22.5.1977

 V tu chvíli Josephine doopravdy pochybovala, že by se mohla dostat do dalšího ročníku. ,,Já ty zkoušky nedám! Jsem úplně blbá! Jsou už za měsíc!" 

James se na ni překvapeně podíval. ,,Hele, NKÚ jsi dala, ne?" když přikývla, pokračoval, ,,Tak se nemáš čeho obávat."

 ,,Josephine, kdy jsi měla naposled nad očekávání z bylinkářství?" pozvedl obočí Remus, když viděl, jak si pročítá knihu o bylinkářství.

 Podívala se na něj trochu nejistě, ale usoudila, že má pravdu a zaklapla ji. Místo ní vytáhla lektvary. ,,Bude se hodlat učit i Sirius a Peter?"

 ,,Tak to nevím," mykl rameny James. On by se taky normálně neučil, ale Josephine a Remus ho přemluvili alespoň jedno odpoledne tomu věnovat. 

Jen jak Remus viděl, že Josephine vytahuje učebnice i formulí, tak jí všechny knížky vyrval z rukou.

Zamračila se na něj. ,,Hej! Ty snad nechceš abych šla o ročník výš?" 

,,Chci. Ty to zvládneš, nemusíš se tak drtit." ujistil ji a knížky se chystal schovat pod svoji postel, u které seděli. A právě protože seděl, tak po něm Josephine skočila, aby mu sebrala knížky. Ten ji ale chytil za pas a dlouze políbil, jako kdyby tam žádný James nebyl.

,,Eee..." ozval se okamžitě. ,,Je to sladký, ale jsem tady!" pokusil se na sebe upozornit. Oba se s nelibostí od sebe odtáhli a Josephine využila příležitosti, aby mu sebrala svoje knížky.

,,Jamesi, jestli ti to vadí, tak my půjdeme jinam," zakřenil se Remus na mě.

James se na něj trochu naštvaně podíval. ,,Pro mě, za mě," protočil očima. ,,Je mi jasný, že se už učit nebudete a nechci vás vidět, jak se furt ocicmáváte! A já mimochodem jdu za Evansovou!" řekl naprosto vážně a snažil se něco najít pod postelí. Asi košte, aby mohl letět k nim do pokoje.

Josephine se na něj se smíchem podívala. ,,Myslím, že půjdeme!" zatáhla Josephine Rema za rukáv.

xxx

23.5.1977

Josephine měla další lekci, při které trénovala obranná kouzla bez hůlky. 

,,Dneska ti to šlo," pochválil ji Brumbál a nabídl jí bonbón, který Josephine s radostí přijala a strčila do pusy. 

 ,,Děkuju," usmála se a zvedla ze židle. Po dnešním rozhovoru se rozhodla Jamesovi a Remusovi sdělit, že nějakou moc vůbec má. Byla nervózní a docela se bála jak přijmou to, že jim to neřekla už dříve. 

Vyšla z pracovny a docela rychle šla k nim do pokoje. Chvíli stála přede dveřmi a odhodlávala se. Když zaklepala, věděla, že se to dnes musí dozvědět. A proto ji trochu zamrzelo, když ji Sirius poslal do Velké síně s tím, že tam by mohli být. 

Jak jim to ale vlastně řeknu? ptala se sama sebe, když šla směrem k Velké síni. Nebudou si náhodou myslet, že jsem se naprosto zbláznila? připomněla si to důležité: když mi věří rodiče, mohli by i oni. 

A v ten moment si vzpomněla na dopis, který jí tehdy máma poslala. Ten, ve kterém to všechno potvrdila. Zamotala se jí hlava. Pro Merlina, proč jsem se nezeptala Thomase? Napadlo ji, protože ten o jejím tajemství dávno věděl. Taky ji s tím pořád otravoval.

Pořádně nechápala, co dělají ve Velké síni ve čtyři odpoledne. Bylo přesně mezi obědem a večeří, takže sem nikdo nechodil. ,,Hej! Jamie!" volala na něj z dálky.

