Pozor, v povídce se vyskytuje sebepoškozování, deprese a sebevraždy. A pro láskou Odinovu, nic takového nikdy nedělejte!

Peter ležel na Titanu. Vedle něj byli i Gurdians, se kterými se pokoušeli před chvílí zastavit Thanose. Měl tady být i Tony Stark a Dr. Strange, ale z pro něj neznámého důvodu tady nebyli.
Náhle se otevřel podivný svítící portál a vystoupil s něj muž v červeném plášti.
„Pane Strangi? Co se stalo?“ zvedl se Spider-man ze země a přišel k čaroději.
„Uběhlo pět let od doby, co jsme my všichni jak tu stojíme, zemřeli na Titanu. Zbytku Avengers se nás ale povedlo vrátit zpět a teď musíme jít jim pomoci do bitvy.“ odpověděl Strange, nehledě na jejich zmatené pohledy. Pak přišel zpět k portálu a pokynul jim, ať jím projdou. Zničehonic se objevili na místě, které matně připomínalo novou základnu Avengers. Byla ale rozbořená a kolem ní se otevíraly další a další portály. Naproti portálům přiletěli nějací mimozemšťani, podobní těm, kteří kdysi zaútočili na New York.
V čele všech shromážděných hrdinů, vojáků, čarodějů a Thor-ví-čeho-ještě, stál Steve Rogers. Do ruky mu přilétlo Thorovo kladivo a on zavelel:
„Avengers, do boje!!!“
Všichni se s křikem rozeběhli proti Thanosově armádě. Peter se houpal na rukou, které mu nastavoval gigantický Ant-man. Boj začal.
„Caren aktivuj okamžité zabití!“ vykřikl Spider-man, když na něj naběhli hned tři m-záci najednou. A pak někde mezi vší tou hrůzou, uviděl jeho. Samotného Anthonyho Starka. Rozběhl se za ním a cestou kosil nepřátele svými klepety. Přeskočil objekt, který mu spadl do cesty a nechal zmizet helmu na své hlavě. Pan Stark ležel na zemi, zřejmě po nějakém osobním souboji.
„Pane Starku jste v pořádku?“ zeptal se ho a pomohl mi se zvednout. Muž na něj ale jen nevěřícně zíral.
„Víte jak jsme byli na Titanu? A mi bylo blbě? Tam jsme se teď vzbudil a přišel Dr. Strange. A řekl mi ,Pojď uběhlo pět let a potřebují nás do bitvy.' Potom začal dělat takovou tu žlutou zářící věc co vždycky dělá a-“ dále se ve svém vyprávění nedostal. Iron man jej objal. Peter chvíli váhal a pak jej objal na zpět.
„Jsem rád, že ji zpět kluku.“ řekl Tony když se odtáhli.
Opět se vrátil do bitvy. Capitan Amerika mu hodil rukavici s kameny nekonečna a on je pak předal dál jedné superhrdinské holce.
Vše se zdálo být ztracené, protože na  Thanosvě ruce se opět objevila rukavice nekonečna, kterou někdo při boji upustil na zem.
„Jsem nevyhnutelný.“ řekl titán a luskl. Nic se však nestalo. Podíval se na svou ruku - kameny tam nebyly.
„A já,“řekl muž klečící před Thanosem „jsem,“ zvedl pravou ruku s kameny nekonečna „Iron man. “ a lusknul. Vše na chvíli zahalilo bílo. Když se opět rozjasnilo, celá Thanosova armáda, včetně Thanose, se začala rozpadat na prach.
Tony se stěží opřel o kus rozbořené základny. Peter k němu přiběhl, oči zalité slzami.
„Pane Starku?“ hlesl „Slyšíte mě? Dokázal jste to. Vyhráli jsme. Promiň...Tony.“ slyzy mu začaly stékat po tváři. Peper jej jemně odstrčila a sama začala ke svému muži mluvit.
„Pep...“ vydechl hrdina
„Já vím Tony, o nás se neboj, můžeš odpočívat.“ řekla a pohladila ho po tváři.
Světlo na jeho hrudi zhaslo. Anthony Stark byl mrtev.

