22.9.1977

Září bylo chladnější než obvykle. Nebo to tak minimálně všichni cítili. Byl cítit strach, který mezi všemi panoval. Mudlorození studenti se báli o své rodiny a měli proč. Každým dnem počet zavražděných rodin stoupal a v Denním věštci zanechali sloupec se jmény mrtvých. A občas za nějaký čas se stalo, že se někdo uprostřed snídaně rozbrečel, když uviděl jména svých příbuzných. 

A od toho se odvíjelo to, že Zmijozel a Nebelvír mělo ten nejhorší vztah snad v celých dějinách Bradavic. 

,,Kdy bude vlastně ten zápas?" 

James se na ni smutně podíval. ,,Čtrnáctého listopadu." Bylo to trochu malicherné, ale chtěl vyhrát pohár, když tu jsou naposledy. Naposled se nebát. 

xxx

1.10.1977

Jako každé ráno Josephine krmila svoji kočku Tally. V pokoji nikdo nebyl, takže si užívala to ticho, když tu nebyla Elizabeth, Marlene ani Lily.

 S Lily... s ní už neměla tak špatný vztah, jako dříve. Chovala se k ní lépe a pokud měla někdy poznámky, nechávala si je většinu času pro sebe. A Jamese... si pomalu pouštěla k tělu, přestože to zamítala, pokud to někdo zmínil. a už nebyla ani taková mrcha. Ke mně se už chovala o hodně líp a Jamese si přece jenom pomalu pouštěla k tělu.

Přestože je ale pravda, že James se choval k ní lépe. Po několika dlouhých rozhovorech, které s Jamesem Josephine o ní vedla, věděl co by dělat měl anebo neměl. Tyto rady mu říkala už merlinvíkolikrát, ale teď začal poslouchat. Nejspíše legendární časy jejich letitého soupeření a štvaní pomalu končily? 

 A v ten moment, kdy už skoro Josephine našla mír v duši, rozrazila dveře Lily. ,,Josephine?" oslovila ji. Vypadala, že neví, co by měla udělat. ,,Co mám dělat?"

 Josephine se na ni nechápavě podívala. Pobídla ji, aby se posadila na její postel a pak se jí zeptala: ,,Co myslíš? Úplně ti nerozumím."

 Lily měla pevně stisknuté rty k sobě a dívala se na ni. ,,James." řekla. ,,Pozval mě... na rande. A taky mi donesl květiny."  

 Na to dočista zapomněla. Její drahý bratr to plánoval týden a byl nervozitou bez sebe. Už nějakou dobu na něj nekřičela, takže si to nechtěl pokazit. ,,Lilie, že ano?"

 Usmála se a opřela si hlavu o rám postele. 

 ,,Co jsi mu odpověděla?"

 Lily se přerývavě nadechla a podívala se z okna na oblohu. ,,Řekla jsem mu... že se poslední dobou nechová jako... debil a je na mě docela milý."

 Josephine měla co dělat, aby se neušklíbla. ,,A to je ano anebo ne?"

 Lily se trochu zkřivil obličej. ,,To je... ano."

xxx

Její výčet zajímavých věcí toho dne neměl ani zdaleka končit Liliiným souhlasem na rande s Jamesem. Ten den se také šlo do Prasinek, což se Josephine trochu divila, že ji James nepozval tam. 

 Sovy normálně přilétaly během snídaně, ne uprostřed poledne, jako se to stalo tento den. Na stůl, blízko místa, kde seděla Gabrielle, přiletěla sova hodně podobná té, kterou měla Josephine. Překvapeně si od ní vzala dopis a sova odletěla pryč. 

 A když dopis otevřela a zčervenaly jí tváře, Josephine došlo, že je dost možné, že s tím má co dělat Thomas. Otočila se na něj. ,,Máš s tím něco v dočinění?"

 Thomas se na ni rádoby překvapeně podíval. ,,V dočinění s čím?" 

 Zas tak dobře, aby ji obalamutil, nehrál. Moc dobře věděla, co k ní cítí. Pořád se na ni díval, letmo se jí dotýkal, kdy jen mohl, a občas objevila nějakou tu básničku o ní. Bylo to sice romantické, to ano, ale byla to její sestřenice... začínala tušit, jak se asi cítí James. 

 Když se Gabrielle zvedla a rozešla se jejich směrem, kývla hlavou jejím směrem. ,,S tímhle."

 Gabrielle se na něj usmála a v ruce držela dopis, který obdržela. ,,Půjdu."

