James seděl na hodině přeměňování. Profesorku McGonnagalovou poslouchal jen na půl ucha. Nemohl zapomenout na to, co se stalo včera po večeři.

 ,,Nemohla bys mi vysvětlit co to bylo?" Zavrčel po chvíli přemýšlení na Josephine, která seděla ve vedlejší lavici s Thomasem a ničím nerušeně si povídali.

 Chovají se jako Pobertové, prolítlo Jamesovi hlavou, ale snažil se myšlenku zahnat. Sakra, nemůžou být jako my!

 „Co?" Zeptala se nazpět naštvaná Josephine, protože ji vyrušil z toho velmi zajímavého rozhovoru.

 „Včera. Co jste dělali s Thomasem? Ten vtípek před Velkou Síní byl váš? Tady. Vládnou. Poberti!" Sykl poslední tři slova nenávistně. Jeho pohled se dožadoval odpovědi.

 „Hej! Nech mě a tady dámu na pokoji!" Zastal se Josephine Thomas. James po něm střelil nenávistným pohledem. Neměl toho kluka rád. Jako kdyby jeho milovanou sestřičku Josephine kazil.

 „Chceme si také užít života, Jamesi." protočila očima Josephine. ,,Uvědom si, bratře, že i ostatní můžou dělat vtípky!" Dodala Josephine a oba se otočili zpět.

 Fox ji zkazil! Nikdy se takhle nechovala! Pomyslel na jejího dlouhověkého kamaráda a naštvaně si mnul obočí. Dělal jako, že přemýšlí, ale při tom měl v hlavě pusto a prázdno a nevěděl co si má o tom myslet.

 Po jeho chvilce „přemýšlení" se naštvaně otočil a natruc se začal bavit se Sirusem, který seděl vedle něj. Ten celou výměnu názorů pobaveně sledoval.

 „Ty toho kluka nemáš rád, co?" Zeptal se Sirius, jako kdyby to nevěděl.

 „Ne. Je takovej..." Nenacházel slova a nesmyslně při tom mával rukama okolo sebe.

 „Drzej?"

 „Jo."

 „Dáme mu za vyučenou, Dvanácteráku? Aby zjistil, že si s Poberty nemá zahrávat?"

 „Jasně!" Zasmál se. Zapomněl na svoji malou sestru, která bude určitě naštvaná.

xxx

 Josephine naštvaně vyběhla z učebny přeměňování hned jak zazvonilo. A protože to byla poslední hodina, běžela sprintem do knihovny. Sedla si do svého oblíbeného měkkého křesla a vytáhla první knížku, která jí padla pod ruku.

 Nesnášela jejich hádky. James byl tvrdohlavý a stál si vždycky za svým, takže jejich hádky nevedli konce.

 Byla to vlastně pitomost, i když James by si to nikdy nepřiznal.

 Začala si tedy číst tu knihu. Byly to mudlovské pohádky se zajímavými názvy jako: Malá mořská víla nebo Sněhurka a sedm trpaslíků. Žasla nadevšemi věcmi co si mudlové vymysleli.

 Když byla u třetí - tedy poslední pohádky - , její víčka ztěžkla. Pak se jí pomalu začal rozmazávat text v knize až už neviděla nic. Usnula. Kniha s velkým žuchnutím dopadla na zem a otevřela se přesně v půlce.

xxx

 Do Josephine někdo šťoural prstem, což ji okamžitě donutilo otevřít víčka. Počkat. Proč spí?

 „C-co se stalo?" Zeptala se rozespale a protáhla se, protože jí rozbolela záda. Stále nevěděla, kdo jí budí. A už teď věděla, že to bude hodně trapné.

 „Josephine, už bude večerka, měla bys jít do postele!" Řekl potichu medový hlas. Ten hlas už někdy slyšela, byl moc milý.

 Konečně otevřela pořádně oči a začala mžourat do světla. Když zaostřila, spatřila... Remuse! Trochu se začervenala, přece jenom, viděl ji, když spala! Doufám, že jsem neslintala...

 Překvapeně se na něj podívala a uviděla jeho nádherné čokoládové oči... Nemohla si pomoct, ale musela se podívat hluboko, hluboko do jeho nádherných očí.

 Odtrhnout se od nich bylo téměř nemožné. Tedy aspoň pro Josephine.

 Ale po chvíli, když se konečně vzpamatovala, na něm poznala, že mu to není moc příjemné.

 „Eh, asi bys měla uklidit tu knížku," řekl Remus s nervózním úšklebkem a poškrabal se nervózně na zátylku.

 „Asi jo." Řekla zaskočeně a otočila se k němu zády. Chtěla vzít knížku ze země, ale když se sehnula, cítila jeho pohled v zádech. Kdyby se jí někdo zeptal, jestli má někoho ráda, řekla by, že ne. Ale doopravdy tu jeden člověk byl. Tím člověkem byl Remus Lupin. Ten kluk, co ji probudil.

 Byl milý, chytrý, krásný...

 Zahnala myšlenky, konečně sebrala tu knihu a narovnala se.

 Do očí se jí pomalu začala drásat slza. Moc dobře věděla, že s ním nikdy chodit nebude, protože o ni neměl zájem. Chtěl jen a jen kamarádství.

 „Um, děkuji." Otočila se na něj a knížku si dala za záda. Byla nervózní. Prohrábla si svoje hnědé vlasy, podobně jak to dělal James.

 „Není zač. Jen tak mimochodem, co jsi četla?" Zeptal se mile, šlo vidět, že je trochu nervózní. To je asi z toho, jak jsem mu dlouho koukala do těch jeho nádherných očí... Sakra Josephine! Jsi blbá, fakt!

„No, jak vidíš, jmenuje se Tři mudlovské pohádky," poklepala prstem na knihu, kterou si chystala půjčit. Ošklivé káčátko, které se jí líbilo, si nestihla dočíst.

„To jsem četl!" Řekl nadšeně a v očích mu zajiskřilo.

„Možná bych si to už měla jít vypůjčit." Snažila se vyvlíknout z jejich divného rozhovoru Josephine.

„Eh, asi jo." Pokýval hlavou na stranu a podrbal se na zátylku. I on byl nervózní.

„Dobrou." Řekla mu mile a rychle se nahla k jeho tváři, aby mu na ní dala pusu. Nemohla si pomoct.

 V hlavě se už teď fackovala za tu blbost.

 Po tom krátkém okamžiku, kdy se její rty dotkly jeho tváře, rychle sebrala svou brašnu. S červenáním se rozběhla mezi regály.

 Remus si překvapeně přiložil ruku na tvář a otočil se. Viděl jen stín dívky, která mu věnovala pusu.

 Nesměl se zamilovat. To bohužel věděl až moc dobře. 

#Emmajeromantik :D takže... Co na to říkáte? Nikdy jsem to nepsala, ale myslím, že na první pokus je to dobrý :D (Lol, update Emma 22.09.2018 - přepisuju to asi postý, takže to asi na první pokus nebylo zas tak super xdd) 

~EmmaHopePotter