Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

31 - Parchant, nebo anděl?

Ani nevěděl, co ho přimělo zaklepat na známé dveře domu, který by se zdál stejně sešlý jako ostatní domy, pokud by okolo procházel mudla. Ve chvíli, kdy se na něj zaměřil kouzelník, zašlá okna se vyjasnila, zablácená fasáda získala dojem prvního nátěru, rezavá klika svítila novou mosazí. Klepadlo z téhož materiálu mělo tvar hadí hlavy, v níž byl zasazen široký kruh, a tím Draco vyloudil dunivý zvuk, jenž se táhl do vnitřku budovy.

Jemný vánek si pohrával s jeho vlasy a způsoboval mu husí kůži na odhalených předloktích, ačkoliv bylo léto stále v plném proudu a sužovalo místní obyvatele neskutečným vedrem. Události minulých dnů, a především toho dnešního, ho však přiměly třást se. Cítil se osamělejší víc než dříve, snad proto vyrazil za jediným člověkem, který mu nabídl pomoc. Na chvíli zauvažoval, že by se mohl zastavit za Zabinim, ale neviděli se dlouho, navíc Blaise nebyl seznámen s jeho aktuální situací, a jemu se nechtělo vše vysvětlovat.

Všechno se mu sevřelo, když mu dveře neotevřel Jimmy, ale mladý muž s pískovými vlasy. Draco ho rychlým zrakem zhodnotil jako velmi pěkného a v hrudi pocítil zvláštní bolest. Měl si to uvědomit. Byl víkend, proč by měl předpokládat, že by jeho kolega zůstával doma sám? Věděl, jakou má povahu, Jimmy se tím netajil, ale proč se ho to tak dotklo?

„Přejete si?" zeptal se muž a s nakloněnou hlavou ke straně zapíchl do Draca svůj hnědooký pohled.

„Promiňte, chtěl jsem mluvit s Jimmym," zamumlal tiše a potřásl hlavou. „Netušil jsem, že má společnost. Nebudu rušit." Otáčel se, aby mohl odejít, ale muž ho zarazil.

„Počkejte." Obrátil se do chodby za sebou. „Brácho, máš tady návštěvu!" křikl a znovu se zadíval na mladíka před sebou. „Pojďte dál," řekl s úsměvem a ustoupil, aby mohl Draco vejít, ten však váhal. Sice ho oslovení trochu uklidnilo, ale přesto se dovnitř nehrnul. Nevzpomínal si, že by Jimmy někdy mluvil o tom, že má bratra a nechtěl se ocitnout v trapnější situaci, než jaká byla teď.

„Já -"

„Draco, co tady děláš? U Merlina, ty se tváříš," zahučel Jimmy, který seběhl schody a připojil se k nim. Zamračil se na druhého muže. „Danieli, cos mu provedl? Proč jsi ho vyděsil?"

„Já nic," bránil se s pokrčením ramen. „Zval jsem ho dovnitř, ale asi jsem ho překvapil." Překřížil si ruce na hrudi. „Že tys mu o mně neřekl?" Obrátil se zpět na Draca a široce se na něj usmál, zatímco Jimmy si frustrovaně zabořil ruce do rozpuštěných vlasů. „Pojďte, nebudete stát mezi dveřmi. Omluvte mého bratra, občas zapomíná na důležité věci."

„Sklapni," zavrčel Jimmy, natáhl se a chytil Draca za ruku, aby ho protáhl dovnitř. „Daniel si myslí, kdovíjak není vtipný." Teatrálně protočil oči, na což se druhý muž zasmál zvonivým smíchem a šel za nimi chodbou pokrytou tmavě zeleným kobercem, než zmizel po schodech do hořejšího patra.

Draco se cítil zmateně, ale neprotestoval, nechal se odtáhnout do obývacího pokoje a usadit na světlou koženou sedačku. Vytáhl z kapsy cestovní knihu, odpověď na zaslanou otázku v ní nenašel a se zklamáním ji opět zavřel. Povzdechl si a neubránil se nervozitě, když se znovu ocitl na známém místě. Zavřenými okny sem neprošel ani závan horkého vzduchu, panoval zde příjemný chládek a on se opět mimovolně otřásl chladem, a sroloval rukávy košile k zápěstí, načež je hůlkou jednoduchým kouzlem vyrovnal.

Obývací pokoj byl zařízen střízlivě ve světlých tónech, na zdech visely abstraktní obrazy a černá přeplněná knihovna ostře kontrastovala s ostatním nábytkem. V krbu hořel oheň, ale jeho plameny nehřály, jen zútulňovaly celou místnost. Draco očima mapoval sedačku, křesla, psací stůl a parapety u okna, a s uzarděním si uvědomil, že ta místa zná tak dokonale jen díky jejich dřívějšímu vztahu s výhodami. Pomyslel si, že zřejmě v celém domě není jediné místo, kde by se spolu nemilovali.