 Po té, co odešla, Josephine se rozesmála. ,,Teď nemůžeš tvrdit, že s tím nemáš co dělat."

 ,,Napsal jsem jí to ve třech jazycích," prozradil jí a pořád se díval jejím směrem. ,,Francouzsky, německy a anglicky."

xxx

,,A co máte v plánu ty a Remus?" zeptala se, protože měla pocit, že pořád mluví jen o sobě.

,,No, pozval mě na rande do Prasinek," usmála se a pokrčila rameny. ,,Co ty, těšíš se?"

Gabrielle se usmála a natočila obličej od ní, aby Josephine neviděla, jak zrudla. Rychle si na sebe navlékla tričko a svetr, které si půjčila od Josephine a ukázala jí, jak vypadá. ,,Jo," řekla co nejklidněji mohla. ,,Docela se těším."

 Pokyvem jí sdělila, že vypadá dobře a pak se jí podívala do očí. ,,Je to... rande?"

 ,,Ano," řekla jí po nějaké chvíli, co se rozmýšlela. ,,Bude to... fajn."

xxx

Thomas nervózně stál u místa, kde se měl setkat s Gabrielle, nervózně podupával svojí nohou do nějakého blíže nespecifikovatelného rytmu a roztřesenou rukou si rychle upravil vlasy. V druhé ruce držel menší kytici růží. ,,Doufám, že to vyjde, Joseph," zamumlal si pro sebe.

 Podíval se po okolí, jestli ji někde nevidí. A když ji zahlédl kousek od něj, málem mu kytice vypadla z rukou. ,,Ahoj!" zamával na ni, aby na sebe upozornil, ale pak hned ruku zase stáhl podél svého těla.  

 Usmála se na něj, když k němu došla a přijala kytici, kterou jí podal. ,,Děkuju moc. Jsou moc krásné."

 Pomalu se rozešli ke Prasinkám a po několika krátkých větách o počasí nebo jiných, podobně zajímavých větách, s ní Thomas odhodlaně spojil ruku. ,,Kam půjdeme? Zvu tě?"

Gabrielle moc dobře věděla, že nemá smysl mu odporovat. Nenechal by se přemluvit. ,,Ke Třem košťatům?"

 A tak se tedy napříč Prasinkami rozešli ke Třem košťatům a vesele si povídali, co ten den zažili. 

 ,,Co si dáte?" Madame Rosmerta se na ně zvědavě podívala. Gabrielle viděla poprvé a Thomas si opravdu moc děvčat nevedl spolu ke Třem košťatům.

Thomas se na Gabrielle podíval, aby si objasnil objednávku. ,,Asi dva máslové ležáky?" Když přikývla, ujistil Rosmertu: ,,Ano, dva ležáky, prosím."

Rosmerta s úsměvem odešla a Gabrielle, aby nemusela přemýšlet o tom, jakou má potřebu se na něj neustále dívat, rychle začala nové téma konverzace. ,,Co bys chtěl dělat až uděláme OVCE?"

Thomas jen ležérně pokrčil rameny. ,,Ještě úplně nevím, snad to během roku zjistím." 

xxx

Po dopití ležáku se vydali ven. Byly asi čtyři hodiny odpoledne a pomalu začínala klesat teplota. Když Thomas zahlédl, jak se otřásla, bezeslovně jí přes záda přehodil její bundu. ,,Děkuju," řekla potichu. 

,,Nechceš si na chvilku sednout?" navrhl a ukázal na lavičku nedaleko. Začínalo kapat, ale oba usuzovali, že za chvíli přestane, stejně jako vždy. 

 Když se usadili, rozpršelo se docela slušně. Gabrielle se uchechtla. ,,Toto jsou ty vaše normální anglické deště?" Ve Francii se tyto přeháňky nestávaly tak často.

 ,,Ano." zasmál se. ,,Můžu něco udělat?" 

,,Asi ano?" usmála se zmateně.

Thomas si ji opatrně přitáhl blíž, nehledě na to, jak moc pršelo. Naklonil se k ní a políbil ji. Gabrielle byla chvilku překvapená, ale pak mu polibek opětovala. Cítil se naprosto nepopsatelně... automaticky si ji přitáhl ještě blíž.

,,Mám tě rád," řekl jí bez toho, aby přemýšlel. ,,Trochu víc, než jen kamarádku."

Znovu přitiskla svoje rty na jeho. ,,Je t'aime plus ce que tu penses."