Oba dva se na ni podívali. James něco rychle řekl Removi, který se za ní rychle rozeběhl, aby nestihla vkročit do Síně. Stoupl si před ni tak, aby nic neviděla.

,,Co tam děláte?" zeptala se ho. Tušila, že to bude nějaký žert. 

Remus se na ni jakoby nevinně usmál a odvedl ji několik metrů od dveří, aby neviděla dovnitř. ,,A-ale nic." 

Podívala se na něj, ale pak zavrtěla hlavou, protože se jí to nechtělo řešit. ,,No to je jedno." 

Proč se sakra tolik bojím? ptala se sama sebe. Dělala rychlé pohyby a byla roztěkaná. Když se pokusila uklidnit, nešlo to, což Remus zpozoroval.

,,Hej, hej, děje se něco?" zeptal se a starostlivě ji chytl za ramena. Josephine se na něj podívala a řekla mu, že tady mu to nemůže sdělit. Rychle se rozhlédla po chodbě. 

,,Dobře," přikývl a chytl ji za ruku, aby ji mohl provést hradem.

Josephine se na něj zmateně podívala, když ji vedl cestou, kterou pořádně nikdy nechodila. ,,Kam mě bereš?" Přemýšlela jestli to tam opravdu nezná nebo je dnes jen neobvykle zmatená.

Zastavili se před zdí, zdánlivě stejnou jako všechny v Bradavicích. Nechápala, proč tam stojí, ale když uviděla, jak se začínají objevovat dveře, nevěřícně se na něj zadívala.

,,Toto je Komnata nejvyšší potřeby," usmál se, když vešli dovnitř. Uvnitř to vypadalo jako v jejich společenské místnosti, ale až na to, že u krbu byla pouze jedna pohovka. Jen pro ně.

Bezdechu se posadila na pohovku a dívala se okolo sebe. Skoro zapomněla na to, jak je nervózní. Remus se posadil vedle ní a chytl ji za ruku. ,,Josephine, co se děje?"

Josephine otevřela pusu, ale pak ji zavřela. Musela si pořádně promyslet, co řekne. Pak si podepřela hlavu a podívala se na něj. ,,No..." uchechtla se. ,,Asi mi to nebudeš věřit, ale já jsem po svojí mámě podědila takovou moc, díky které můžu vytvářet různé předměty jen pomocí své mysli, nebo používat obranná kouzla. Bez hůlky." řekla nakonec rychle. Bylo to snažší, než čekala. Aby potvrdila to, co řekla, vykouzlila mu malou růži, která mu dopadla do klína.

Překvapeně se na ni podíval. Josephine čekala, že povolí její ruku, ale místo toho ji více stiskl.

,,Ale nejhorší na tom je, že Ty-víš-kdo o tom ví," sklonila Josephine hlavu. ,,On ji chce. Tu moc. Může... může mě klidně zabít. Moc lze předat, pokud to povolím. A nejspíše po mně půjde." vydala ze sebe. Vlastně jí až do teď pořádně nedošlo, že to je doopravdy vážný. Že může jít po ulici a on ji může jen tak zabít, protože se mu nelíbí, jak by mohla být nebezpečná. Jakým by mohla být protivníkem. 

Nezvládala ten nápor a zabořila Removi hlavu do trička, aby to kolem ní alespoň na chvíli přestalo hučet. Remus ji na potvrvzení své podpory líbnul do vlasů. 

,,Věříš mi?" 

Remus se na ni podíval a pousmál se. ,,Jasně, že ano." .

Přichází temné časy. Ty-víš-kdo nabírá na síle. Na obranu spravedlivého světa umírá nespočet dobrých kouzelníků a čarodějek. A ona by to mohla skončit. Ale jen pokud se jí podaří schovat. A bojovat. Vyhrát. 

Tehdy se zapřisáhla, že ho zničí. Jednou provždy.