7.7.1977, Godrikův důl

Milá Amy,
přeji ti hodně štěstí k 17. narozeninám! Pořádně to s rodinou a Samem oslavte! Posílám sladkosti!

Josephine Hope Potterová

xxx

8.7.1977

 Nervózně poskakoval před domem Potterových v Godrikově dole. Měl s sebou batoh, na kterém bylo použito nezjištné zvětšovací kouzlo, kde měl všechny potřebné věci. Měl co dělat, aby si nezačal kousat nehty na rukou.

 Domek Potterů byl na kraji vesnice, byl dvoupatrový a přetřený na tmavě fialovou barvu. Remus stoupl na schodky přede dveřmi, kde už tolikrát byl. Klepaly se mu ruce, ale podařilo se mu slušně zaklepat. 

 Zbytek pozvaných neměl dnes dorazit. Thomas měl přijet až zítra kvůli nějaké rodinné oslavě, ze které se nemohl vyvlíknout a Peter jim řekl, že by moc rád, ale už má něco dohodnutého. Kvůli tomu, že celá jeho rodina byla mrtvá, žil sám na kraji Londýna. Taky se s nimi od Vánoc pořádně nebavil, ale to přisuzovali tomu, co se mu stalo. 

Dveře mu otevřela Euphemie Potterová, která byla nezvykle doma. Vřele se na něj usmála, jako vždy. Pozdravil ji.

 ,,Remusi! Už jsme tě očekávali! Věci si odnes nahoru. S kým chceš být v pokoji? S Jamesem a Siriusem nebo u Josephine a Gabrielle?" mrkla na něj.

,,Asi radši u kluků," usmál se zmateně. Vlastně ani pořádně nevěděl, co si myslí o něm a Josephine. A nechtěl riskovat, že by byl nějak neslušný. 

,,Remusi!" přiběhla Josephine z kuchyně, kde dělala oběd. Měla na sobě zástěru a byla od mouky. Měla ji i na obličeji a trochu si umazala i vlasy. Překvapeně ho objala, protože ho nečekala tak brzo.

 ,,Ahoj," usmála se na něj. ,,Utřu se a jdu za váma." řekla a zaběhla zas do kuchyně.

  Remus rychle vystoupal po schodech nahoru a otevřel dveře do Jamesova pokoje. Ten se na něj překvapeně podíval a pozdravil ho. ,,Náměsíčníku!"

 Gabrielle se podiveně zamračila. ,,Náměsíčníku?" 

 Remus a James se na sebe vědoucně podívali. Remus ke Gabrielle přistoupil a představil se. 

,,Josephine o tobě pořád mluví!" řekla s úsměvem. 

,,Opravdu?"

,,Tak snad spolu chodíte, ne?"

,,No to ano-"

,,Reme!" skočila na něj Josephine a málem ho povalila na zem. Sirius, který právě taky přišel do místnosti, se uchechtl a James měl trochu udivený výraz, jako kdyby spolu nechodili už epřes tři měsíce.

,,Tak mi asi půjdeme!" zavelel Sirius, který by je normálně otravoval. 

,,Abyste se mohli přivítat..." dořekl James a vystrkal Gabrielle z místnosti. 

 Remus a Josephine se na sebe usmáli, ale když se pokusil Remus vyjádřit, jak mi chyběla, Josephine ho napomenula, aby nemluvil a políbila ho. 

 ,,Chyběl si mi." řekla. Remus ji znovu políbil. 

 ,,Ty mně taky, to se neboj."

xxx

Gabrielle jí nechtěla dát pokoj a snažila se z ní vypáčit co nejvíce informací. ,,Dělej Josephine! Vybal to! Co jste spolu tam tak dlouho dělali?" dělala mi výslech Gabrielle.

Josephine trochu nechápala, proč se jí na to ptá - moc dobře to ví. ,,Líbali se?" mykla rameny, aby jí dala odpověď a Gabrielle ji pak nechala na pokoji. 

Chvíli bylo ticho a Josephine se těšila z toho, že ji umlčela. Pak se Gabrielle znovu ozvala: ,,To je ještě dobře, že nespíte ve stejným pokoji."

 ,,Hahaha," protočila oči Josephine. Byla noc, ale přestože ležely vedle sebe v její velké posteli, neviděla její ruměnec. Moc se jí nelíbilo, že se někdo baví o jejím vztahu. Není to jen její věc? ,,Už se těším až přijede Thomas." řekla, aby zavedla konverzaci na jiné téma.

,,Ten tvůj hnědovlasý nejlepší kamarád?" Znala ho jen z fotek, protože se každé léto nějak minuli. 

,,Jo, přesně ten." 

xxx

9.7.1977

,,Gabrielle, tohle je Thomas," představila je. Thomas jí chtěl podat ruku, ale ona ze srandy udělala pukrle. 

,,Gabrielle Thompson, potěšení na mé straně," zasmála se.

 Josephine docela zarazil výraz, kterým se na ni Thomas díval. Nikdy se na žádnou holku takto nedíval... A jejda. 

xxx

14.7.1977

Remus jí ochotně pomáhal s obědem. Zrovna něco krájeli, když se zeptal: ,,Hele, nelíbí se Thomasovi Gabrielle?" 

 Josephine se musela usmát, protože moc dobře věděla, o čem mluví. Měla stejné podezření. Všimla si toho, jak ji pozoruje, koktá, když s ní mluví nebo dalších malých věcí, kterých si všimne jen nejlepší kamarád. Znala ho lépe, než své boty. Přemýšlela, jestli se chovala stejně. 

,,Nic mi k tomu neřekl," odpověděla, ale tušila, co bude pravdou. ,,Ale zeptám se ho."

xxx

Když ho zastihla samotného toho dne večer, využila příležitosti. ,,Thomasi?" 

,,Ano?" usmíval se jako sluníčko, protože se před chvílí bavil s Gabrielle. 

Josephine mu naznačila, aby se k ní posadil na její postel. Zmateně se na ni podíval. ,,Děje se něco?"

,,Tobě se... líbí Gabrielle?" zeptala se ho potichu. Věděla, že to není její věc, ale byl to její nejlepší kamarád... a taky její sestřenice. 

Vytřeštil na ni oči a trochu zrudl. Josephine dělala jakože si toho nevšimla a čekala na odpověď. ,,Cože?"

,,Usmíváš se na ni. Pořád. Děláš blbý vtipy. Horší, než obvykle," upozornila ho. ,,Vždycky, když se omylem dotknete - tedy, asi je to spíš účel - jsi červenej."

,,Hele, tys tak taky vypadala," snažil se ji odpálkovat.

,,To není odpověď."

Odpověděl, že neví, ale Josephine to bylo z jeho reakce jasné. Líbila se mu. A hodně. Vítězoslavně se usmála. Když to zahlédl, kysele se ušklíbl. 

,,Josephine!" zamračil se, ale pak se vzdal. ,,Dobře, máš to mít, líbí se mi!" 

Josephine na tváři vyrostl úsměv. ,,Budeš patřit do rodiny!"