Od boje uběhlo několik měsíců. Peterovi zkončila škola a on jel se svými spolužáky na školní výlet do Evropy. Tam se také ukázal nový „super hrdina„  Misterio. Tehdy všechny, včetně Petera, přesvědčil za pomocí dronů a iluzí, že je z jiné planety, kterou zničili elementálové. Když jej pak Spider-man prokoukl pokusil se ho i zabít. Strašlivými iluzemi jej přiměl nacouvat pod jedoucí vlak. V té iluzi mu vtloukl do hlavy co si už Peter dávno myslel- že smrt Iron mana byla jeho chyba.
Mysterio zemřel, při jejich souboji v Londýně a Peter se vrátil domů. Tam na něj ale čekalo nepříjemné překvapení. Mysterio nahrál, a pustil do světa video, ve kterém prozradil Spider-manovu totožnost.
________________________________________
Peter seděl na posteli ve svém pokoji. Už zase se vzbudil z noční můry. Míval je často a po jeho zážitku s Mysteriem ještě častěji. Zvedl se a šel do koupelny. Už dávno našel spolehlivý způsob, jak noční můry odehnat. Ze skříňky na zdi vytáhl žiletku a vyhrnul si rukáv na pravé ruce. První říznutí vždy bolelo, ale další už nebyly ani moc nepříjemné. Z očí mu vytryskly slzy a sesunul se po zdi k zemi. Neplakal kvůli bolesti. Tedy ne té fyzické. Jeho duše měla ještě tisíckrát více jizev než jeho tělo a už nikdy neměla šanci se zahojit. Zklamal. Zklamal úplně všechny... pana Starka, tetu May, Neda, MJ, Peper, Morgan, Happyho, zbylé Avengers, celý svět. Zklamal a nebylo možné, aby někdy své chyby napravil. Misterio měl pravdu... bez Tonyho byl jen kluk v teplakách a mikině. Ne, dál už to tak nejde. Musí to zakončit. Zvedl se ze země a šel do kuchyně. Vzal kus papíru a naškrábal na něj vzkaz.
„Teto May, je mi moc líto, co všechno sis kvůli mě musela protrpět. Chci, abys věděla, že tě mám moc rád a že bych nikdy nedopustil, aby se ti cokoliv stalo. Ale teď, když celý svět ví, že jsem Spider-man jsi v mnohem větším nebezpečí. A to já neberu. Proto jsem odešel.
Mám tě rád.
                    Peter“
Vzal další kus papíru a opět začal psát.

