30.6.1978

,,Sakra, nemůžu uvěřit, že je konec." řekla to, co měli na mysli všichni ostatní. ,,Že je to dneska naposledy, co vidíme tento hrad." 

,,To asi nikdo," ujistil ji Thomas a objal ji kolem ramen. 

,,Aspoň, že se nám povedl žert včera." uculila se na něj spokojeně. ,,Krásný konec roku."

,,S tím tvým břichem můžeme být rádi, že ses dovalila do Velké síně," uchechtl se a úspěšně ignoroval její naštvaný pohled. 

,,Jdu si dobalit." zvedla se, aby nemusela poslouchat jeho narážky. Co kdyby si sám zkusil jaké to je být těhotná?

Její plány přerušil pisklavý hlásek jednoho prváka, který k nim přiběhl. ,,Celý sedmý ročník Nebelvíru do ředitelny!" 

,,Změna plánu," zasmál se jí Thomas a pomohl jí do schodů.

,,Ty schody mě zabijou," sípala naštvaně. ,,Kdybych nebyla těhotná, tak bych díky famfrpálovým tréninkům to vyběhla za dvě minuty."

,,A já bych ti nemusel pomáhat udržet rovnováhu," řekl Thomas. ,,Kde je vůbec otec tvého děťátka?" zasmál se.

,,Otec mého děťátka se stará o mé dva bratry a pomáhá jim dobalovat," řekla udýchaně.

Ještě chvilku šli a pak se zastavili u chrliče, kterému Josephine sdělila heslo a vystoupali nahoru ke dveřím. Nahoře už všichni ostatní seděli: Gabrielle, Elizabeth, Marlene, Lily, James, Remus, Sirius i Peter. Josephine se posadila do křesla a Thomas dosedl vedle ní.

,,Jakpak vám dopadly zkoušky?" zeptal se Brumbál řečnicky, ale všichni věděli, že tady nejsou kvůli tomuto. Lily jako jediná odpověděla a Brumbál pokračoval: ,,Jistě si pamatujete, jak jsem se vás v lednu ptal, zda byste nechtěli vstoupit do Fénixova řádu. Řekl jsem vám, že máte na rozmyšlenou do konce školního roku. Přidali byste se tedy?"

Jako první se souhlasně ozvala Josephine. Ostatní vzdali to, aby ji přemluvili, takže se pouze dohodli na tom, že nebude chodit na nějaké hlídky či s nimi zbytečně bojovat. 

Nakonec všichni do jednoho (i ustrašený Peter) přikývli a Brumbál se na ně potěšeně usmál. ,,Pošlu vám sovu během prvního týdne. Bonbóny?" nabídl všem. Kluci si jich pár vzali a Josephine mávla rukou. Držela v ní pár malinových.

,,To je dobrý," usmála se. ,,Mám svoje."

xxx

Vlak zapískal a Josephine ze sebe vydala dlouhý bolestný sten. ,,Já nechci odjet!" zafňukala a naposledy se ohlédla na hrad. 

Sirius líbl svoji přítelkyni Marlene do vlasů a strkal ji do vlaku. Dali se dohromady asi před měsícem a nikdo tomu nemohl uvěřit - Sirius a měl přítelkyni?

Remus pomohl Josephine do vlaku a rychle se prodrali do kupé, ve kterém seděli Thomas s Gabrielle.

,,Bradavice jsou úžasné." zasnila se Josephine. ,,Přísahejte, že si uděláte děti co nejdřív, aby spolu mohli společně chodit do školy."

Thomas se pobaveně uculil a políbil Gabrielle.

,,Vemte si, že vlastně všichni jsme rodina," začal James a vlak se rozjel. Všichni se zadívali na hrad, který postupně zmizel v dáli. ,,Já si vezmu Lily, Josephine Remuse," při tom zmínění Lily zrudla a Josephine se uculila na Remuse, který seděl vedle ní. ,,Thomas si vezme Gabrielle, která je moje sestřenice a Sirius si vezme Marlene, a protože je jako můj bratr, tak budeme všichni jedna šťastná rodinka."

,,To by bylo úžasné," usmála se Lily.

,,Máme tu menší zádrhel..." začala Josephine a nechala to doznít do prázdna, ale slova se ujal Sirius. 

,,Válka."

xxx

Vlak s cuknutím zastavil. Všichni se začali hrnout ven a nebelvírští sedmáci nebyli výjimkou. Josephine se namáhavě vybelhala na přeplněné nástupiště. Její instinkt byl, aby se okamžitě rozhlédla, kde jsou její rodiče. Místo láskyplného objetí jí píchlo u srdce, stejně jako Jamese.

Lily se rozběhla ke svým rodičům, Emily a Andrewovi Evansovými, a láskyplně je objala. Hned nato jim představila Jamese.

Remus došel pro jeho a Josephiiny kufry a pohledem hledal své rodiče. Josephine se mezitím bavila se Siriusem a Marlene. 

,,Můžeme?" pobídl ji Remus a podal jí kufr. Josephine pozdravila Lupinovi a prohodila s nimi pár vět, přičemž slíbili, že co nejdříve přijedou na návštěvu a pak se podívat i na malé, co se má narodit do měsíce.

,,Jdu se rozloučit s Jamesem," informovala Remuse a šla pár metrů k Evansovým, kde stál i James.

,,Jamie," oslovila ho. ,,My už jdeme," kývla hlavou k Remusovi. James ji jemně objal a usmál se. 

,,Je to fajn, že budeme bydlet tak blízko sebe."

,,Jo, tak jsem to zamýšlela. Nedokázala bych tě opustit."

xxx

Remus se nejdříve přemístil s kufry a pak s Josephine, která nevěděla jestli by se v tomto stavu dokázala dobře přemístit. Před nimi stál ani ne moc velký, ani ne moc malý červený domek v Godrikově dole.

Po pohřbu za Josephine a Jamesem přišel právník a vyřešil závěť. Dohodli se, že James dostane čtvrtinu peněz a domek po Potterových, protože Josephine by tam nevydržela bydlet. James naopak, tam bydlet chtěl, aby měl vzpomínku na rodiče. Josephine zase dostala zbylé peníze. 

,,Je tam Fideliovo zaklínadlo?" ujistila se Josephine a ohlédla se okolo sebe.

,,Ano, minulý víkend jsem tu byl s Brumbálem, zařizovali jsme to tady." přikývl. Vzal do ruky kufry a vydali se po kamenné cestičce ke dveřím jejich nového domu.

  Josephine odemčela a rychle vešla do předsíně, pustila svou kočku Tally na zem a nechala ji prozkoumávat jejich nový domov. Remus opřel kufry o zeď a usmál se na Josephine. ,,Před dvěma lety, bych neuvěřil, že se tohle stane..." 

,,A Merlin-ví-co bude za další dva."