23.12.1977

Společně seděli ve stejném kupé ve vlaku do Londýna a nadšeně se bavili. Nemohli se dočkat toho, až dorazí a po několika měsících se uvidí se svou rodinou.

Na otázku, zda se k nim těší, všichni přikývli. Lily byla trochu nervózní, ale James ji okamžitě uklidnil několika vlídnými slovy. ,,A Sirius u vás bydlí, ne?" zeptala se potom. 

,,Um, jo." přikývla Josephine a otočila se na něj. ,,Bohužel. Je to jako další bratr." zasmála se.

,,Chudáku," litovala jí Lily a taky se rozesmála.

Sirius se zakabonil. ,,Hej! Náhodou se musí cítit poctěná mou přítomností!" 

,,Ano, určitě." 

Gabrielle se v ten moment zamračila. ,,Proč vlastně nejede i Peter?" 

,,Říkal, že nějak nemůže," mávl rukou Remus.

,,Mám o něj strach," řekla Josephine. ,,Už s náma vůbec netráví čas."

,,Zrovna o Péťu mít strach nemusíš. Umí si dokonale poradit."

xxx

25.12.1977

,,Josephine, vstávej, jsou Vánoce."

,,Tvoje holka potřebuje ještě spát," zamumlala a přetočila se.

,,Co mám udělat, aby ses vzbudila?"

,,Být zticha?" zamručela.

Remus jí líbl na čelo, ale i tato malá pusa se neobešla bez poznámky Jamese. Josephine se natočila k Remusovi a políbila ho tak moc, jak byla po ránu schopná. 

,,A to ještě nevíš co se tu děje po nocích," uchechtl se další hlas. Sirius.

,,Asi nic, když ji zbouchnul," ušklíbl se James.

,,Kde si nechal Lily, Jamesi?" prskla vytočeně Joseph. Pak se pomalu zvedla a posadila se na okraj postele. Rozespalýma očima se na Jamese naštvaně podívala. ,,A ještě něco mi řekneš a já donutím Lily odejít."

xxx

Pomalu slézala schody v jejich domě. Stále na sobě měla pyžamové kalhoty a vytahané tričko. Na nahou měla bačkory s králíčky, které měla už několik let. ,,Kde jsou Gabi a Thomas?" zeptala se, když se rozhlédla po ostatních v jídelně.

Jídelna měla tmavě zelené stěny a krb, vedle kterého stál stromeček, pod kterým byly dárky.

,,Ještě spí," usmála se Euphemie. 

Josephine se naštvaně podívala na Remuse, který se nevinně culil. ,,Tys mi říkal, ať si pohnu!"

,,Stejně bys musela vstát." pokrčil rameny.

,,To není omluva." řekla naštvaně a přisedla si vedle něj ke stolu. 

Celý zbytek snídaně pokračoval ve veselé náladě. Fleamont dokouzlil vločky, které poletovaly po místnosti a bavili se o tom, jaké byly Vánoce v minulých letech. Euphemie se Jamese a Lily vyptávala, jak se dali dohromady a oni jí to nadšeně vyprávěli. 

Když dojedli, Josephine došlo, že je dokonalá příležitost, aby svým rodičům prozradila, že čeká jejich vnouče. Chytila Remuse za ruku. ,,Mami, tati, je tu něco, co bychom vám chtěli říct..."

 Euphemie se na ni zmateně usmála. ,,Bychom?"

Josephine potichu přikývla a kývla hlavou směrem k Remusovi. ,,Já a Remus."

V místnosti se rozhostilo ticho a jejich přátelé je bedlivě pozorovali. Remus, stejně jako předtím, se ujal slova: ,,Já a Josephine čekáme dítě." 

,,Překvapení!" zasmála se nervózně Josephine.

Euphemie a Fleamont se usmáli, což ani jeden z nich nečekal. ,,Doufám, že jsi šťastná, dítě je to největší štěstí vašeho života." usmála se na ni a pevně ji objala. ,,Ale mohli jste počkat až dokončíte školu," pokárala je s úsměvem.

,,Heh, víš. To jaksi nebyl záměr." vydala ze sebe Josephine zaraženě. Nečekala, že budou tak pozitivně reagovat. Její táta se na ni usmál a řekl jí, že to zvládne.

,,Já to věděla jako první!" pochlubila se Gabrielle.