Tma. Nebylo vidět ani na krok. Všichni obyvatelé Nebelvírské věže spali. Všichni, až na jednoho chlapce. Ten objímal hnědovlasou Nebelvírku a starostlivě si ji prohlížel. Věděl, že až se probudí, dostaví se kocovina. Proto už na noční stolek nachystal lektvar a sklenici vody. Netrvalo to dlouho a dívka se v jeho náruči zavrtěla.

Několikrát zamrkala. Když konečně otevřela doširoka oči, posadila se. Ruce jí okamžitě vyletěly k hlavě, za kterou se také chytila. "Au." postěžovala si. "Dobré ráno." zašeptal jí do ucha Remus a začal ji hladit po zádech. "Spíš špatné." opravila jej dívka. Chlapec přikývl. Natáhl se pro lektvar a podal jej dívce. "Nepila jsem něco už večer?" zeptala se zmateně. Nebylo to tak, že by si z večera nic nepamatovala. Ona si toho pamatovala právě až moc. Nebyla si jistá, co se doopravdy stalo a co byl jen pouhý sen. Nedokázala rozlišit realitu od představ.

"To sice ano, ale to byl lektvar na zklidnění žaludku. Tohle na kocovinu." vysvětlil jí Remus. Dívka přikývla to ovšem dělat neměla. Okamžitě jí totiž rozbolela hlava dvakrát tolik. "Vypij to." Poslechla. Prvně vypila lektvar a nakonec sklenici vody. Lektvar zapůsobil téměř okamžitě. Brunetka si oddychla. "Už nikdy nebudu pít." "To jsi říkala, když ti bylo špatně. Nakonec si došla k závěru, že jen nebudeš pít tolik." "To není tak špatný nápad." "To opravdu není. Když jsem tě v tom stavu viděl... Sotva si stála... Vyděsila si mě." "Promiň. Já se opiju a ty se o mě pak musíš starat..." "O to nejde. Dělám to rád. Spíš jsem se bál, aby si z toho nakonec neměla otravu." "Jo tak." tvrdě se kousla do rtu. Jak jsem mohla být tak blbá? Vůbec nepomyslela na to, že by se o ní chlapec mohl bál. Hlavně by jí nikdy nenapadlo, že to nechá zajít takhle daleko. No, co už. Všechno je jednou poprvé. Pomyslela si a hned měla sto chutí se za to praštit. Raději teda ještě něco dodala, aby měla lepší pocit. A také naposledy.

Ne vše však vyjde pokaždé podle plánu. Chlapci bylo jasné, že se tohle může v budoucnu opakovat. Myslel si, že se na dívku bude zlobit. Ale nešlo to. Vždyť se obvykle nezlobil ani na kluky, tak jak by se mohl zlobit na ní? Jednou za čas se člověk odreagovat může. S tím Remus souhlasil. Nic se ovšem nesmí přehánět.

Hned, jak si byla jistá, že ji nohy unesou, zvedla ze země své šaty, lodičky a z nočního stolku si vzala svůj náhrdelník. Remus byl zrovna v koupelně a kluci ještě spali. Rozhodla se toho tedy využít. Potichu se vyplížila z chlapecké ložnice a ještě potišeji se vrátila do té své.

Očekávala výslech. Ten ovšem nepřišel. Její spolubydlící spaly klidným a tvrdým spánkem. Bruentka se teda rozhodla využít toho, že je kouoelna volná a okamžitě si ji zabrala pro sebe. Napustila si vanu a naložila se do ní. Proč také ne, že? Jakmile byla hotová, vysušila si vlasy a jelikož bylo teprve šest hodin a byla neděle, oblékla si pyžamo a zalezla do postele. Vždycky jí přišla pohodlná. Dnes jí tam ovšem něco chybělo. Něco nebo někdo?

_______________________________________

Na přání jsem ji teda dopsala ještě dnes. 😀😊 Já jsem taaak hodná! 😂❤️💋