,,Takže ty jsi viděla někoho zemřít?" zeptal se váhavě Harry.

,,Maminku. Byla to neobyčejná čarodějka a ráda experimentovala, ale jedno zaříkadlo se jí vymklo z ruky. Bylo mi devět," vysvětlila šeptem.

,,To je mi líto," smutně se usmál Harry a stiskl dívčinu ruku.

,,Ano, bylo to hrozné. Od té doby mě občas přepadá smutek, ale mám taťku. Oba dva ti věříme, že Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se vrátil a ministerstvo s Věštcem se proti tobě a Brumbálovi spikli," řekla blondýnka a upírala na chlapce své velké modré oči.

,,Díky. Kromě vás už mi nevěří nikdo," odtušil dutě Potter.

,,Tak to bych neřekla. Ale nejspíš jde o to, aby ti to tak připadalo."

,,Jak to myslíš? nechápal Harry.

,,Kdybych já byla ty víš kým, chtěla bych, aby sis připadal od všech odříznutý, víš, protože když jsi na všechno sám, nejsi takovou hrozbou.

U minulé kapči se nejvíckrát objevilo Lenčino jméno, tak proto je dnes kapitola věnována jí. Příště tu bude zase někdo jiný (zmíněný v komentech.)

Mějte se krásně ! :)