17.7.1978

 Na okenní parapet dosedla malá sovička a zobákem klepala do okenice. Josephine se na ni překvapeně podívala, ale dřív, než se stihla zvednout, Remus ji předběhl a vzal oba dopisy, které jim donesla.

,,I když jsem těhotná, musím něco dělat," propálila ho pohledem, protože už nedokázala vydržet, jak moc ji poslední týdny ochraňoval. 

,,Ráno sis stěžovala, že tě začíná bolet břicho. Nechci, aby ses namáhala." řekl jí v klidu a roztrhl první obálku.

Joseph, Náměsíčníku,

Jak se máte? Nějaké novinky ohledně vašeho dítka? S Lily se učíme na bystrozorské zkoušky, ale slibujeme, že přijdeme co nejdřív!

Napište co nejdříve,

váš James, Jamie, nejlepší brácha, nejlepší chytač nebo Dvanácterák.

Joseph protočila oči a dojedla poslední kousek své snídaně. Pak se rychle chytila za břicho a zasténala. Zase jí začalo bolet břicho. 

Remus se na ni vyděšeně podíval, když uviděl její výraz plný bolesti. ,,Pro Merlina! Co se děje?" Jeho hnědovláska se mračila a držela za břicho.

,,Nic, nic," ujišťovala jeho i sebe. ,,Jen si myslím, že začínám rodit," řekla s velkou dávkou ironie. Remus to ignoroval a okamžitě se zvedl.

,,Kde máš tašku?" zněl pomalu hystericky a začal pobíhat po kuchyni.

,,Klid," snažila se ho uklidnit, pořád se zatnutými zuby, aby nevykřikla bolestí. ,,Jsi vystresovanější, než já... je v pokoji."

Remus zaběhl pro tašku a chytl Josephine za ruku. ,,To zvládneš," ujišťoval ji a ona se znovu chytila s výkřikem za břicho.

Přemístil se s ní před nemocnici Sv. Munga, kde měla brzo pracovat, přistoupil k figuríně a sdělil jí důvod toho, proč přišli. Kdyby nebyli blízko figuríny, ani by nepoznali, že přikývla. Prošli vchodem a pokračovali dlouhou chodbou, kde na židlích seděli čarodějové s různými druhy nemocí.

Josephine rychle sdělila čarohostesce, proč jsou zde a ta přivolala lékokouzelnici. A o několik minut později už byla v pokoji na lehátku a zrychleně dýchala. Vedle ní seděl Remus, který byl bledý jako za úplňku, držel pevně za ruku a nepustil ji. 

Následujících pár hodin se Josephine snažila vydržet tu nesmírnou bolest a drtila Remusovu ruku, který občas bolestně sykl, ale nedovolil si nic říct, když Josephine snášela mnohonásobně větší bolest, než on.

Josephine konečně naposledy zatlačila a lékokouzelnice se usmála. ,,Je to holčička! Jak ji pojmenujete?"

Josephine neměla sílu promluvit, takže se ozval Remus. ,,Aylin Josephine Lupinová." Dohodli se, že bude mít pro jistotu Remusovo příjmení.

,,Otec a matka?" vyptávala se dál lékokouzelnice.

,,Remus Lupin a Josephine Potterová."

Nad tím lékokouzelnice trochu pozvedla obočí, protože si myslela svoje o nemanželských dětech, a vše zapsala na papír. Druhá lékokouzelnice mezitím obstarala malou Aylin a nakonec ji zabalila do dečky, aby si ji mohla Josephine poprvé pochovat.

Hned, jak Josephine zahlédla její malé miminko, její vyčerpaný obličej nahradil ten nesmírně šťastný.   ,,Ta je roztomilá," rozplývala se Josephine se slzami v očích a ukazovala ji Remusovi, kterému stejně jako jí hrál na tváři šťastný výraz.

,,Koukni, má tmavé vlásky," usmál se Remus. Na hlavičce měla pár hnědých vlásků a měla tmavější modré oči, což znamenalo, že bude mít v budoucnu tmavé oči.

,,Teda, dalšího sourozence nebudeš mít hnedka," uchechtla se slabě Josephine. ,,Dala jsi mi zabrat."

xxx

,,Jak se má moje kmotřenka?" ozval se pokojem hlas Jamese Pottera a hledal malé miminko, které mělo být jeho kmotřencem.

,,Teď spí," oznámila mu Josephine a zůstala ležet na své posteli. Měla pár hodin po porodu a už měla na sobě nemocniční oblečení. Mezitím se prospala a stihla poprvé nakojit Aylin.

Podala mu zabalenou Aylin a James ji skoro otcovsky držel v rukou. ,,Ta je krásná." usmál se a začal s ní jemně pohupovat.

,,Remus mi šel pro pár věcí domů. Taky musel skočit pro peníze do banky."

James se na ni nechápavě podíval a ona pokračovala: ,,Musíme podplatit lékokouzelnici, aby to bylo utajené - přece jen, i tady pracují Smrtijedi." dodala potichu a James chápavě přikývl.

Podal jí zpátky Aylin a rozrazily se dveře do pokoje. Stáli tam Sirius, Thomas, Gabrielle, Lily, Marlene i Peter a vešli dovnitř.

,,Hned, jak si mi řekla, žes porodila, vzala jsem všechny," vysvětlila jí Gabrielle a podívala se na uzlíček, který Josephine držela v rukou.

Všichni si ji postupně pochovali a hrál jim na tváři úsměv. V posledních měsících to byla jedna z nejhezčích věcí, která se mohla udát.

,,Tak co," ušklíbla se Gabrielle na Thomase. ,,Taky si dáme?"

,,Nechceš ještě počkat?" podíval se na ni trochu vyděšeně, když viděl jak je jeho nejlepší kamarádka vyčerpaná.

,,Jinak bych prosila, abyste se o Aylin zmiňovali jen ve Fénixově řádě." podívala se na ně Josephine důležitě.  ,,Vy-víte-proč."