Harry nemusel čekat dlouho, než ze sebe Lucius s nonšalancí sobě vlastní sundal oblečení a připojil se k němu. Se smíchem ho pocákal a rychle uskočil, aby uplaval dříve, než by si vysloužil plácnutí po zadku nebo stáhnutí pod vodu, ačkoliv druhou možnost by Lucius zřejmě nevyužil a ta první by mu nepřekážela. Ale měl hravou náladu, chtěl se bavit a provokovat ho, už jen proto, aby ho uvolnil.

Bylo mu jasné, že to pro něj nemohlo být nic lehkého. Dokázal si představit, že nad tím skutečně přemýšlel dlouho a nedivil se mu. Toto nebyla ukázka spontánnosti, toto byl nejvyšší projev důvěry, který by od něj mohl dostat, a nesmírně si jej vážil. Už jen to, že o výměně rolí uvažoval a byl ochoten k ní svolit, jej hřálo na srdci, a stačilo by mu to. Ale lhal by, kdyby tvrdil, že ho nezachvátila tužba to vyzkoušet.

Zastavil se v místě, kde mu jemné vlny dosahovaly sotva po hrudník a počkal, až k němu Lucius doplave. Bylo příjemné, že se vstup do moře svažoval postupně, takže i poměrně daleko od břehu ještě stále nemuseli šlapat vodu. Skočil k němu, nohy mu obmotal kolem pasu, ruce kolem krku a okamžitě se mu přisál na ústa. Potěšeně zabručel, cítě, jak ho Lucius jednou rukou chytil pod zadkem a druhou přidržuje na kříži.

„Jsi slanej," odfrkl a ušklíbl se.

Lucius pobaveně povytáhl obočí. „Skutečně? Domníval jsem se, že to je pouze tvůj nedostatek," odpověděl naprosto vážně. „Zřejmě jsem se mýlil." Teatrálně si povzdechl. „A já celý život věřil tomu, že jsem naprosto dokonalý. Jaká hrůza, že moře odkrylo mou chybu."

„Možná bychom na to moře mohli vrhnout kletbu Imperius. Třeba bysme ho donutili se osladit a ty bys mohl bejt zase dokonalej Malfoy," zauvažoval Harry se smíchem.

„Obávám se, že kdybych měl zaklít každou kapku vody, nejspíš bych tím strávil zbytek života a stále bych to nestihl všechno." Přiblížil obličej k Harrymu, přitáhl si ho blíž. „Budeš se muset smířit s tím, že má tvůj budoucí manžel jednu drobnou a nepodstatnou chybičku." Oči mu zasvítily nevinností. „Dokážeš s tím žít?"

Harry si jednou rukou poklepal na spodní ret a předstíral, že o tom velmi usilovně přemýšlí, než suše odpověděl: „Myslíš, jestli zvládnu jednoho namyšlenýho snoba?" Lucius se nadechl k odpovědi, zamračil se a mimovolně zaťal nehty do Harryho kůže, ale ten pokračoval. „Nemohl bych bez něj žít," zašeptal, že přes šumění moře nebyl téměř slyšet, a políbil ho znovu. „Už bych to znovu nedokázal," přiznal zastřeně, zatímco svými rty klouzal po jeho ústech a rukama bloudil, kam dosáhl.

„Ani já ne," zamumlal, omluvně pohladil místo, v němž zanechal rudé škrábance a naprosto zapomněl, že chtěl Harryho za toho namyšleného snoba shodit do vln.

Místo toho vklouzl jazykem do tepla jeho úst, zlehka si ho přidržoval u sebe a prsty mu prozkoumával mokrou pokožku, která se v zapadajícím slunci leskla jako tekutý bronz, na němž zářily křišťálově průzračné kapky vody. Připadal mu snad ještě krásnější než dřív, i když se mu vlasy lepily přes obličej a prožité starosti se mu odrazily ve tváři. Náhle vypadal mnohem dospěleji, oči působily dojmem, jako by patřily člověku o mnoho let staršímu. Věděl, že mu to způsobil on sám a věděl, že už to nedokáže odčinit. Mohl jen doufat, že svými skutky napomůže tomu, aby se mladík už dále netrápil. Přesto si nemohl pomoci, ta změna ho dělala ještě přitažlivějšího.

Zmateně nakrčil obočí, když Harry z ničeho nic ukončil polibek, odskočil od něj a obeplaval ho. Vzápětí ho měl přilepeného na zádech. Vzdychl pod nenechavými doteky, kterými ho laskal po hrudi, a pod polibky, jimiž ho dráždil na ramenou. Ztuhl, cítě na svém pozadí znatelnou erekci, avšak ne na dlouho. Přece se rozhodl. Vědomě se uvolnil, zavřel oči, sáhl za sebe, přitáhl si jej těsněji. Hodlal mu dát najevo, že své rozhodnuté nemíní vzít zpět. Chtěl to udělat především pro něj, ale taktéž se mu podvědomím prohnala překvapivá myšlenka, jež mu zahýbala svým dosavadním životem jako uragán – byl zvědavý. Najednou skutečně zatoužil zažít na vlastní kůži to, co on dělal svým milencům.

Ta idea ho mírně vyděsila, zakolísal, možná mu vlna podmetla nohy. Nebyl si jist, když o vteřinu později oba prskali vodu a sbírali se z písčitého dna, rozhodnuti vylézt z vody ven. Uchopil nabízenou dlaň rozesmátého mladíka, nechal se odvést k dece. Harry zakouzlil sérii zaklínadel, jež je osušila a zbavila slané příchuti. Byl tak sebejistý, když k němu přikročil, že z něj dokázal pouhým pohledem shodit i poslední záchvěvy obav. Věřil mu.