se svým kamarádkám aspoň trochu pomoci. Namočila tři ručníky a každé jeden podala, aby si jej přiložily na čelo. Po deseti minutách už jí to fňukání lezlo na nervy, a tak se vydala tam, kde věděla, že jí pomůžou. Do ložnice Pobertů.

"Pomoc." špitla a zakmitala řasami na hnědovlasého chlapce, jakmile jí po zaklepání odešel. "Holkám je zle?" "Ty si snad jasnovidec." zakřenila se brunetka. Remus se uchechtl. Moc dobře věděl, na co dívka naráží. "Půjdeš dál nebo si to vezmeš mezi dveřmi a půjdeš?" zeptal se s nadějí v hlase. "Ráda bych šla dál." "Ale nemůžeš." odhadl Remus. Nel přikývla a omluvně se na něj usmála. "Za hodinu bude oběd a já potřebuju, aby se ty tři vzpamatovaly." "Takže jim můžeš přinést lektvar a vrátit se? S holama se pak můžeme sejít na snídani." pohladil ji po tváři a láskyplně se na ni usmál. "Všiml sis, co mám na sobě?" upozornila chlapce a hned toho litovala. Remus sjel pohledem na její tílko a kraťoučké kraťásky. "No..." uchechtl se chlapec, když se jí znovu podíval do očí. "Musím se převlíknout a nalíčit." "Nemusíš." namítl chlapec. "Myslíš, že můžu jít takhle dolů?" zaculila se na něj Nel. "Myslel jsem to tak, že se nemusíš líčit." "Copak mi to takhle nesluší?" povokovala brunetka a sama nechápala, kde se to v ní bere. "Až moc." šeptl chlapec a sklonil se k ní.

Než se však stihla dívka k němu natáhnout pro sladký polibek, vyrušil je chraplavý hlas. "Co to máš na sobě, krásko? Netvrď mi, že má tohle Remus ve skříni." přejel dívku pohledem a flirtovně na ni mrkl. "Siriusi." zavrčel varovně chlapec se zjizvenou tváří. Černovlásek jej však okázale ignoroval. "Tohle bys měla nosit pořád." "Díky, Siriusi. Řekla bych, že přeci jen zůstanu u riflí." "A kde si to vzala?" "U sebe v pokoji?" ušklíbla se Nel. "Vyplížila se z pokoje, když jsem byl ve sprše." "Neměl si ji nechávat samotnou." "A ty si ji neměl nechat opít." ohradil se Remus. "Moje holka to není." odvětil Sirius. Bohužel až pozdě si uvědomil, že tohle nebyla moudrá volba slov.

"To ani moje." odpověděl Remus zlomeným hlasem a sklopil pohled k zemi. Nel se smutně usmála a natáhla se po jeho ruce. Bála se, že se jí vytrhne. Byla to však zbytečná obava. Chlapec si s ní bez váhání propletl prsty. Stále však koukal do země. "Nemáte si co vyčítat. Odejít jsem chtěla a pít mě nikdo nenutil. Můžu si za to sama. Příště už budu chytřejší. Hlavně se kvůli mně nehájde, jasný?" počkala si, až oba chlapci přikývnou. Pustila Remusovu ruku a přátelsky objala Siriuse. Hnědovlásek je sledoval a ani se nenamáhal skrývat žárlivost. Jakmile se Nel odtáhla od černovláska, dočkal se objetí i Remus. "Co není může být." šeptla chlapci do ucha brunetka a napjatě očekávala odpověď. "Nellie, já teď nemůžu." "Teď?" uculila se. Cítila, jak Remus přikývl. "To mi stačí. Já si počkám." lípla mu pusu na krk, protože výš nedosáhla. Pak se od něj odtrhla a s širokým úsměvem na tváři odcupitala do svého pokoje. Remuse a Siriuse nechala oba dva zaskočené stát mezi dveřmi. Tohle vědomí její úsměv ještě rozšířilo.

_______________________________________

Blíží se Vánoční ples a holky půjdou brzy nakupovat šaty! 👗💃🏼Do komentářů mi můžete napsat, jakou si myslíte, že si vyberou barvu. 😁😊 Schválně, kdo se trefí! 💖🤗💋