Ještě před tím než začnete číst - když je něco napsáno tučně, je to moje poznámka; když je něco napsáno kurzívou, znamená to, že je to buď vzpomínka nebo myšlenka. Pokud jsem tam napsala xxx, znamená to, že je přesun v čase nebo co zrovna prožívá jiný člověk. :) Jen pro jistotu. :)

 Josephine vběhla do nebelvírské věže, aby si tam vzala učebnici na studium mudlů. Hodina jí začínala za pět minut a měla ji na druhé straně hradu, takže si musela pohnout.

 K jejímu neštěstí, ale srazila Lily Evansovou - nebelvírskou nánu a dívku do které je její bratr zamilovaný.

 ,,Co zas děláš?" vyjekla naštvaně Lily když se pracně zvedala a oprašovala svoje kolena.

 ,,Promiň, Lil, nekoukala jsem na cestu!" omluvila se jí rychle protože spěchala na hodinu a ještě pořád si nevzala učebnici.

 ,,To děláš furt! Jsi stejná jako tvůj bratr! Nešikovná a hnusná!" prskala naštvaně.

 Josephine se na ní otočila s tou největší zlostí, kterou v sobě měla a píchla jí prstem do hrudníku: ,,Tohle. O. Mém. Bratrovi. Nebudeš. Říkat. Náno!" odpověděla jí a vběhla do pokoje a nechala zaskočenou Lily na místě kde stála.

xxx

 Ještě stále naštvaná proběhla Josephine portrétem Buclaté dámy a běžela do jížní věže kde má být studium mudlů, ale když zabočila během do další zatáčky někoho - dnes už podruhé - srazila.

 ,,J-já... promiň, že jsem do tebe vrazila, nekoukala jsem se na cestu..." protože tu holku neznala, podívala se na její kolejní kravatu. ,,Mrzimorko?" uchechtla se.

 ,,Nevadí, já jsem se taky nekoukala na cestu," zasmála se černovláska a sama se zvedla. Pak pomohla Josephine na nohy, která jí věnovala děkovný pohled.

 ,,Já jsem Jo-" nestihla doříct, protože jí Mrzimorka skočila do řeči.

 ,,Josephine Potterová, já vím, tebe tady na hradě každý zná!" Zasmála se. Josephine se zarazila: Jakto, že mě tady každý zná? Ach, bratr. Protočila oči a zasmála se.

 ,,Eh, dobře. A ty?" Toto by možná mohlo vést k novému přátelství! rozzářila se Josephine uvnitř.

 ,,Já jsem Amy Lane, vždy k službám," zasmála se a sklonila svůj neviditelný klobouk. Josephine se rozesmála.

 ,,Říkala si kam, že to jdeš?" zeptala se jí Josephine, protože jako vždy měla blbou paměť.

 ,,Neříkala. Bohužel na přeměňování s profesorkou McGonagallovou," protočila očima Amy a rozesmála se.

 ,,Eh, takže my jsme... kamarádky?" zeptala se sama sebe Josephine a cítila se strašně trapně.

 ,,Jasně, holka! Budu ti říkat Joseph, neva? Pošlu ti ještě dneska sovu," usmála se na ni Amy. ,,Chápeš, na seznámení, a tak," zasmála se nevinně.

 ,,Já už musím Joseph, měj se, za chvíli mi začíná hodina!" rozloučila se s ní a rozeběhla se na opačnou stranu chodby. 

 Já prostě musela udělat z Evansky mrchu :D Amy Lane bude dost potřebná postava, takže se těšte na zvraty! :D jinak by mě tento příběh nebavil :D Kecám :D Nepříjde vám, že jsem nějak moc velký romantik, poslední dobou? :D Jinak, tato povídka má bez mých keců už 3035 slov :D Na mě je to dost velké číslo na to, že toto je pátá kapitola :D Jinak pište kdyby jste chtěli delší kapitoly, ale bylo by jich ve finále míň, ju? :D

~ Vaše EmmaHopePotter! :)

Btw. To video naprosto miluju, celkem sedí k tomu marauders éře (haha Emmo, hlavně že se to jmenuje Experience The marauders era), je v něm hodně emocí, takže kouknout! :DD