Dalšího pondělí se už kolem oběda začali toulat hradem fanoušci obou týmů. Převážně Mrzimoru, protože podle toho co se říkalo měli letos velmi silnou sestavu a Zmijozel za každou cenu nechtěl fandit Nebelvíru, což bylo u nich více než pochopitelné.

 Zápas se konal ve tři hodiny odpolene a tak většině starší části obyvatelů hradu odpadlo odpolední vyučování. Mezi nimi byli i Josephine s Thomasem a tak spolu byli v pokoji Pobertů, kde táké bydlel.

 O půl třetí se Josephine už vydala z nebelvírské věže směrem na famfrpálové hřiště. Za sebou táhla hodně těžký transparent (Nebelvír do toho, Mrzimor, prohraje!).

 Když ho konečně do táhla na tribuny, bylo za pět minut tři a většina nebelvírské tribuny byla zaplněna, protože si nikdo nemůže nechat ujít první zápas v sezóně.

 ,,Sakra, Thomasi, kde jsi?" zařvala už naštvaně na tribunu.

 ,,Tady," ozval se pobavený hlas v zadní části tribuny.

 ,,Co kdybys mi pomohl s tím transparentem?!" několik lidí se pobaveně uculilo a Thomas se "namáhavě" zvedl a došel k ní.

 Lehce zvedl stočený transparent do vzduchu a odnesl ho tam, kde jim zabral místo. Roztočil ho a zvedl jednu jeho část do vzduchu a začal s ním třepat. Josephine ho napodobila a rozsesmála se nad Thomasovou vážností.

 ,,Vítám Vás na letoším prvním famfrpálovém utkání! Tentokrát hraje Nebelvír a Mrzimor, který - pokud jsem tedy dobře slyšel - má prý velice silný tým! Uvidíme jak to celé dopadne, fanoušci!" ozval se z megafonu hlas nadšeného havraspárského komentátora.

 Na famfrpálové hřiště přišla Madame Hoochová, aby zahájila hru.

 Oba dva kapitáni (James a Sam Massey) si podali ruce.

 ,,Čekám od Vás férovou hru!" zavelela Madame Hoochová a oba vyletěli do vzduchu.

 ,,Až zapíská-" dál to neslyšela protože ji přerušil Thomas: ,,Příští rok bys mohla zkusit konkurz, hraješ dobře,"

 Josephine nad tím zakroutila hlavou a zasmála se.

 Prvních deset minut se nic zásádního nedělo až na to, že Mrzimor silně vedl o padesát bodů.

 ,,U Merlina, zlatonka!" zatajila dech Josephine, když uviděla třpytivou zlatonku pár metrů od Jamese.

 Pak to zpozoroval James a komentátor.

 ,,Potter zřejmě zahléd zlatonku!" celá škola zaměřila pohled na Jamese, který se řítil dolů.

 ,,Dělej Jamesi, to zvládneš!" zařvala hlasitě Josephine, když se řítil dolů.

 James už natahoval ruku, ale bohužel, mrzimorský chytač měl rychlejší koště a tak ho hravě předehnal.

 Všechno se stalo ve zlomku sekundy: James natahoval ruku, zlatonku měl už od konečků prstů pár centimetrů, ale mrzimorský chytač Andrew Stephens se vyšvihnul na koště, natáhl ruku a Jamesovi před obličejem chytl zlatonku a sevřel ji v dlani.

 ,,Nee!" vydala ze sebe Josephine.

 Viděla jak se v prvních sekundách z toho James nemohl vzpamatovat a pak nahlas zaklel a sletěl dolů.

 Celý mrzimorský tým se seběhl a objal se.

 Josephine doběhla na hřiště mezi prvními a pevně objala zničeného Jamese.

 ,,Měl jsem to kousek..."

 ,,Chápu tě," přikývla Josephine. ,,Stejně vyhrajete pohár, slibuju," usmála se.