5.4.1978

 Překvapeně před sebou držela dopis od jejích rodičů. Moc často jí ani Jamesovi nechodily, kvůli práci jejich rodičů. Posadila se na postel a rozlepila obálku.

 Naše nejdražší děti,

 Určitě jste slyšeli o tom, jak v jižní Anglii řádí už několik měsíců dračí spalničky. 

 Bohužel, já a váš táta, jsme je chytily také. Jakmile nám naskákaly krvavé boláky, tak jsme odjeli k Mungovi, takže o nás nemusíte mít strach. 

Máme vás rádi a opatrujte se,

 S láskou máma a táta.

 Nebyla schopná nijak zareagovat. Překvapeně na to hleděla a text začaly smáčet její slzy. Dračí spalničky se opravdu špatně léčí a naprostá většina pacientů na nemoc umírají, což Josephine moc dobře věděla.

 Někdo k ní přiběhl a chytil ji pevně za ramena. ,,Pro Merlina, co se stalo?" 

 Dotyčnému předala dopis a lehla si do postele, na které doteď seděla. To, že věděla, jak velká je pravděpodobnost, že zemřou, jí také vůbec nepomáhalo. 

 Gabrielle se také přemáhala, aby si nelehla k ní a nezůstala v posteli do konce svých dnů. Ale musela být silná pro Josephine. Josephiiny rodiče se o ni starali jako o vlastní a Gabrielle je milovala nadevše. Když její rodiče zůstali ve Francii, měla jen je. ,,James to ještě neví, že?" 

 Josephine neměla sílu na to promluvit, tak jen zavrtěla hlavou.

 ,,Já mu to řeknu," ujistila jí a stiskla jí rameno. Nechtěla Josephine přidělávat ještě více starostí, než už měla. Se slzami vešla do pokoje Pobertů a Thomase. Thomas, James a Sirius tam seděli na zemi, hráli karty a udiveně se na ni podívali.

 ,,Jamesi," oslovila ho přímo Gabrielle a podala mu dopis. ,,Euphemie a Fleamont mají dračí spalničky." 

 ,,Ne!" odmítl okamžitě. ,,To není pravda!" Vzal do ruky dopis a přečetl si ho. Pak ho beze slov podal Siriusovi, který je bral jako vlastní rodiče, kteří se k němu tak chovali. ,,Pro Merlina!" zamumlal James znovu a také se mu objevily první slzy. ,,Oni nezemřou," začal se ujišťovat, ale věděl, že to není moc pravděpodobné. ,,Nic se jim nestane, Josephine mi to slíbila!"

 xxx

8.4.1978

Společně seděli v Bradavické kuchyni mezi hromadami učebnic, aby se pořádně připravili na zkoušky. 

,,Sakra, já to fakt nedám!" zamumlal Remus znovu a kousl si do čokolády, kterou mu donesla skřítka Lissy.

,,Remusi," protočila oči Josephine pobaveně, ,,Kolikrát ti mám říkat, že jsi nejchytřejší v ročníku? To stejný s Lily, vážně se nemusíte uč-" Najednou se Josephine zastavila a překvapeně upustila sušenku, kterou měla v ruce. ,,Ono koplo!" zasmála se udiveně na Remuse, který zvedl hlavu od učení. Chvilku nechápal, ale potom se zasmál a položil jí ruku na břicho.

Usmála se na něj a objala ho. Oba měli na tvářích upřímný úsměv a Josephine pronesla své přání: ,,Doufám, že to bude kluk,"

,,Mně je to jedno," usmál se Remus. ,,Doufám, že bude zdravé."

,,Já taky," přikývla Josephine a pohladila si břicho. ,,Jen si představ, co bude vyvádět v Bradavicích..."