Draco se v polospánku zavrtěl a zvedl koutky v úsměvu, když na zádech ucítil teplo druhého těla a nosem nasál Harryho osobitou vůni. Zbožňoval, když se k němu mohl přitulit a nechat se objímat. Příjemně ho překvapilo, že se vedle něj probudil, ačkoliv spolu neusínali. „Už jsi doma," potěšeně zamumlal, aniž by otevřel oči a přitiskl se k jeho hrudi blíž.

„Promiň, že jsem včera nedorazil," omlouval se Harry tiše někam do jeho krku. „Byl jsem strašně unavenej a úplně jsem u táty odpadl. Říkal, že ti pošle sovu..."

„Poslal," odsouhlasil mu Draco. „Musím říct, že když jsem viděl jeho podpis na obálce, pěkně jsem se vyděsil." Vyhledal jeho ruku a přitáhl si ji před ústa, aby mu mohl políbit hřbet dlaně. „Bál jsem se, že se ti něco stalo a že jsi u Munga nebo tak něco. Ulevilo se mi, že se nestalo nic tak strašnýho."

„Myslím, že to by přišel osobně anebo by pro tebe někoho poslal," podotkl Harry a políbil ho na krk. Sledoval, jak se Draco pod tím letmým dotekem otřásl a na krku se mu napřímily jemné chloupky. Věděl, že má toto místo velmi citlivé a neodolal, aby mu ho nepolíbil znovu. Z Draca vyšel potěšený vzdech a natočil hlavu, aby mu umožnil lepší přístup. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."

„Nic se neděje," odpověděl Draco a otočil se na záda. Vnořil se do smaragdové zeleně Harryho očí a zastrčil mu pramen vlasů, které mu spadaly podél tváře jako černý vodopád, za ucho. Zvedl se na lokti, natáhl se, aby ho letmo políbil a pak se vyprostil z jeho objetí, aby se mohl vzdálit do koupelny.

„Nebuď tam dlouho," upozornil ho Harry, který se pohodlně rozvalil v polštářích a překřížil si nohy v kotnících. V tuto chvíli mu bylo dobře, jako už dlouho ne. Začínal pomalu věřit, že by svou rozpolcenost opravdu mohl překonat a vrátit jejich vztah do předchozích kolejí. „Mám tu pro tebe připravenou snídani do postele, a pokud nehejbneš kostrou, tak ti to vystydne anebo to sním sám."

„Hm, tak to abych si pospíšil," zasmál se Draco a zmizel v koupelně. Přemýšlel o tom, že si dá sprchu, ale představa lákavé snídaně, nadto s Harrym po boku, ho nakonec přesvědčila, že sprcha může počkat, proto si jen vyčistil zuby a odskočil na toaletu, aby se rychle vrátil a posadil se ke svému snoubenci, kterému se konečně odvážil dát i pořádný polibek. „Co dělal Severus v Americe?" zajímal se a sáhl pro míchaná vajíčka na tác, který zatím Harry položil do postele.

„Prej byl navštívit nějakýho známýho ze školy." Zkřivil čelo soustředěním. „Říkal mi i jméno, ale slyšel jsem ho poprvý a nemyslím si, že by mi o něm někdy něco povídal. Nějaký Josh nebo tak nějak." Pokrčil ramena. „Nepamatuju si to."

„Třeba ve skutečnosti za žádným kámošem nebyl a našel si tam nějakou ženskou," navrhl Draco s potutelným úsměvem poté, co dožvýkal.

„Jo, ten určitě," zasmál se, ale u srdce ho píchlo. „To by máma musela vstát z mrtvých, aby byl ochotnej s nějakou ženskou trávit čas."

„Aby ses nedivil," poznamenal tiše a napil se pomerančového džusu. „Nikdy nevíš."

„No, pokud je Josh ve skutečnosti Jessica, tím líp." Rychle přemýšlel, jak by změnil téma hovoru, neboť začínal sklouzávat směrem, kterým ho vést nechtěl. „Poslyš, něco mě napadlo."

„Hm?" Vyklenul obočí v otázce.

„Co kdybychom si udělali výlet do mudlovskýho Londýna a zašli se pobavit? Ron tuhle básnil o nějakých motokárách, prej je to podobný, jako když jezdíš v autě, ale nepotřebuješ mít na to řidičák a trasu určujou pneumatiky." Usmál se tak, až mu oči zajiskřily a Draco se nad tím návrhem zamyslel.

„Dokážeš si představit ty titulky, jestli tam bude někdo od novin?" pronesl zamyšleně a nabral si na vidličku další sousto. „Může vůbec mluvčí ministra kouzel dělat takové -"

„Jako máš na mysli, jestli se může mluvčí ministra kouzel bavit?" skočil mu Harry do řeči. „Pokud ne, možná by měl uvažovat o změně zaměstnání, jinak z něj bude za pár let pěknej suchar a rok na to umře na uschnutí." Ani netušil proč, ale ten nápad ho nadchl. Zdálo se mu, že v poslední době řešili příliš mnoho dospělých věcí a vůbec neměli čas na zábavu. Zároveň doufal, že ho to odvede od neodbytných myšlenek, které mu nedaly pokoj a ač se je sebevíc snažil potlačit, pořád mu útočily na okraj vědomí. „No tak, Draco," zahučel a hravě do něj drcl ramenem, „nebuď labuť a pojď. Vezmeme si mudlovský hadry a nikdo nás nepozná."

„Tak... dobře," souhlasil nakonec a usmál se jeho nadšenému výrazu. Copak by mu mohl něco odepřít, když má konečně dobrou náladu?