Zavrtěl hlavou, vytěsnil nežádoucí myšlenky a trhl sebou, když na stolek před něj přistál tác s horkým čajem a sušenkami.

„Promiň za bráchu," omlouval se Jimmy, nalévaje do dvou hrnků nápoj. „Je tu jen na pár dní, dostal volno. Dělá v Rumunsku stejně jako Weasleyho bratr Charlie. Dlouho jsme se neviděli," vysvětlil, podal Dracovi hrnek do třesoucích se rukou a posadil se vedle něj. „Nebude nás otravovat."

„Nevypadá jako krotitel draků," zamumlal tiše.

„Hlídá si tvářičku," zkonstatoval. „Bojí se, že by s jizvou přes půl obličeje žádnou ženskou nenašel, tak si dává pozor. Se zbytkem těla už takové štěstí nemá, jednou dostal tlapou od naštvané dračice a má jizvy od drápů přes celá záda." Zlehka se ušklíbl a zabořil se do koženého čalounění. „Ale kvůli němu jsi nepřišel. Co se stalo? Vypadáš, jako kdybys viděl oživlou mrtvolu." Natáhl se a přejel konečky prstů po uvolněném pramenu blonďatých vlasů, než jej něžně vrátil Dracovi za ucho. „Nebo jsem ti snad chyběl?"

„Možná od obojího trochu," připustil. Položil horký hrnek na stůl a zády se opřel o opěradlo, zíraje do uklidňujících plamenů. Jimmy měl dovolenou, neviděli se od té doby, kdy od něj odešel, a on si uvědomil, že mu jejich pošťuchování v práci chybělo. Propletl prsty svých dlaní v klíně a povzdechl si. „Promiň, že jsem tě takhle přepadl."

„Co ti Snape provedl?" zeptal se bez obalu.

„Co by," zahučel. „Podvedl jsem ho s tebou, tak udělal to, co se dalo čekat. Rozešel se se mnou."

„Proč jsi to nezakecal?" zeptal se ohromeně. „V těch novinách byla jen pusa, mohls to svést na to, že jsem byl opilý a že jsi mě pak odstrčil."

„A není to jedno?" šeptl a s mrknutím se po bledé líci svezla jedna slaná kapka. Jimmy se na pohovce posunul, objal jej okolo ramen a Draco se vděčně opřel. Zdálo se mu komické, že zrovna on mu nabízí rameno na vyplakání, když kvůli němu o Harryho přišel. Ne, kvůli němu ne, opravil se v duchu. Pokazil to sám. Otec mu to během jejich dlouhého rozhovoru nepříliš jemně zdůraznil a Draco věděl, že má pravdu. Nemělo smysl kvůli tomu zavírat oči před svým selháním.

„Tak povídej," vybídl ho jemně, hladě jeho paži svými prsty.

Dracovi bleskla v hlavě jeho nezodpovězená otázka v cestovní knize a mimovolně zaťal čelist. Bolelo to říci nahlas, ale zřejmě k tomu mělo dojít. „Nejspíš jsi měl v něčem pravdu," přiznal neochotně.

„V čem?" zeptal se a dvěma prsty mu jemně zvedl bradu, aby se mohl svým pohledem vpít do stříbřitých duhovek.

„S Harrym a mým otcem. On... žije," vydechl, hledě do uklidňující čokoládové hnědi, v níž se odrážely plameny krbu.

„To je přece skvělá zpráva, ne?" odtušil tiše. Palcem obkresloval okraj jeho spodního rtu a Draco cítil, jak se mu z toho místa rozbíhá mravenčení do zbytku těla. „Chyběl ti."

„To jo," přitakal. „Ale..."

„Ale chce si vzít zpátky tvou lovnou kořist," řekl pobaveně.

„Máš opravdu skvělý přirovnání," zavrčel ironicky Draco a vyškubl se z jeho ruky, oční kontakt ale nepřerušil.

„Jo, já vím." Uchechtl se, a pak svůj úsměv zmírnil a prodchnul ho upřímností. „No, já jsem pořád tady."

„Jo, jenže problém je, že stejně jako jsi tu pro mě, tak jsi tady i pro dalších... kolik jich je, Jimmy?" poznamenal unaveně.

Pokrčil ramena. „Nikdo."

Draco na něj vrhl pohled s vytaženým obočím. „Nikdo, jo? To ti mám věřit?"

„Nikdo mě nezaujal tak jako ty," řekl narovinu a zdvihl koutek v pokřiveném úsměvu. „Posledního půl roku jen čekám, kdy si mě konečně všimneš." Naklonil se k němu blíž, až se rty dotýkal jeho ucha. „Možná bych měl Snapeovi poděkovat, protože nebýt jeho, tak bych čekal další rok nebo dva, než by sis konečně uvědomil, že ho nemiluješ."

„Jsi parchant, Jimmy," utrousil, ale ruka mu mimovolně vystřelila nahoru, aby ji obtočil okolo jeho krku.

„Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem anděl," řekl s úsměvem.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro