,,Já taky neřídím!'' ozvala se opět Tina.

,,Notaak, lidi.. já řídit nechci...''

,,Počkat... Tino, ty na tom teda budeš pracovat s náma?'' podivil se Thomas.

,,Hmm, jo... mám teď čtrnáct dní volno, a stejně bych se nejspíš nudila. A navíc chci vidět váš obličej, až zjistíte, že o nic nejde'' ušklíbla se a stoupla si. ,,jdu si sbalit nějaké věci, do hodiny chci vyjet.'' a s těmito slovy odešla do svého pokoje.

Když si všichni sbalili nejpotřebnější věci a dali je do auta, vyrazili na cestu do Bostonu. Tina se sušenkou v puse seděla vzadu, Jackob řídil a Thomas seděl vedle něj.Po půl hodině zastavili na benzínové pumpě, aby se naobědvali.

,,Thomasi, co děláš?'' zeptala se Tina a musela si stínit rukou, protože jí slunce zářilo přímo do očí.

,,Hledám kde je ta knihovna. Našel jsem Boston Public Library, která je na Boyston street. Půjdeme se nejdřív podívat tam. Pak jsem tady našel i jiné, ale vsadil bych na tuhle.''

,,Dobře. Možná bychom už měli jet, chci tam být maximálně ve tři. Chci pak mít víc času na to si tu knihovnu projít..''

,,Fajn, tak jedeme'' řekl Jack. Právě se vrátil ze záchodu a mířil k autu. Thomas a Tina šli za ním. Všichni nasedli do auta a znovu vyjeli.

Po dvou hodinách dojeli před knihovnu. Moc aut tam nebylo. Když vešli do knihovny, porozhlédli se. Byla to obrovská místnost, rozdělená na pár úseků klenbami. Stěny byly bílé, ale čas jim dal nádech žluté. Většinou ale stěny nebyly vidět, protože je zakrývaly poličky s knihami. Knihy byly všude. Na začátku byly nové výtisky, ale kousek dál už byly ty starší. Nalevo od trojice byl velký dřevěný stůl, za kterým seděla starší žena, která držela v jedné ruce otevřenou knihu a v druhé ruce brýle. Zaujatě si trojici prohlížela, nikdo jiný, kromě nich a knihovnice tam nebyl. Všichni tři pozdravili. Žena jim odpověděla tichým zamručením, nasadila si brýle a dál začala číst. Tina se rozešla do bludiště z knihoven a menších stolků a kluci se vydali za ní. Zašli za jeden roh, kde se ukázalo, že knihovna je ještě větší, než si mysleli.

,,Tak jo.. měli bychom se rozdělit. Já půjdu doleva, Thomas rovně a Jackob doprava.''

,,Fajn'' odpověděli oba sborově''

,,Za hodinu se sejdeme tady. Kdyby někdo z vás něco našel, zavolejte. Tady bude dost velká ozvěna. Tak běžte.'' čekala, než se jí kluci ztratí z dohledu a pak se otočila a šla vstříc nekončícím poličkám a skříňkám.

Čtvrt hodiny hledala knihu, ale stále nenalézala. Ale zjistila, že v knihovně nejsou tak úplně sami, jak si myslela. U rybářského oddělení sedel muž s dlouhou bradkou a pročítal knížku s názvem ''Jak ji ulovit?''. Tina se tomu pousmála a hledala dál. Oddíl botaniky, zvířectva, lidského těla, vesmíru, filozofie...

,,Aaaa, tady to je..'' zašeptala si sama pro sebe a zastavila se u poliček, nad kterými visela cedule ''Věda''. Začala hledat podle prvního písmenka v příjmení autora.

,,L... M...N...O...P...R...'' mumlala si písmenka v abecedě a mezi tím prstem projížděla přes knihy. ,,Re...Rei...Reiner!'' vyjekla, když prstem zůstala stát na knize, na které bylo napsáno : '' F. Reiner -Reinerova soustava čísel a slov.''. Vzala knihu do ruky a začala v ní listovat, aby se přesvědčila, že je to opravdu ona. A ano. Na začátku předmluva, nějaké krátké zápisy a nakonec celá soustava. Byla tam čísla od jedné až do jednoho bilionu. Tina se v duchu usmála a zaklapla knihu.

,,Kluci?'' rozkřikla se po knihovně. ,,Mám to!'' zasmála se. Poté se po knihovně rozlehl jásot,který nejspíš patřil Jackobovi, doprovázený hlasitým ,,pšššššššt!'' ,které patřilo knihovnici. Tina se rozešla směrem k místu, kde naposledy viděla kluky a kde se také rozešli.