Víno na ně zapůsobilo po dvou hodinách. Konverzace, která předtím (hlavně díky Hermioně) plynula poměrně rychle, zpomalila. Témata byla vyčerpána - stejně jako samotná Hermiona. Hermioně se začaly klížit oči. Severus únavě odolával statečněji, ale byl stejně vyčerpaný jako Hermiona. Přece jen měl za sebou pracovní den a každý pracovní den v životě Severuse Snapea byl náročný a vyčerpávající. Padla na ně příjemná únava. Vše je ukolébávalo, tlumené osvětlení, chuť vína, vzduch vonící po skořici. Jako by je atmosféra nabádala k tomu si jít lehnout a spát celé hodiny, možná i dny. Snad by v tom spánku zapomněli na ztráty, které utrpěli. V místnosti se potemnělo a před krbem se objevila veliká postel. Hermionu to probralo jen natolik, že se slabě zasmála.
,,Asi byste si měla jít lehnout," doporučil jí Severus.
,,A vy ne?" zeptala se Hermiona a snažila se neznít opile. Snape se ušklíbl a v očích mu zajiskřilo.
,,Snažíte se mě dostat do postele, Grangerová?" zavtipkoval, ale jeho hlas zněl káravě. Hermiona se dlouze zahleděla na Snapea. Jakoby ho viděla poprvé v životě. Dřív to byl Snape - nepříjemný profesor. Teď před ní ale seděl Snape - člověk, muž. Nijak pohledný, zato bystrý a působivě šarmantní.
,,Ve vší počestnosti, samozřejmě. Nebojte se, že bych se o vás nějak snažila," odpověděla Hermiona rádoby vyspělým hlasem. Snape hleděl na Grangerovou a uvažoval, kdy se z ní stala žena. Celý život ji znal jako ostravnou studentku. Nyní však na něj koukala dospělá žena. Svým způsobem krásná žena.
,,Vy ujišťujete mě? Nemělo by to být tak, že bych měl tohle slibovat já?"
Hermiona se rozesmála, protože jí to přišlo zábavné. Pak si odkašlala a svůdně pravila: ,,Myslím, že kdybych já sváděla vás, bylo by to úspěšnější... Naopak, kdybyste se vy snažil o mě, tak bych byla neoblomná, ať už byste se snažil o cokoliv."
Severus, který byl do té doby shrbený nad sklenkou, se narovnal a nahnul se blíž k Hermioně. ,,Vážně si tohle myslíte?" zeptal se temně a pohlédl jí do očí.
Hermiona se podívala na jeho úzké rty a odpověděla: ,,To by se muselo vyzkoušet, nemyslíte?"
,,Takže sázka?"
,,Platí," řekla Hermiona. ,,Kdo nedokáže vedle toho druhého spát, prohrává."
,,A co vyhraju, slečno Grangerová?"
,,Vy nic. Vyhraju totiž já," zažertovala Hermiona a dodala: ,,Vítěz určuje výhru."
,,To se mi zdá fér," řekl Severus a vstal. Hermiona prošla kolem něj, zarazil ji rukou a těsně u jejího ucha zašeptal: ,,Hodně štěstí, Grangerová." Celé její tělo se roztřáslo pod tíhou jeho hlubokého hlasu. Musela se hodně hlídat, aby ze sebe nevydala prosebný sten o další slova vířící kolem jejího ucha. Vzpamatovala se a odhodlaně řekla: ,,Vám též." Protáhla se kolem něj a došla k posteli. Sundala si hábit, vyzula si boty a zůstala jen v halence, sukni a podkolenkách.
,,To je celé?" zvedl jedno obočí. ,,Musíte se snažit víc, pokud chcete vyhrát." Hermiona se otočila jeho směrem. Severus stále postával u stolu a jen ji pozoroval.
,,Teprve jsem začala," ušklíbla se Hermiona a začala si rozepínat halenku.