Celý víkend čekal na hodinu s Grangerovou. Hrozně se bál, ale musel ji vidět. Rozhodl se, že jí po hodině řekne pravdu. Vyzná se se svým tajemstvím. Poví jí, že ani u něj žádná jiná nebyla a kvůli tomu se choval jako hlupák.

Ruce se mu třásly, když vcházel do třídy. Zamířil ke katedře a chladným pohledem sjel po celé třídě. Nebyla tam. Rozbušilo se mu srdce tak moc, až to zabolelo.

,,Minervo?" otočil se k ředitelce, která zaujatě krájela maso. Tázavě zvedla hlavu. ,,Chtěl jsem se pouze zeptat... Grangerová nechodí na mé hodiny a omluvena nebyla."
,,Severusi, já vám to zapomněla říct, to se omlouvám. Se slečnou Grangerovou jsem se domluvila na tom, že bude mít individuální plán studia. Bude se učit v Londýně a přijede až na závěrečné zkoušky."
,,Individuální plán? Copak to jde?" zeptal se naštvaně Severus.
Ředitelka si trpělivě povzdechla a odložila příbor, aby se mohla věnovat svému nespokojenému zaměstnanci.
,,Severusi, domnívám se, že u slečny Grangerové můžeme udělat výjimku, už proto, čím vším si prošla. A její studijní výsledky jsou nadprůměrné. Dospěla jsem k názoru, že bude lepší, když bude trávit čas se svými přáteli a na zkoušky se zvládne naučit sama."
,,No to se mi nějak nezdá! Přátelé ji budou rozptylovat a navíc..."
,,A navíc už je to jedno, protože v neděli ráno odjela vlakem," skočila mu do řeči Minerva a dala tím jasně najevo, že se nebude dohadovat.

Severus Snape přemýšlel celou noc. Pak celé ráno. Následně celý týden. Po měsíci se rozhodl, že musí Grangerovou najít. Zjistil si adresu, na které by se měla zdržovat. Domluvil se s Minervou, že bude moct použít její krb, neřekl samozřejmě, za kým se chce vydat. McGonagallová mu nechala odemčené dveře do ředitelny. Severus vešel a chtěl se co nejrychleji (a bez povšimnutí) přemístit. ,,Severusi?" zaslechl za sebou hlas. Severus zavřel oči a proklel celý svět. Nakonec se otočil k Brumbálovu obrazu. Neřekl však nic. ,,Udělal jsi správnou věc, Severusi. Vím, trápí tě to, ale jiná možnost nebyla. Požádal jsem tě o to, abys mě zabil, tys mi vyhověl. Jsem ti vděčný. Bylo to potřeba k našemu vítězství." Severus zavrtěl hlavou, tohle nehodlal poslouchat. Zamířil ke krbu, vzal do pěsti letaxový prášek. Než však zmizel v zelených plamenech, ještě zaslechl Brumbála, jak říká: ,,Jsem na tebe hrdý, Severusi."

Objevil se na Ministerstvu kouzel, dál už se mohl přemisťovat normálně. Jediným lupnutím zmizel a objevil se v bytovém domě na kraji Londýna. Zastavil se u dveří, kde na zvonku bylo napsáno její příjmení. Zaťukal. Po pár vteřinách otevřela Hermiona a udiveně pootevřela ústa.
,,Vy?" vydala ze sebe pouze.
,,Nedivím se vašemu výrazu," řekl, aby dal najevo, že si je vědom svého hloupého chování. Tehdy i dnes. ,,Rád bych si s vámi promluvil, slečno Grangerová. Pokud by to bylo možné," dodal, aby dal znovu najevo, že ví, jaký byl pitomec a že bude naprosto pochopitelné, když mu zabouchne dveře před nosem. Hermiona dlouho uvažovala, aspoň Severusovi se to jevilo jako celá věčnost.
,,Pojďte dál," vyzvala ho. Vstoupil do předsíně a zavřel za sebou. ,,Nezouvejte se. Ještě tu nemám koberec a to lino je zaprášené."
Následoval Hermionu, která byla oblečená v kalhotách od pyžama a tílku. Vešli do obývacího pokoje, který zatím nebyl skoro vůbec zařízený. Měla tam pouze pohovku a taburet. Žádná křesla, žádný stolek. Bylo vidět, že se stěhovala narychlo. Za to mohl on. Posadil se na pohovku. Hermiona si sedla naproti němu na taburet. Z jejího mlčení poznal, že ho vyzývá, aby rovnou mluvil. Trochu zpanikařil. Tak daleko ve svých úvahách nedošel. Vlastně ani nepočítal, že ho pozve domů.
,,Omlouvám se," řekl pouze.
,,Byl jste na mě zlý," opáčila Hermiona.
,,Ano, uznávám. Zachoval jsem se nepatřičně. Nechtěl jsem vás obvinit... Ani tvrdit nic ošklivého... Bál jsem se, proto jsem začal být nepříjemný. Když mám strach, bráním se jízlivostí. Nechtěl jsem vás ranit. Nebo tedy možná ano, v tu chvíli jsem vás ranit chtěl, ale byl jsem idiot."
Hermiona mlčela dlouho, předlouho. Snape začal být nervózní. Chtěl se rychle zvednout, zvolat: ,,Omlouvám se, byla to chyba!" a utéct. Nakonec však Hermiona promluvila: ,,Vracet se nebudu." Snape to chápal, zkazil to...  ,,Ale domnívám se, že by se mi hodily konzultační hodiny. Pokud byste měl občas cestu do Londýna..."
,,Jistě," skočil jí do řeči s přehnanou vehemencí Snape. Hermiona se pobaveně ušklíbla.
,,Tím vám nic neslibuju. Neočekávejte pro jistotu nic než konzultace," varovala ho.
,,Jistě," opakoval Snape snaživě. Chtěl ji vídat - i kdyby spolu nic neměli.
,,Pokud nebudete stíhat, budete spát na nafukovací matraci," pokračovala. Snape kýval chápavě hlavou. ,,Stíháte se dnes vrátit do Bradavic?"
Severus stíhal, ale vycítil příležitost, Hermiona mu dávala jasnou šanci.
,,Bohůmžel... Bylo by pro mne velice náročné se do Bradavic vrátit," odvětil.
Hermiona se přívětivě usmála. ,,Tak to abych nám nalila víno," odtušila.