(Nevím proč, ale poslední dobou řeším samé kraviny...)
Je jaro a já mám tendence nad něčím pořád přemýšlet. Do toho spadají nové knížky, starost o tuto knížku a takové to starání o Wattpad.
Když jsem byla malá, byla jsem divné dítě. Nemluvila jsem a většinu času si hlavně četla. Když však stárnu, knížky pro mě nejsou to, co byli předtím. Mojí prioritou číslo jedna je psaní. Každý den píšu kapitolu, každý den přemýšlím nad svými knihami a nebyl by den, kdybych neotevřela Wattpad. Nevím jak vy, ale já na Wattpadu skoro vůbec nečtu. Občas si něco přečtu (většinou na miraculous) a po přečtení (vybírám si hlavně nedodělané fanfikce třeba s 3-5 kapitolmi) si přidám knížku do knihovny. Tak nějak očekávám, že když člověk, který knížku píše, bude vydávat kapitoli, donutí mě to knížku číst. Tak to však není.
Není to obsahem ani ničím jiným, jen mnou. Lidé říkají, že jsem líná. Já bych spíš řekla, že jsem unavená. Celé dny sezení ve škole, nucené hyperaktivity a falešného úsměvu tak strašně unavují, že je někdy těžké se potom příšerném dnu ve škole ještě učit s nervákem tátou. I události, co se za tento rok zatím stali, nejsou zrovna klidné. A pokud ještě pomáháte mámě v práci do večera, není lehké být stejně aktivní i na začátku dne... Ale i přes tyto fakty píšu a snažím se, abych vydala novou kapitolu.
Vždy jsem si přála být slavná a to jakkoliv. Když jsem objevila Wattpad, zjistila jsem že to jaksi jde! Navíc, Wattpad je tak skvělá aplikace, která mě naplňuje do života a dělá ze mě něco, co jsem. Pamatuji si, když jsem vydala svojí první knihu. Nebyla úspěšná a já jí radši smazala. Tenkrát jsem nikdy neřekla nikomu, že jsem napsala knížku. Pak si pamatuji, jak jsem napsala svojí první fanfikci "My Lady? I love you. Adrien? I love you" (zajímalo by mě, kde jsem přišla na ten PŘÍŠERNÝ NÁZEV, KTERÝ TAK NENÁVIDÍM). Vydala jsem jí skoro v noci, někdy v květnu nebo na konci dubna. Snad okamžitě se na mou novou fanfikci někdo podíval a já jsem skákala do vzduchu. Byla jsem tak nadšená! Někdo se podíval na mou práci, někdo jí i ocenil hvězdičkou... Další den jsem napsala další část, kterou vidělo víc a víc lidí. A pak jsem se dopracovala ke své první stovce přečtení. Ten krásný pocit nejde ani poznat. Jednu chvíli chcete ty lidi okamžitě radostí obejmout a pak se na ně nevěřícně dívat, proč čtou takovou velkou sračku?! A když jsem měla svou první stovku sledovatelů, bylo to něco... Něco úplně jiného. Tak moc jsem chtěla být slavná a podle mého názoru, 100 sledovatelů je úspěch!  Chci poděkovat všem, co mi dávají hvězdičky, sledujou mě, píšou mi komentáře a dělají z mého života něco, co my dodává sílu v těch chvílích, kdy nemůžu. Jste tak skvělí lidi, že vy sami to ani netušíte! Chtěla bych, aby jste si tohle přečetli, až vám bude smutno. Přečtěte si něco, čeho jste součástí právě vy (jak nějaká reklama 😀), co jste dokázali a stále dokazujete pro mě. Miluji vás jako mojí rodinu a nikdyo vás nechci přijít! Tak strašně mě mrzí, když vidím profily jiných spisovatelů, kteří si těch, co čtou jejich tvorbu neváží. S tím už však nic neudělám...
A teď slovo na závěr: Žijeme jenom jednou, tak si užijte život a neničte si ho zbytečně!
Úsměv do dalšího dne vám přeji jak já, tak i jaro, na které zřejmě většina z vás čeká
   
                          🐱Nell🐞

PS.: Možná takové kapitoli teď budu vydávat (samozřejmě v ohledu na to, aby se týkali s miraculous nebo Wattpadam), ale pokud je nechcete, stačí napsat do komentářů ☺