„ Nede, MJ
Omlouvám se, že jsem vás tehdy v Londýně vystavil takovému nebezpečí. Nezasloužíte si, abych žil ve stejném světě jako vy.
Má milovaná MJ, chci abys věděla, že teď už nikdy nikomu neublížím. Ani tobě. A neboj se, budu se mít dobře. V posmrtném životě bude krásně. Byla jsi to nejlepší co mě kdy v životě mohlo potkat. Miluju tě třítisíckrát.
                     Peter Parker
Na třetí papír napsal :
„Peper a Morgan, kvůli mě jste přišli svého  o manžela a otce. Ale já se potrestal. Světu bude beze mě líp. Další lidé už kvůli mě nezemřou.
Až budu na druhé straně, slibuji, že pana Starka budu od vás pozdravovat.
Zůstaňte prosím stále tak úžasné a veselé jak máte být.
Morgan, mám pro tebe tři tuny lásky má malá sestřičko.
                         Peter“
Když dopsal, složil papírky a nadepsal je jmény. Potom vzal do ruky nůž a odešel do koupelny. Vše tam položil na umyvadlo a ještě naposled se šel podívat na to, jak jeho teta spí. Se slzami v očích nahlédl do  jejího pokoje a zašeptal: „Mám tě moc rád teto...“
Zpět v koupelně si sednul do vany. Papírky se vzkazy nechal ležet na zemi před sebou. Vzal nůž a řízl se do ruky. Sice to bolelo, ale žádnou horší reakci než další slzy to u něj nevyvolalo. Řízl se podruhé. Bolest pro něj už byla tak známá, že ji jen sotva vnímal. Z očí mu kanuly proudy slz a z ruky mu tekly proudy krve.
„Omluvám se... Tony...“ řekl tak nahlas jak dovedl a zarazil si nůž do břicha. Zatmělo se mu před očima a pak mladý Peter Parker vydechl naposled.
Když ráno May šla do koupelny, našla  tam svého mrtvého synovce a tři vzkazy.
Na pohřbu je rozdala jmenovaným a sama až teprve teď přečetla papírek se svým jménem.
Mezitím Peter, po své smrti, stanul na podivném prázdném místě. Hlas v jeho hlavě mu radil, aby šel vpřed. A on šel. Dlouho, hodně dlouho. Hodiny a hodiny. Nakonec uviděl dvě tři postavy. Došel až k nim a zjistil kdo to je. Byli to Tony Stark, Natasha Romanoff a Red skul - podivná létající bytost s rudou lebkou. Peter se chtěl rozběhnout a obejmout pana Starka, ale  mezi ním a jimi byla neviditelná  stěna.
„Sem se nedostaneš, dokud neodčiníš, co za bolest jsi všem způsobil.“ promluvil Red skul.„Jsme v kameni duší, pokud tě to zajimá.“řekl téměř znuděným tónem „A k nim nemůžeš proto, že jsi spáchal sebevraždu a oni zemřeli jako hrdinové, aby tě zachránili.“
„Co mám udělat, abych to odčinil?“ zeptal se Peter, oči zalité slzami. Tohle nechtěl. S tímhle nepočítal. Chtěl jen ulehčit světu od jeho chyb, ne jim způsobit bolest.
„Mohl bys začít s tím, že splníš cos slíbil.“ řekl Red skul.
„Co jsem slíbil?“ nechápal Peter.
„Papírky. “ napověděl mu Red skul a odplul někam pryč.
„Papírky...“ zopakoval mladý hrdina „co jen to bylo...“ nemohl se ani za nic na světě vzpomenout, co na ty hloupé papírky napsal. Zdrceně si sednul na zem a hlavu skryl do dlaní. Byl to trest. Trest za to, jak si nevážil života. Nikdy to neměl udělat. Nevěděl, co je horší, jestli být živý a dokonce života pana Sarka postrádat, nebo se zabít, aby byl s ním, ale nemoct k němu.
Seděl tam několik hodin a stále nevěděl, co na ty papírky napsal. Co to jen bylo?
„Už vím! “vyskočil znenadání a přišel blíže k neviditelné zdi.
„Pane Starku, Morgan a Peper vás pozdravují. Mají se dobře. A vím, že jsem se o ně měl starat. Byl jsem hloupý když jsem je tam nechal. Nežádám vás o odpuštění, protože to odpustit nejde. Jen chci, abyste věděl že vás mám rád.“ řekl, oči opět zalité slzami. Nic se však nedělo.
Podíval se na zem pod sebe. Uviděl tam jako na obrazovce utrápenou tetu May. Najednou se ocitl u ní. Plakala a on ji chtěl utěšit, jenže nemohl. Byl jen duše.
„Omlouvám se teto.“ hlesl „Nechtěl jsem ti ublížit... Bylo to hloupé...Mám tě rád.“
Věděl, že jeho slova nemohla slyšet, ale přesto je řekl. Sám tím sobě vnitřně ulehčil.
„Petere, já tě mám taky ráda. “ řekla nečekaně teta May, pohled stále upřený do země. „Chápu, že jsi chtěl za panem Starkem. Neboj se, já to tady zvládnu.“ mezi slzami se jí povedlo trochu se usmát.
Než se Peter vzpamatoval, byl na úplně jiném místě. Tentokrát před sebou viděl plačící MJ a Neda, který ji utěšoval.
„MJ...“ řekl a vší silou doufal, že jej uslyší „MJ, moc mě to mrzí, já...nechtěl jsem, abys byla smutná...omlouvám se...“ do očí se mu nahrnuly slzy.
„Za co se omlouváš?“ řekla MJ. Neslyšela jej zvenčí, ale jeho hlas ji zněl v hlavě.
„Opustil jsem tě, nechal tě tady...“
„MJ, s kým to mluvíš?“ ozval se Ned.
„S Peterem.“odpověděla mu. „Je tady.“
„Ne MJ, Peter tady není, je
mrtvý.“ odporoval jí Ned.
„Tak se zaposlouchej...“
„Nede, já tady jsem,“ ozval se Peter. „a přišel jsem se omluvit.“
„Petere...? Copak ty nejsi mrtvý?“ zalapal po dechu Ned.
„Jsem mrtvý... ale nemám klid. Proto jsem se přišel omluvit. Nemůžu po vás chtít, ať mi odpustíte, protože to nejde. Budete mi chybět... Mám vás rád...“ pokračoval Peter.
„Petere...“řekla MJ a pokusila se ho v pokoji najít pohledem. „Já ti odpouštím.“
„Já taky brácho. Byl jsi smutný a takhle se budeš mít asi líp.“ přidal se rozpačitě Ned.
„Ale budeš nám chybět.“
„To vy mi taky.“ smutně se usmál Peter. „Mám vás rád.“ a s těmito slovy zase zmizel.
Opět stál v kameni duší. Rozběhl se směrem ke třem postavám. Očekával, že neviditelná zábrana už bude pryč, ale byla stále na svém místě. Hloupě do ní v běhu narazil hlavou a spadl na zem.
„ Řekl jsem, že pokud sem chceš musíš svou sebevraždu odčinit, ne si vyškemrat odpuštění.“ řekl Red skul.
„Co mám ještě udělat? Udělám cokoliv na světě.“ vydechl Peter.
„Stačí když budeš čekat.“ odpověděl mu Red skul.
„Jak dlouho?“
„Dokud ti, které jsi na zemi nechal nezemřou.“ řekl přízrak a odplul.
Peter se zhroutil na zem. Už věděl co je horší; kdyby zůstal na živu a zemřel přirozenou nebo hrdinkou smrtí, mohl by s panem Starkem klidně být. Takhle musel dlouhá léta jen trpět a čekat, až  jeho milování zemřou.
Tony s Natshou tam stále jen nečinně stáli. Kdyby mohl jen vidět, že se hýbou, že ho volají, že jim je do pláče, když ho vyidi v takovém stavu. Jenže on nemohl. Musel si sám svůj dlouhý trest odpikat.

Už jsem to psala nahoru, ale tady vám to ještě zopakuju, protože pochybuju, že jste si to po skoro 2000 slovech zapamatovali. Sebevražda není řešení!! Ani sebepoškozování(řezání se)!! Povídka má ukázat, že sáhnout si na život je špatné a nepomůže vám to nikdy. Jen způsobíte další bolest jak sobě tak druhým.
    
Moje morální okénko je u konce, tak se mějte pěkně kočičky a přežijete karanténu ve zdraví.
                                   Vaše Silinem 🐱❤️