12.6.1977

Stačilo jedno jediné slovo, které mohlo vysvětlovat její neuvěřitelný stres za posledních čtrnáct dní: zkoušky.

A teď si měla sednout a napsat test ze studia mudlů, pak bylinkářství a formulí. Zítra měly následovat lektvary, přeměňování a obrana proti černé magii. A celé to měla uzavřít večerní zkouškou z přemisťování. Jaká zábava!

,,Test začíná!" ozvalo se třídou a přede ní se objevil test. Modlila se ke všem bohům, kteří by mohli existovat a otevřela test.

xxx

Vyčerpaně ležela na trávě u jezera. 

,,Jak si myslíš, že to dopadne?" ozval se James, který ležel vedle ní. To byla první věta asi za půl hodiny, co tu leželi.

Povzdechla si, když pomyslela na otázky, které věděla, že má špatně. ,,Snad prolezu," 

James moc dobře věděl, jak se cítí. Doufal v to stejné. ,,Jo, myslím, že nás na dnes pozval na čaj."

Se zájmem se na Jamese podívala. ,,Pro Merlina, nebyli jsme u něj tak dlouho!" vydechla překvapeně, když si to uvědomila. Rychle se zvedla a vytáhla Jamese na nohy. ,,Jdeme?"

Nečekala na odpověď a rozběhla se přes pozemky k Hagridově hájence, ze které se kouřilo. Byla u kraje Zapovězeného lesa, kde to znali mnohem lépe, než všichni ostatní studenti dohromady. 

Nadšeně zaklepala na dveře jeho hájenky. Cítila se najednou plná energie. Když ji Hagrid uviděl, usmál se. ,,Josephine, Jamesi, pojďte!" 

Otevřel jim dveře a James s Josephine si sedli ke stolu, který měl uprostřed místnosti a čekali na to, co jim Hagrid řekne. 

,,Tesáku!" usmála se Josephine a pohladila Hagridova psa po čumáku. Byl nadšený, že je vidí, vyskočil na dřevěnou pohovku vedle nich a posadil se na ni. 

,,Josephine, co se stalo, že jsi tak dlouho nepřišla?" zeptal se jí, přičemž jim na stůl položil konvici s čajem. Se svojí nešikovností se ale Josephine okamžitě trochu polila a pak i trochu ubrusu, ale toho si nikdo naštěstí nevšiml.

,,No, pamatuješ si na Amaliu? Jak mě tehdy málem zabila? Tak, ty jsi nás tehdy vzal do Prasinek. Myslela jsem si, že si to budeš hodně dlouho vyčítat," sklopila hlavu a nechala si svoje hnědé vlasy spadnout do obličeje. Bylo jí líto, že nepřišla. Na to Hagrid nic neřekl a dal jí sušenku. Byla tvrdá a trochu spálená, ale aby nebyla neslušná, kousla do ní a pokusila se ji sežvýkat a spolknout. 

,,Tak co, Jamesi? Jak si na tom s Lily?" snažil se odvést rozhovor jinam.

James se sebevědomě usmál a mávl rukou. ,,Ona mě miluje, ale nechce si to přiznat," 

Hagrid se jen usmál a otočil se na Josephine. ,,A co ty a Remus?"

Josephine netušila, jak se to dozvěděl, ale v Bradavicích se všechno šíří strašně rychle. ,,No... my spolu chodíme," zazubila se. Koutkem oka viděla Jamese, jak jen protočil oči. Nedivila se. Ji by taky nebavilo se furt na Jamese dívat, jak se s někým líbá. Ale až s někým bude chodit, tak mu to dá taky pěkně sežrat.

Hagrid se na ni usmál. ,,No to je super! Neřikej mi, že to je už dýl, cos mi to nepřišlas říct!"

 Josephine se na něj zazubila. ,,Už je to skoro měsíc a půl." Sama tomu nechtěla uvěřit. Ještě dlouho si s Hagridem povídali.

,,Pro Merlina, to je tak pozdě?" zděsil se a sklidil rychle ze stolu. Bylo kolem deváté. Nebyla ještě tma, ale začalo se už stmívat. ,,Měli byste jít!"

Poděkovali mu za hezké odpoledne a rozloučili se. K hradu se vydali neobvykle v tichosti. 

,,Hagrid je fajn," usmála se Josephine. Trochu Jamese nevnímala, užívala si klid a šumění lesa, který byl nedaleko. Měla šťastnou náladu. Vše vycházelo jak mělo - zatím.

Vydal ze sebe souhlasné zamručení. Když se na něj Josephine podívala, uviděla, jak se tváří. ,,Děje se něco, Jamie?" 

Moc často ho smutného nebo jen skleslého neviděla, proto ji to překvapilo. James se na ni podíval a rozhodoval se, jestli jí to má říct. ,,Víš," zastavil se a sedl si na zídku, podél které šli. Počkal, až si k němu přisedne a pak pokračoval: ,,Lily mě nechce. Já ji mám fakt rád." povzdechl si. ,,Co dělám špatně?" dal si hlavu do ruk.

Joseohine moc dobře věděla, jak se cítí, takže ho pevně objala. ,,Zkus ji přestat zvát na rande před celým hradem." poradila mu. ,,A neříkej jí Evansová. Hezčí je Lily," usmála jsem se a nechala ho, ať si to jeho hlava zpracuje.

Přikývl. Jako kdyby poprvé tyto rady bral vážně. ,,Díky, ségra," objal ji nazpátek a Josephine se musela usmát. Všechno bylo, jak má. Nebo to tak nejméně vypadalo. 

,,Od toho je rodina, Jamie."

,,A ty? Nějaké problémy?" uchechtl se. Vzpomněla si na to, co mu už dlouho chtěla říct. Přece jenom, jsou sourozenci. Dvojčata, dokonce. A navíc, bylo by do budoucnosti celkem fajn vědět, kdo je tvoje sestra vlastně zač.

,,No, mám moc," vyhrkla až moc rychle. Už dlouho mu to chtěla říct. Když si představila, jak by mi to někdo řekl, tak to znělo, že vládne celému světu. To se jí nelíbilo. Nevládne mu. A ani nechce.

,,Cože?"

Dala se do vysvětlování. A pak, na důkaz, mu stejně jako Removi vykouzlila malou růžičku. Ohromeně na ni koukal. ,,Jak že se to jmenuje?"

,,Defindo dicio. Nezapomeň, nikomu to nesmíš říct!" podívala se na něj. Remuse musela přemluvit, aby to Jamesovi neřekl. No, znamenalo to tedy, že se utápěla v nejistotě, jestli to přijme. Ale měla štěstí. Pochopil to.

,,Kdo to ví?"

,,Brumbál, Thomas, Remus a ty. Nevěděla jsem jak bych ti to měla říct!" vyhrkla  rychle, než stihl cokoliv říct.

,,Jo," podepřel si hlavu. ,,Rozumím ti," usmál se a objal ji. Věděla, že je na něj spolehnutí.